Josef Zeman: Perla Sibiře – Bajkal
Rubrika: Publicistika – Letem-světem
 Sovětský svaz a nyní Rusko jsem navštívil cca 40x, z toho Bajkal 2x. Jednou na jeden den a podruhé s týdenním pobytem v hotelu Bajkal a s výlety do věkovité Tajgy. Po Azorském druhé největší jezero v Rusku. 636 km dlouhé a až 79 km široké. Celková plocha je 31 500 km2. Jezero, jehož hloubku žádné jiné dosud nepřekonalo. Je tvořeno hlubokou příkopovou propadlinou na rozhraní dvou tektonických desek, které se ročně rozestupují zhruba o 2 cm. Jde o nejstarší jezero na Zemi. Jeho stáří se odhaduje na 25 – 30 milionů let. Na Bajkalu je za rok kolem 2000 zemětřesení. Díky pohybu desek se předpokládá, že do budoucna to bude základ dalšího oceánu. Bajkal je obklopený horskými hřbety vysokými až 2 tis. m nad jeho hladinou. Vyplňuje tzv. východosibiřskou kryptodepresi, což znamená, že má hladinu nad světovými oceány a dno pod nimi. Hloubka 1680 m, nadmořská výška hladiny je 456 m. Naskytl se mi úchvatný pohled do průzračné vody. Je vidět hluboko až 40 m na dno. Nezapomenutelný zážitek je pozorovat rybáře, jak hledají ztracené sítě. Voda z Bajkalu je z horských ledovců a je skutečně křišťálově čistá. Je téměř destilovaná – maximálně nasycená kyslíkem. V jezeře je 23 000 km3 vody. Její čistota spočívá v tom, že každá příchozí kapka zde zůstává celé roky a očišťuje se. Další příčinou je maličký ráček, který zachycuje i nejdrobnější řasy a bakterie. Další ráček ničí vše, co by mohlo znečistit vrchní vrstvy Bajkalu. Jezero je jedna pětina sladké vody na světě. Dovezl jsem si vodu z Bajkalu v láhvi od vodky. A když jsem po 30 letech vyndal láhev z bedny, žasnu, že voda je nezakalená a díky umělohmotnému špuntu se z ní neodpařila ani kapka. V jezeře žije 1200 živočichů, z nichž někteří se jinde nevyskytují. Ochutnal jsem jednoho z 50 druhů ryb, báječného bajkalského omula. Představuje ⅔ celkového ročního výlovu. Dále lipana a jezerního síha. Vyskytující se jeseter dosahuje délky až 180 cm a váhy až 120 kg. Zajímavostí jsou i ryby golomjanky. Na Uškaních ostrovech najdete i tuleně bajkalského – něrpu. Také mně výtečně chutnaly sibiřské pelmeně. Jsou to těstovinové taštičky plněné povětšinou rybami ve smetanové omáčce posypané smaženou cibulkou z hliněného soudečku. Na jezeře je rozvinutá lodní doprava – splavování dřeva. V zimě dosahuje na jezeře tloušťka ledu až 120 cm. Dokonce v době války se pokládaly na zamrzlý Bajkal kolejnice a jezdila zde železnice. V zimě jsou tady vesničky trochu ospalé. Mráz 40° je třeba ponížit o 20°, neboť naše zima je vlhčí. Tedy jejich 40° je našich 20°. Na jezeře je 27 ostrovů, z toho 22 stálých a 5 periodicky zaplavovaných. Největší Ol’chon 730 km2 s krásnou přírodou. Do Bajkalu ústí 336 řek a odtéká z ní pouze jedna jediná a to Angara ústící do Jeniseje. Při výtoku z jezera je prudká, široká cca 1 200 m. má velký hydroelektrický potenciál. Nachází se na ní kaskáda 4 přehrad. Nastupuje cestu asi 60 km do Irkutska, do první GES (vodní přehradní nádrže – elektrárny). Dále vytváří téměř pětisetkilometrové moře až do Bratska na druhou GES. Tam nastupuje další cestu, od Bajkalu celkem 2000 km a potom s Jenisejem až do Karského moře – stále ideálně čistá. Vařili jsme si z ní v hluboké, věkovité tajze čaj. Výborný, gruzínský, černý, se sibiřskými šípky a hlavně pitý v Tajze u Angary a z vody Bajkalu. Říká se, kdo se nekoupal v ledové Angaře a v Bajkalu, nebyl na Sibiři. Hned u výtoku Angary z Bajkalu je přístav Listvjanka – roztáhlá vesnice na 12 km, která se vyznačuje dřevěnými baráky. Zajímavá je i hlavní třída s několika dřevěnými chatrčemi, mostíky, potokem a dvěma psy. Je