Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (4) - RODA RODA

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

Seriál  KOMICI U PSACÍHO STROJE
V sobotu 6. ledna 1986 jsem v sobotní příloze Svobodného slova KVÍTKO, jehož jsem byl tehdy sedmým rokem redaktorem, zahajoval svůj nejnovější seriál Komici u psacího stroje. Letos jsem se štosem už časem zažloutlých novin probíral a začetl se do tohoto seriálu, který jsem tenkrát doprovázel i karikaturami představovaných komiků-autorů, a najednou mi přišlo líto, že by texty některých z nich už nemusely spatřit více světlo světa. A tak se stalo, že jsem si vzpomněl na Pozitivní noviny a napadlo mne, že by mohlo být docela pěkné obnovit někdejší kvítkovskou „tradici“. Medailonky, kterými jsem literární ukázky uváděl, už zastaraly, což mi dává možnost je nyní rozšířit. Myslím totiž, že i ty mohou dnešní čtenáře zajímat. A tak zde tento seriálek ožívá, s mým přáním, abyste si jím například zpříjemňovali svá sobotní dopoledne.
ZNÁMÝ VÍDEŇSKÝ HUMORISTA, satirik, kabaretiér, novinář, prozaik, dramatik, scénárista, důstojník z povolání, před tím studující práva - to vše patří k jednomu jedinému jménu. RODA RODA (1872 - 1945), vlastním jménem Sandór Friedrich Rosenfeld, zemřel v New Yorku, kam emigroval před německým fašismem v roce 1938. Napsal řadu knih, počínaje „Vojenskými povídkami“ z roku 1905, až po „Červenou vestu“, která vyšla v roce 1945. Česky vyšla jeho knížka črt, anekdot, aforismů a dalších drobných literárních žánrů, ve kterých nejvíce vynikal, s názvem „Jeden den králem“ (1911). Jeho aforismy se citují dodnes, stejně tak, jako anekdoty, v nichž nezřídka sám vystupuje. Objevovaly se už ve svazcích knižnice Veselá mysl, najdeme je v legendárním Trnu, v Přestávkách divadla Vlasty Buriana a v mnoha dalších dobových časopisech.
Copyright © Ondřej SuchýS Vlastou Burianem se Roda Rada setkal nejednou. Přímo i nepřímo. Upravoval dialogy německé verze zfilmovaného „C. a k. polního maršálka“ a sám si v tomto filmu z roku 1930 zahrál roli pravého maršálka. Německá verze této první české zvukové filmové veselohry získala Burianovi rázem velké sympatie u německých a rakouských filmových diváků a je jisté, že nemalý podíl na tom měla právě také spolupráce Rody Rody. Tři roky předtím, v březnu 1927, uvedlo Divadlo Vlasty Buriana satirickou komedii Rody Rody „C. a k.“, v níž Burian vytvořil roli arcivévody z Vicenty.
Roda Roda byl u nás známý už před 1.světovou válkou. V prosinci 1913 byl např. hlavní hvězdou své mimické aktovky „Bílé stíny“, ve které vystoupil na scéně pražského kabaretu Lucerna ve své obligátní červené vestě. Tehdejší Zajímavé noviny o červené vestě Rody Rody napsaly, že „je to snad symbol jeho zlomyslné nevázané mysli, jež ve všem hledá potravu pro svou ironii“.
Z bohaté literární tvorby, kterou Roda Roda po sobě zanechal, vybírám nové překlady Milana Faltuse tří kapitolek z knihy „Donner und Doria“, vydané v Berlíně, roku 1927.

