Kdyby si lidé neudělali hodiny a kalendář, nebylo by času. Nebylo by ani prostoru, nebýt prostorových měřidel. Stejně jako není matematika, když není nikoho, kdo by počítal. Není čas ani prostor, když není lidí, co by je poměřili a konstatovali. Oni by se chaoticky pohybovali bezprizorním světem a nepodařilo by se jim zorganizovat život ve společenstvích, na která jsou zvyklí a která potřebují, neboť jsou podmínkou jejich lidství. Byli by nanejvýš skupinami primátů, k jejichž jednoduchým kontaktům a životu vůbec by sloužily instinkty.

Základem bytí v prostoru a čase je sledování a zaznamenávání pravidel zemského pohybu, jevícího se jako noci a dny, a relativního pohybu slunečního, jevícího se jako roky a jejich typická klimatická období.

V tom pohybu a čase jsou všelijaká místa a všelijaké chvíle významnější než jiné. Projevují se zásadními proměnami počasí a hlavně pravidelným uzavřením a otevřením jednotlivých oběžných zemských elips kolem hvězdy, pojímané v časomíře jako jeden rok.

Tak se stává, že přichází chvíle, od které je podle lidského zjednodušení všechno opět hezky na novo. Taková nastala nebo nastane za jedné půlnoci právě v těchto dnech. Nejnápadnější reakcí na ni je nedůvodněná bujarost, a různé křepčení, kdy se strojením létajících ohňů, povykováním, jídlem, popíjením obluzujících tekutin i pácháním sexuálních nevázaností lidé snaží tu zakrýt, tu odkrýt své pocity z toho, že se bude psát nový letopočet jejich životů, Že byli tím nechtěným číslem zase posunutí někam, kam nespěchají.

V životě současném je tolik nedůstojných mělkostí a toto silvestrovské dovádění je z nejtypičtějších. Jsem přesvědčen, že, chce-li člověk něco prožít a procítit do hloubky, měl by se chovat důstojně a ponechat toto rozličné dovádění lidem, co tu potřebu nemají. Chovám úctu k těm, kteří místo okázalých oslav uléhají za silvestrovsko – novoročních nocí stejně jako za všech ostatních, vědouce, že půlnoc mezi nimi je stejná jako všechny jiné a anonymní.O Novém roce chodí tito lidé do zimy, co nejvzdálenější lidem, kam karnevaly lidské znějí z co největších dálek.
Jejich autentickým zážitkem, co předčí jakékoli zážitky připravené lidmi, je pobyt v přírodě. Pod nekonečným hvězdami, uprostřed nesmírných sněhů ale i ve větrném šeru se hluboko v nich probouzejí nejen tisícileté atavismy, ale i hluboká pokora, kterou chovají v podvědomí k prostředí, v němž mysticky vznikli.