zde také Limnologické muzeum a ústav, který se zabývá výzkumem přehradních nádrží a jezer. V obchůdku pod muzeem je určitě ještě dnes, po 30 letech, velké péro na dveřích, které tím pádem práskají, div že vás nezabijí a přitom ještě neohluchnete. Objevil jsem tam výborný vážený gruzínský čaj za 6 rublů 1 kg. No, nekupte to. Prodavačka navážila čaj do novin a ptá se: Za čem vam budět tolko čaja? Odpověděl jsem jí otázkou, jestli je odtud, od Bajkalu. Ona že ano, že je takája Bajkalka. Měla na sobě kožíšek a nedalo jí to, aby nevyzvídala: Co tady ti turisti stále hledají? Já jsem tady za celý život žádnou rybu neviděla. A kožich jsem ještě ze sebe nesundala! Z Listvjanky jsem vyfotografoval protější Burjatskomongolský břeh vzdálený 40 km a vysoké zasněžené hory vzdálené 80 km. Na protějším břehu stojí veliký celulózní závod na výrobu kvalitního papíru. Dělal tam velké problémy se znečišťováním Bajkalu. Udělal jsem snímky železnice, kde operovali i naši čeští legionáři a měli tuto dráhu na čas obsazenou. Nesmím zapomenout upozornit vás na legendární šamanský kámen, nacházející se uprostřed výtoku řeky Angary z Bajkalu. A jeho krásnou starou burjatskou pověst o řece Angaře. Tři sta synů má stařec Bajkal. Jejich bohatství, které mu přinášejí, jediná dcera vyplýtvá. Chmurný Bajkal chtěl zasnoubit dceru Irkutovi. Zamilovala se však do junáka Jeniseje a jedné noci se za ním vydala na cestu. Když Bajkal poznal její úmysl, chystal se ji pronásledovat. Byla už však moc daleko. Ve vzteku oderval mocnou skálu a hodil ji za ní. Burjati dodnes ukazují kámen hluboko zarytý do vln nezvedné dcery, která v dálce splynula s bohatým Jenisejem a jedním proudem se spolu valí dál, až do oceánu. Posléze otec plakal, slzy mu tekly proudem nad tím, že ho jediná dcera opustila. Angara tudíž vytéká stále a stále. Při cestě domů, do Prahy jsem překonal 7 hodin časového rozdílu a přeletěl jsem 100 poledníků východní délky. Tím pádem jsem desetkrát snídal. Ráno v hotelu Bajkal jsme měli 1. snídani. Odjeli jsme do Irkutska (Kde je ulice Jaroslava Haška. Doklady v muzeu hovoří o jeho činnosti poslance místního sovětu, také osvětového pracovníka v armádě.). V Irkutsku na letišti nám dali 2. snídani. V letadle do Bratska, města mladých, jsme dostali 3. snídani. V Bratsku bylo teprve ráno, takže jsme měli 4. snídani. Z Bratska jsme letěli do Novosibirska – milionového města na řece Obu na 5. snídani. Z Novosibirska bylo mezipřistání v Omsku, kde bylo teprve nebo stále ještě bylo ráno a tak tedy zde byla 6. snídaně. Z Omska do Jekatěringburku na 7. snídani. Z Jekatěringurku do Moskvy na letiště Domodědovo, kde byla 8. snídaně. Z Moskvy Šeremetěva pak do Varšavy na 9. snídani. Z Varšavy do Prahy 10. snídaně. Z letiště jsem dojel domů a protože bylo teprve ráno, paní mě vítala, že mně udělá 11. snídani, ale ohrazuji se: Prosím NE, já jsem dnes již 10x snídal! |
| OHLASY NA ČLÁNEK |
| Dobrý den, jsem nadšen článkem pana Zemana o jezeru Bajkal "Perla Sibiře". Sám jsem tyto místa za dob hluboké totality navštívil a tolik informací co pan Zeman popsal ve své článku jsem snad ani tenkrát nebyl schopen vstřebat, vyjádřete poděkování za tento příspěvek samotnému autorovi. Děkuji, s pozdravem Ing. Novák Mojmír 21.5.2009 Praha 5 |
Foto Bajkalu převzato z © http://whc.unesco.org
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 04. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Stanislav Motl |
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |
 |
Jitka Molavcová |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Jiří Menzel |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Milan Lasica |