Michal Dlouhý: Pro vkladní knížku poštovní spořitelny

Rubrika: Publicistika – Historie

Na četnickou stanici v Horoměřicích v politickém okrese Praha-venkov přiběhli 19. června 1928 ráno dva vyděšení třináctiletí chlapci a oznámili nález mrtvoly na kraji pole za obcí. Na udané místo se okamžitě odebral prozatímní staniční velitel štábní strážmistr Václav Pašek spolu s jediným podřízeným strážmistrem Josefem Holým.

Ve pšeničném lánu asi jeden metr od meze spatřila přivedená četnická hlídka silně zapáchající mrtvolu ženy, která byla na rukou spoutána a štábnímu strážmistrovi Paškovi bylo ihned jasné, že jde o násilnou smrt a tudíž je nutno vyrozumět pražskou pátračku.
Dnem 1. ledna 1928 byly u všech okresních četnických velitelství v sídlech krajských trestních soudů za účelem zkvalitnění výkonu pátrací služby zřízeny pátrací stanice vybavené motorovými koly s postranním vozíkem, fotografickými a daktyloskopickými pomůckami.
Zemský četnický velitel v Praze vydal v návaznosti na zřízení pátracích stanic dne 25. dubna poučný rozkaz č. 1/1928, kterým byl upraven postup při vyšetřování vraždy:(
„Byla-li nalezena mrtvola, dostaví se neprodleně velitel místní četnické stanice s podřízenými četníky na místo nálezu a co nejrychleji uzavře zvědavcům a nepovolaným k němu přístup, aby tak uchránil případné stopy před zničením. Není-li na první pohled smrt patrna, přesvědčí se o tom vhodným způsobem a zařídí potřebné. Je-li tu podezření z trestného činu, zvláště ale vraždy, dá nejrychlejším způsobem (telefonicky, telegraficky, rychlým poslem) zpraviti příslušný soud nebo státní zastupitelství, lékaře, okresního četnického velitele a nebyl-li pachatel hodnověrnými svědky přímo při činu přistižen a poznán, pátrací stanici a okolní četnické stanice; toliko jeví-li se toho potřeba, přibere na požádání hlídka pátrací stanice vůdce se služebním psem.
Až do příchodu hlídky pátrací stanice zůstane zásadou, aby nebyl na místě činu učiněn zbytečný krok a aby se nikdo předmětů a mrtvoly bez příčiny nedotýkal. Podle toho jest se říditi nejen veliteli místní četnické stanice, ale také okresnímu četnickému veliteli i ostatním přítomným četníkům, jakož i jiným orgánům, neboť zevrubné ohledání místa činu má zůstati zpravidla vyhrazeno soudní komisi za pomoci hlídky pátrací stanice, která jest pro tuto službu zvláště vycvičena…“    
Štábní Pašek zůstal na místě nálezu mrtvoly, aby zabránil přístupu srocujících se zvědavců a vyslal strážmistra Holého, aby telefonicky o případu vyrozuměl okresní četnické velitelství a požádal o vyslání hlídky pátrací stanice a soudní komise.
Motokolo pražské pátrací stanice na místo dorazilo ještě před polednem. Řídil strážmistr Vincenc Frydrych, za ním seděl strážmistr Ladislav Havlíček a v postranním vozíku seděl velitel pátračky vrchní strážmistr Josef Jindrle. Krátce po jedné přijel automobil se soudní komisí.
Mrtvola ženy ležela na břiše a po jejím obrácení bylo zjištěno na rozkládající se obličejové části značné množství brouků a muších larev.
Ruce ženy byly přeloženy na hrudníku křížem přes sebe a spoutány provazem. Kolem úst byl uvázán pruh zahnědlé látky odříznutý ze spodní části sukně. Po jeho odmotání byl v ústní dutině zavražděné zjištěn ještě jeden kus téže látky a po jeho odstranění byl v ústech nalezen sbalený kapesník potřísněný krví a pod ním, hluboko v hrtanu ženy byla nalezena její zubní protéza. Kolem krku byl dvakrát ovinutý provaz.
Soudní lékař MUDr. Hájek na těle zavražděné objevil řadu podlitin, zejména na spánku způsobenou úderem tupým předmětem a potom na obou pažích a stehnech. Podle soudního lékaře se jednalo o kombinovaný způsob vraždy spáchaný údery tupým nástrojem, škrcením, dušením s ucpáním dýchacích cest a spoutáním rukou, aby nemohly být obětí dýchací cesty uvolněny a škrtidlo odstraněno.
V zavražděné ženě byla poznána 45 roků stará obyvatelka obce domkářka Marie Málková, která byla i přes svůj věk stále svobodná a žila sama. Z tohoto důvodu jí nikdo nepohřešoval. Od sousedů bylo zjištěno, že Málková udržovala milostný poměr s jistým Františkem Žákem z nedalekých Roztok u Prahy.

Hlídka pátrací stanice se ihned vydala do Roztok, kde se podařilo vypátrat Františka Žáka. Jaké to však bylo pro pátrající četníky překvapení, když zjistili, že Žák je ženatý. Při výslechu prováděném na místní četnické stanici přiznal, že s Málkovou navázal známost proto, aby z ní pod záminkou sňatku vylákal peníze.
Málková mu svěřila svojí vkladní knížku vedenou u Poštovní spořitelny, na níž měla uloženy všechny své životní úspory ve výši přes 17.000,- Kč. Když stále více naléhala na uzavření sňatku, zavedl jí do polí, kde usedli na mezi.
Zde ji nejprve udeřil zavřeným nožem do hlavy a když se zvrátila, počal ji škrtit. Následně jí vrazil do úst svůj kapesník a to s takovou silou, že jí zubní protézu zarazil hluboko do hrdla. Poté jí kusem látky uříznutým ze sukně zacpal ústa a druhým je včetně nosu ovázal. Jelikož se stále snažila rukama uvolnit ucpané dýchací cesty, svázal jí ruce zkřížené na hrudi provazem. Druhý kus provazu jí zadrhnul okolo hrdla. Když se přestala hýbat, odnesl její tělo do pšeničného pole a obrátil jí obličejem k zemi. Takto byla po čtyřech dnech hrajícími si chlapci nalezena.
 
            František Žák byl zatčen a dodán do vazební věznice a pražským krajským trestním soudem byl odsouzen pro zločin vraždy.
 
Povídka byla uveřejněna v knize Páté přikázání vydané v roce 2008 za podpory Poštovní spořitelny.   

Foto © archív autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 23. 02. 2009.