Stanislav Moc: Požár

Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...

Letošní tragedii, která se udála ve státě Victoria, kde zahynulo přes dvě stě lidí, velice smysluplně popsal kolega Kolařík, který ve Victorii žije. Nebudu tedy opakovat již zmíněné, proč a jak se událo, ale rozepíšu se o souvislostech, které k podobným tragediím vedou a jaké mají následky.
Dávno se ví, že k požárům podobného druhu je zapotřebí tří faktorů. Prvním je palivo, druhým vysoké letní teploty a třetím vítr. První dodá bush a zbylé dva počasí.
V kombinaci všech tří pak dochází k podobným katastrofám, k jaké došlo 7.2. letošního roku. Bohužel, i tak je k ohni potřeba jiskry. Tu sice může dodat příroda, ale prakticky k tomu dochází jen zřídka, i když blesky z čistého a jasného nebe již zaznamenány byly. Pokud les zapálí blesk, většinou se tak stává při bouřce a ta s sebou nenese vedro, ale ochlazení a déšť, čímž eliminuje jeden z faktorů velkých požárů.
V takových podmínkách jsou většinou dobrovolní požárníci schopni oheň nakonec uhasit. Druhou možností je zápal od slunce, které svítí skrz nějaký prismat. Může jím být nejen odhozená láhev od piva nebo limonády, ale jsou dohady že i průsvit pryskyřicí, nebo kapkou rosy, pokud jsou příznivé podmínky, kam takto soustředěný paprsek dopadá, může způsobit požár.
Laboratorně to prý již prokázáno bylo, ale já bych hádal, že v přírodě to bude skutečně vzácné, tak vzácné, že bych s tím ani nepočítal. Zbývá poslední možnost a tou je člověk sám...
Jsou známy případy, kdy ohnivým "kohoutem" byl i příslušník dobrovolné hasičské brigády. Většinou jde o mladého, nečinností zfrustrovaného kluka, který se těší na "akci". Té se v poslední době zase tolik nedostává, protože politická strana Zelených hlásá návrat k přírodě a že příroda si nakonec vyřeší vše sama. Nejlepší je prý ponechat přírodu samu sobě. Bohužel, to se ukazuje jako značně naivní plán s katastrofickými důsledky, které se v Austrálii začínají opakovat téměř pravidelně po několika dekádách volného růstu blahovičníků.
Ty totiž shazují nejen listy, ale vysvlékají se i z kůry, pomalu jako hadi(!), takže paliva s léty přibývá, až holt vypukne požár, který nezvládne nikdo. Kdysi se vypalovalo každou zimu, kterémuž umění se starousedlíci naučili od domorodců. Ti vypalovali bush každý rok. Jelikož paliva se za rok zase tolik nenahromadí, proběhl bushí celkem mírný pozemní požár, který spálil hlavně spadlou kůru a blahovičníkové kapsle popadané ze stromů, z nichž se žárem rozprskla semena blahovičníků do širokého okolí.
Stát Victoria díky této metodě domorodého farmaření vypadal jako park. Aspoň tak to zaznamenala výprava kapitána Cooka, který v roce 1770 Austrálii "objevil". Dnes by asi Victorii nepoznal a to nemyslím díky naší civilizaci!
Dalšími z červených kohoutů jsou většinou mladí výrostci nebo, nebojme se to napsat, vyložené svině. Výrostci bush zapálí buď z nerozumu nebo z mladické nerozvážnosti. Svině bush zapalují výhradně při kritických podmínkách ke katastrofě jako stvořených a pak se někde radují ze spouště, kterou způsobily a z pocitu uspokojení, že jim na to nikdo nepřišel. Ono totiž není vůbec lehké něco takového dokázat, i kdyby je člověk při činu přistihl.
Dokázat u soudu, že někdo les zapálil schválně, aby lidé přišli o život, je nemožné. Provinilec prostě prohlásí, že si chtěl opéci buřta, o zákazu rozdělávání ohně nevěděl a basta fidli! I když se mu dokáže, že věděl, prohlásí, že teda ano, ale fakt chtěl jen toho buřta, ale pak se zvedl vítr a vše se mu vymklo z ruky. Pokud u toho ještě dokáže vymáčknout slzu, nenajde se v Austrálii porota, která by si mohla být jista, že to tak není. Letošní tragedie je však tak ohromná, že je možné, že stát Victoria změní zákon a na výmluvy žhářů nebude brát ohled. Zapálil jsi oheň který zabil? Budeš souzen za neúmyslné zabití, nikoli za přestupek se sirkami!
Popožárovou problematikou je sice znovuvybudování zničených domů (letos přes sedm set!) a materiální či zdravotní pomoc všem obětem, ale též psychika. A nejen obětí, ale též dobrovolných požárníků, policistů a jiných pomocníků.
Spálená krajina působí na člověka hrozně, ale když v té krajině najde shluk vypálených aut, která jela jedním směrem, aby ohni unikla, ale pro kouř se neviděla a vjela jedno do druhého, takže je oheň dostihl a spálil... a v těch autech jsou zbytky řidičů, spolujezdců a dětí... to psychiku naleptá tak, že někteří potřebují counselling (poradenství, psychickou léčbu) na léta. Jeden z counsillorů, tedy poskytovatel léčby, prohlásil, že nejdůležitější je pozorně naslouchat a nechat pacienty vymluvit, ale že je z jejich příběhů tak zdeptán, že i on potřebuje, aby někdo naslouchal jemu...
Dalším tématem pro celou společnost je, co dále? Zřejmě nebude možné vybudovat jen domy, ale budou se muset uzákonit nějaká nová kritéria pro jejich bezpečnost. Ne snad celých domů, žádný dům nemůže vydržet teplotu 1100° až 2000°C!, ale každý by měl mít podzemní a neprodyšný kryt. Nebo snad vymýtit celé lány okolo městeček a vesnic? Snad vysázet okolo domů "nehořlavé" evropské a americké druhy stromů? Nebo jen trávu? Společnost se bude muset nad těmito otázkami zamyslet, a to rychle! Pokud je nevyřeší, hrozí, že se vše bude opakovat jako při předešlých tragédiích, z nichž poslední byla v roce 1983, také v únoru, ale šestnáctého, kdy vyhořelo přes tisíc domů, zemřelo 75 lidí a jež je známa pod jménem Popeleční středa. Jakpak asi pojmenujeme letošní katastrofu ze sedmého února? February Hell? (Únorové peklo?)