3x RODA RODA

Kansas
Zážitek ze spacího vagónu - odjezd ze Saint Louis v sedm večer, příjezd do Hutchinsonu v Kansasu v devět ráno. - Spací vagóny nejsou v Americe rozděleny do kabin jako u nás, jednotlivá kupátka jsou oddělena jen závěsy.
Pan Macpherson šeptá své přítelkyni, která tu ovšem nevystupuje jako jeho žena: „Miláčku, měj ještě okamžik strpení, už to na mě zase jde... hned jsem zpátky...“
Tuhle noc už pošesté. Byl zkažený ten humr nebo ta zmrzlina, co měli v Saint Louis; nebo že byla whisky otrávená?
Pošesté... Slečna Sylvie tanečnice z „Alhambry“ v Saint Louis si povzdechla. Ten víkendový výlet se zase vydařil!
Ve vedlejším oddělení slyší vzdechy pan Collin a šeptá: „Slečno Sylvie!“
„Ano?“
„Slečno Sylvie!“
„Kdo jste? Co chcete?“
„Proboha potichu, slečno Sylvie! Jsem to já, váš vášnivý obdivovatel, já Collin z Hutchinsonu - mladý blondýn, včera jsem seděl v lóži hned u jeviště. Zatraceně, dal bych sto dolarů za to, kdybych se s vámi mohl seznámit!“
„Zbláznil jste se?“
„Pravděpodobně, slečno Sylvie. Z vašich nádherných očí.“
„Ještě slovo a já vám vaše vydrápu!“
V tomto okamžiku se vrací Macpherson ze své pochůzky; zaslechl Sylviina slova; žádá vysvětlení, kterého se mu dostane. Sylvie, prosťačka, vypráví, co se odehrálo. Než však mohl Macpherson vyhodit nešťastného soka rozhořčeně oknem a vydat tak na pospas vlkům prérie (v Kansasu ovšem bohužel vlci nejsou), než vůbec mohla padnout facka nebo alespoň nadávka, objevil se před Collinovou postelí úplně cizí muž s rozcuchaným plnovousem, v noční košili a míří na ubohého hříšníka svým hrozivým revolverem.
„Ale to je omyli!“ koktá Collin. „Co chcete? Vám jsem přece nic neudělal!"
„Žádný omyl, chlapče,“ odpoví neznámý pevným, hlubokým hlasem. „Všechno jsem slyšel. Jsem z tohoto kraje a nedovolím, aby kdokoli vyháněl ceny v Kansasu tak vysoko!“

Návštěva
Znám svého syna… proto jsem si ho vzal už v jedenáct stranou.
„Poslyš, chlapče,“ řekl jsem, „dnes v poledne přijde na návštěvu strýc Willibald. Strýček má křivé nohy. Nebylo by hezké a hrozně by ho to mrzelo, kdyby ses mu třeba smál...“
„Ale tatí? Co si o mně myslíš?"
Když se strýc dostavil, obkroužil ho můj synáček velkým obloukem a pronesl:
„A i kdyby někdo neměl nohy vůbec - takovým věcem já se nesměju.“

Nehnul se
Jednoho dne jela Jeho Excelence rakouský ministr Enenkel z Vídně do Mnichova.
Po cestě, v Sankt Pölten, se otevřely dveře kupé a vstoupil úplně cizí muž a posadil se naproti ministrovi.
„Promiňte,“ řekla Excelence, „kupé je rezervováno.“ Muž se ani nehnul.
„Pane! Kupé je rezervováno,“ řekla Excelence již důrazněji.
Muž se ani nehnul.
„Pane, patrně nevíte, s kým máte tu čest! Zde je moje vizitka.“
Muž ji lhostejně zastrčil.
To už bylo na ministra moc; vyrazil ven, k výpravčímu, který stál na peróně: „Do mého rezervovaného kupé vnikl cizí muž, prosím, konejte okamžitě svoji povinnost!“
„Ale jó, hned to vyřídíme.“ Výpravčí šel k cizímu pánovi a že aby mu vysvětlil, jak to, že…atd.
Místo odpovědi mu však muž s ledovým klidem podal vizitku - tu, kterou právě dostal. Výpravčí si přečetl jméno, zblednul a vrátil se k Excelenci, která čekala na výsledek jeho zákroku.
„Pěkně prosím,“ šeptá výpravčí Excelenci, „jsou vod tý dobroty, nedělaj z toho aféru, já bych s tím měl potíže. To je Enenkel, ten blbec, s tím nic nenadělaj!"

(Příští sobotu: Antonín „strýček“ Jedlička)
Kresba: Ondřej Suchý 

Další díly najdete zde

Copyright © Ondřej Suchý

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 03. 2009.