Stanislav Moc: Narozeniny
Rubrika: Literatura – Povídky
| Seděli jsme u Lea na farmě a popíjeli dobré zázvorové pivo, které nám Ruby nosí vždy o přestávce našeho tenisového klání. Ruby je Leova manželka a někdy si s námi i zahraje. Leo moc nehraje, tedy s námi ostatními, nejsme pro něj dost dobří, jsme prý jen parta smíšků, zatímco on bere tenis vážně. A to mu je 77 let! Právě dnes, v úterý 24. března! Kdysi to byl asi velice dobrý hráč, ale léta už jsou přece jen znát. Údery ještě má, ale musíte mu dávat míče trochu k tělu, aby měl šanci. Vůbec Leo je pro mne dost zvláštní a zajímavá postava. Bývalý komunistický odborář, který organizoval přístavní dělníky v kdysi mocné “Waterfront workers” unii a s kterým občas, obrazně řečeno, zaklesnu své politické parohy a pohádáme se. Samozřejmě slušně, bez nějaké zloby, však už to je dávno, co se jejich  parta v Austrálii sama dobrovolně rozpustila. To kdyby dokázala KSČM! Člověk by musel uznat, že teda nějaké svědomí mají. Komunistická strana Austrálie to sama od sebe dokázala, takže Lea v tomto směru uznávám. A tak s ním občas vypiju pár piv a on mě ujišťuje, že KSA nikdy neuznala sovětskou okupaci “Čzechoslovákije” a on, Leo, od té doby odmítal jakákoliv pozvání do Sovětského Svazu. Já ho zase na oplátku ujišťuji, že mi to je úplně u sedinky, jestli on v Rusku byl nebo nebyl, že mi je dokonce úplně jedno, jestli si ho tam zapsali jako potenciálního agenta, což, zdůrazňuji s radostí, dělali, aniž by se potenciálních agentů na něco ptali. Leo žasne a namítá, že USA korumpují ještě více a to pomocí peněz. Já teda navrhnu, abysme jeli do Ameriky oba a nechali se korumpovat! Pak uděláme ještě pár piv a jdeme každý svou cestou. Jenže včera jsme to trochu přehnali, protože měl mít ty dnešní narozeniny, a jak jsem mu koupil pivo, tak Leo to hned otočil, takže jsme šli domů pozdě oba dva. Což o mne tak nešlo, jsem přece jen o třináct let mladší, ale vůbec jsem se nedivil, že Leo ještě nevstal. Však i já jsem při ranním vstávání pociťoval následky předešlého dne. A pak mě posedla poťouchlost a začal jsem si z Ruby dělat legraci, jako jestli Leo netrucuje a schválně nevstává, protože chce morning glory. Morning glory je česky “ranní sláva”, ale anglicky to je též taková popínavá rostlina s pěknými květy, takže Ruby si to mohla vysvětlit, jak chtěla. Já mohl na druhou stranu dělat blbého a vycouvat, kdyby se jí ta narážka nelíbila, že jsem opravdu myslel květiny... Jenže ta dobrá duše, čtyřiasedmdesátiletá ženská(!), se začervenala a řekla: No, já ho budila dvakrát, poprvé o půl druhý… Mezi hráči tenisu, z nichž já ani zdaleka nejsem nejmladší, se rozhostilo ticho a Ruby pokračovala: ...a pak v pět ráno, ale nebyl k vzbuzení. V sedm už vstal a teď se dívá v televizi na tenis z Ameriky… A ranní sláva? Nic… Ruby sklonila hlavu. Pořád bylo to obdivné ticho. Nakonec jsem to nevydržel, a ničeho nedbaje, jsem jí rozšafně, ale s obdivem, poradil: Nic si z toho nedělej, můžeš to pořád ještě zkusit o Vánocích! Víte, když lidé zestárnou a zmoudří, tedy ti kteří zmoudří, tak zjistí, že všechny ideologie jsou jen snem aktivního věku, který vyprchá a odvane všechno zbytečné, že zbyde jen holá člověčina… |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 04. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Ivan Kraus |
 |
Vladimír Just |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Karel Šíp |
 |
Stanislav Motl |
 |
Jaroslav Vízner |