OHLASY NA ČLÁNEK

Stromovka , Zelený výběžek 26.2.2009
 
V posledních dvou týdnech vyšly v Pozitivních novinách dva články o požárech v Austrálii. První od Ivana Kolaříka a následoval článek od Standy Moce. Okamžitě jsme těch výtečně napsaných článků, které přinášely nezkreslené a přesné informace využili. Je totiž smutné, že většina médií dokáže i tak tragickou událost jako tyto požáry využít téměř jako senzaci a mnozí čtenáři denního tisku či posluchači rozhlasu nebo televize pak dostávají nepěkně pokroucené zprávy. Tedy rozeslali jsme články přátelům do České republiky a i jiných evropských zemí. Odpovědi přicházely okamžitě :
„Je to neštěstí hrozné jako válka. Myslím na milovanou Austrálii a všechny, které v ní znám a přeji ať se vše co nejdříve v dobré obrátí a hojivý vliv času už může začít působit.“
„Austrálie je stále ještě kontinent, kde živly ukazují větší měrou než jinde, kdo je na zemi pánem. Bůh s vámi.“
„Jsme v duchu s vámi, to co se teď děje v Austrálii, všechny ty ohně a záplavy, je úděsné. Snad to už skončí.“
„Je to opravdové neštěstí – jaký dokáže být oheň nebezpečný živel!“
„Děkuji za zprávu, ačkoli bych raději obdržel nějakou radostnější. Držím vám všem tam palce, aby to peklo již skončilo.“
„Sledujeme s kamarády vedra a navazující požáry ve státu Victoria – je to hrozně zprostředkované v televizi nebo na fotografiích. Snad to peklo přestane. Nikdo ale neví, co námi těžce zkoušená Země pro nás připraví příště.“
„Děkujeme za články Ivana Kolaříka a S. Moce. Tu hrůzu, co prožíváte se všemi postiženými, si asi nedovedeme představit, přijít v momentě o bydlení nebo co horšího, o své blízké.“
„Je to hrůza. Co je však nepochopitelné, že toto může někdo provést úmyslně.“
„Děkujeme za zprávu od Ivana Kolaříka. O Pozitivních novinách jsme neměli potuchy. Hned jsem si na internetu přečetla jeho další fejetonky a potěšil mě jeho vtip.“
 
Těch odpovědí bylo ještě víc a nevím, jak to nazvat, že při sdělování tak tragické události, našly Pozitivní noviny dokonce dva nové čtenáře.
Díky dvěma přátelům, kteří okamžitě reagovali a napsali články a Pozitivním novinám, že články velmi rychle otiskly. Mnoho dalších přátel tak dostalo přesné informace.
 
Obětí požárů buše od tragické soboty 7. února je již 210. Buš stále hoří, teploty opět stoupají. Musíme věřit a doufat, že nebudou další oběti na životech.
 
Jana Reichová
ZdnRich(a)aol.com
                             

 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 02. 2009.