Dáša Cortésová: Jací byli Vlachovci – II. (13)
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
![]() Po maturitě pracovala krátce jako asistentka v Československé televizi a poté, co jako profesionální zpěvačka složila zkoušky u Pražského kulturního střediska, vystupovala se svým otcem doma i v zahraničí. Se svým manželem, hudebníkem Václavem Rezkem, vytvořili pak v roce 1976 uměleckou dvojici, která s vlastním varietním programem (písničky, humorné scénky, parodie) reprezentují dodnes naší zemi převážně v zahraničí (Německo, Francie, Polsko, Rakousko). Můžete je však vidět i u nás, vystupují pod názvem DUO RiC. Dáša Cortésová napsala spolu s Ondřejem Suchým knížky „Rudolf Cortés milovaný i zatracovaný“ (nakl. Brána a Knižní klub, Praha 2004) a „Werich, Cortés a Vlachovci“ (nakl. Brána, Praha 2006). Své vzpomínky na umělce, s nimiž se poznala během své umělecké dráhy, začala nyní psát na pokračování pro Pozitivní noviny. |
JACÍ BYLI VLACHOVCI – II. ![]() ![]() Už minule jsem se krátce zmínila o bubeníkovi Pepíčkovi Posledním. My děti jsme ho opravdu milovali. Nikdy na nás nekřičel a přesto měl respekt. Sám děti neměl a těm našim dětským dušičkám tak dobře rozuměl! Byl to prostě náš miláček. Náš táta si nedovedl představit, že by se jeho děti nevěnovaly muzice. Podle přísloví – co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš – chtěl začít co nejdříve. Otec začínal u klasiky a říkal, že je to základ každé hudby. Jako první bylo seznamování s operou a to českou. Jak já ty opery nenáviděla! Já si tehdy zpívala „Kristýnku“ a nebo „Byl jeden Číňánek…“ a on na mě s operou??? Šíleně dlouhá a nudná, nerozuměla jsem tomu. Táta se vždycky rozzlobil, že ze mě nic nebude. Pepíček Poslední mu však oponoval! Vysvětloval mu, že musí najít cestičku, aby tak malé dítě dostalo k opeře vztah. Slíbil tátovi, že si se mnou o tom všem někdy popovídá. Milovala jsem pohádky. Pepíček věděl, že to by mohla být šance. Začal mi vyprávět děje oper, občas i něco namaloval a někdy jsme si pustili gramofonovou desku. Snažil se probudit mou fantazii, abych cítila, že slova se dají vyjádřit zároveň s hudbou. ![]() Ještě bych se ráda vrátila k Jiřímu Jelínkovi. Je všeobecně známo, že velmi pěkně maloval. V pozdější době, když už tolik nehrál a měl na malování více času, uspořádal i několik výstav. Po koncertech padla často otázka: Co s načatým večerem? Přišel nápad, že by se mohly hrát hazardní hry. Takové maličké „Casino“ v Las Vegas. Ale vážení! Abyste si nemysleli, že se hrálo o nějaké velké peníze! Vůbec ne! Šlo spíše o to, aby si všichni připadali, jako ohromní světáci. Existuje hra, která se jmenuje „Gotes“. Sází se na různé karty a barvy. Jirka Jelínek pro tento účel namaloval tak nádherné a částečně i erotické karty na plátno, že kdo přišel do party, tak neodolal a musel si vsadit. Škoda, že je nemůžete vidět! Ani nevím, jestli se u někoho z „kluků“ zachovaly. ![]() ![]() Že byli Vlachovci muzikanti jak se patří, dokazuje i to, že někteří z nich si později sami založili orchestry. Karel Krautgartner měl svoji vynikající partu, Vlastimil Kloc měl kapelu v Radiopaláci na Vinohradech, Kamil Lochman převzal velký taneční orchestr v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Jo, to byly časy krásné a dobré muziky! Další díly najdete zde |
Foto © archiv Dáši Cortésové a Ondřeje Suchého
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 02. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
![]() |
Jaroslav Vízner |
![]() |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
![]() |
Ivo Šmoldas |
![]() |
Dáša Cortésová |
![]() |
Josef Fousek |
![]() |
Milan Lasica |
![]() |
JUDr. Ivo Jahelka |
![]() |
Miloslav Švandrlík |