Dáša Cortésová: Jaká byla Judita Čeřovská (9)
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
Dáša Cortésová, dcera zpěváka Rudolfa Cortése, se narodila v Praze. Po maturitě pracovala krátce jako asistentka v Československé televizi a poté, co jako profesionální zpěvačka složila zkoušky u Pražského kulturního střediska, vystupovala se svým otcem doma i v zahraničí. Se svým manželem, hudebníkem Václavem Rezkem, vytvořili pak v roce 1976 uměleckou dvojici, která s vlastním varietním programem (písničky, humorné scénky, parodie) reprezentují dodnes naší zemi převážně v zahraničí (Německo, Francie, Polsko, Rakousko). Můžete je však vidět i u nás, vystupují pod názvem DUO RiC. Dáša Cortésová napsala spolu s Ondřejem Suchým knížky „Rudolf Cortés milovaný i zatracovaný“ (nakl. Brána a Knižní klub, Praha 2004) a „Werich, Cortés a Vlachovci“ (nakl. Brána, Praha 2006). Své vzpomínky na umělce, s nimiž se poznala během své umělecké dráhy, začala nyní psát na pokračování pro Pozitivní noviny. |
Judita Čeřovská? Z té jsem byla celá vedle! Moc se mi líbila. Měla opravdu vše, co žena, která chodí na jeviště, má mít. Vysoká, krásná, nádherný úsměv, podmanivý hlas a ještě k tomu chytrá! Mluvila několika světovými jazyky. Můj táta vždycky říkal: „Když vyjde na jeviště Čéřa, tak to opravdu něco vyšlo. Je to prostě kus!“ Judita se uměla, v dobrém slova smyslu, nosit. Určitě si byla svých předností vědoma, ale nikdy se nechovala povýšeně. Její chování bylo naprosto přirozené. Otec mi ji dával za vzor. Obdivovala jsem její vkus. Krásně se oblékala, jak na jeviště, tak i v soukromí. Používala barvy, které jí vyloženě slušely. S doplňky to nepřeháněla. Většinou měla jeden výrazný, který člověka hned upoutal a byl pečlivě vybrán. Například měla čokoládově hnědé šaty a k tomu jí na krku visela malá stará ikonka na zlatém řetízku. Nebo použila na řetízek lorňon, který nebyl pouhou ozdobou ale i prakticky využitelný místo brýlí na čtení. Byla vždy upravená, vkusně nalíčená a příjemně voněla. Záměrně jsem se o tom rozepsala, protože byla opravdu do detailu výjimečná. Mimochodem, šaty, ve kterých jsem vyfotografovaná s Jiřím Vašíčkem, byly od Judity Čeřovské. Byly dovezeny z Itálie. Růžovo-bílé, šifónové, pro ples přímo stvořené! Tehdy se po mně všichni otáčeli. Dokonce i moji tanečníci je obdivovali, kteří se takových prkotin, jako byly šaty, vůbec nevšímali. Někdy mne táta vzal s sebou na zájezd do bývalého východního Německa. Dělal tam pravidelně televizi, někdy také s Juditou Čeřovskou. Němci je dávali na obrazovku společně moc rádi. Ani jsem se nedivila. Oni k sobě náramně pasovali, jako nějaký filmový pár. Oba byli urostlí, nádherní lidé a hlavně velké osobnosti! Pozorovat je byl prostě zážitek. Ovšem poslouchat je, to bylo o něčem jiném. Každý měl svůj názor, jeden druhého pořád napomínal i slovník byl někdy dost drsný. Spoléhali také na to, že jim tam moc nerozumí. Proto se napadali vždy s úsměvem, aby nebylo poznat, že se hádají. Jako sestra s bráškou! Zpívali v televizi jednu píseň, kde představovali starý manželský pár. Maskéři jim museli přidat pár let, což se jim oběma vůbec nelíbilo. Ale i tak jim to moc slušelo! Co vy na to? Další díly najdete zde |
Copyright © z archívu Ondřeje Suchého
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 01. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Ondřej Suchý | |
RNDr. Vladimír Vondráček | |
Milan Lasica | |
Zdeněk Pošíval | |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný | |
Ivan Kraus | |
Stanislav Motl | |
Ladislav Gerendáš |