| Opět zvoní rolničky na hlavách koní táhnoucí naše saně romantickou krušnohorskou zasněženou krajinou. Moje průvodkyně Hilda mi ukazuje v dáli jeden z nejkrásnějších saských hradů Kriebstein. Je ze 14.-16.století a zapadá do krajiny nad přehradním jezerem, sloužící jinak jako rekreační oblast. Jižněji se pak jezdí na dvojměstí Annaberg-Bucholtz, které kdysi počtem obyvatel předstihlo Lipsko a Drážďany. Stalo se tak při nálezu cínové a stříbrné rudy od 13. až 15.století. Název pohoří byl odvozen od bohatých nalezišť drahých a barevných kovů, které se zde těžily. Jedním z nejstarších je Schneeberg v západní části pohoří.
Jedinečnou zajímavostí je plně zachovalý historický důl na těžbu stříbra. Atrakcí nedalekého Markneukirchenu je jedna z největších sbírek hudebních nástrojů na světě čítajících 2000 exponátů. Výborné Wernesgrünské pivo má zde 600 letou tradici.
Projíždíme dlouhý pás Krušných hor s idylickými vesničkami, kde je domovem řezbářství, prýmkařství, výroba foukaného skla, vánoční obyčeje, temně zelené hřebeny hor vypínající se až k vysokému zasněženému bodu 1214m Fichtelbergu. 
SEIFFEN – krušnohorská obec známá tradiční uměleckou výrobou, ale také těžební minulostí. Dominuje jí slavný kulatý barokní kostel jedinečný v Krušných horách, vysvěcený v roce 1779 – postaven po vzoru Frauenkirche Christianem Reutherem. * Zvláštní událostí je návštěva vánočního trhu SEIFFENER v době adventů.
SEIFFENER nabízí více jak 60 stánků nejen lidového umění, ale celou řadu dalších z typických Erzgebirge (Krušnohoří). Ochutnáváme s Hildou typické kulinářské lahůdky z Krušnohoří. Nejen dětské oči září, když spatří 6,3 metru vysoké zdejší dřevěné ozdobené vánoční pyramidy a svícny. Procházíme se a fotografujeme celé odpoledne i večer.
Hilda mně však zavádí do zdejšího muzea, kde na ploše 1.000m2 je přibližně 5.000 exponátů. Podávají přehled o třech staletích výroby systémem nejen hydrosoustružení ve zdejším regionu, rozkládajících se ve 14 komlexech budov. Je zde pohled na celý hračkářský region a lidovou vánoční tvorbu.
Vlastivědné muzeum je založené v roce 1953, jako pokračovatel předválečné Reklamní přehlídky hraček.
V roce 1936 bylo přetvořeno a profilováno jako speciální muzeum krušnohorského hračkářství. Generální rekonstrukce zde byla 1998-9. Muzeum navštívilo do r.2000 více než 8,5 milionu návštěvníků.
S Hildou sedíme 13 minut ve Videokabinetu s multimediální prezentací zdejší výroby. Zavádí mně dále do Archivu s interaktivním elektronickým katalogem - předměty ke hře a výtvarnému zaměstnání.
Muzeum obsahuje původní stavby z Krušných hor – SEIFFENU. Ukazující život lidí od 18.století. Ve funkci je zde i hydrosoustružení z r.1760, pozorujeme rotace pneumatiky při výkonu tohoto jedinečného soustružnického umění na světě.
Zelené dřevo je nejen zde v SEIFFENU, okolí EINSIEDELU, NEUDORFU světovým unikátem. Původně se různá zvířátka prodávala bez nátěru – nazývala se Pfengvieh.
Opouštíme tento obrovský tvůrčí řemeslnický ráj. Čekají na nás s Hildou opět romantické sáně a další zasněžené vesničky v Krušnohoří.
Sjíždíme mírně z výše Krušných hor a měníme saně za autobus, dostáváme se do kotliny předhůří Krušných hor mezi jejich západními a východními výběžky. Před námi je krajské město CHEMNITZ.
CHEMNITZ Je ráno. Zdravím našeho řidiče „Guten morgen Deutschland“ – jako v německém rádiu - Helmut odpovídá a usmívá se. Můj zdejší kolega průvodce Jürgen mi říká, že krajské město se jmenovalo až do roku 1953 Saská Kamenice. Dále pak až do roku 1998 Karl-Marx-Stadt. Nyní je opět Saskou Kamenicí - čili CHEMNITZ.
Jedeme se tedy podívat na „Bránu ke Krušným horám – Chemnitz“.
Jürgen vypráví o historii, kdy zprvu tu poblíž křižovatky dvou obchodních cest stával benediktinský klášter Chemnitz (1136) a o několik desetiletí později bylo v místech, kde řeku Chemnitz překračovala solná obchodní cesta, královské tržiště.
Mimořádný význam pro jeho rozvoj měla privilegia zemského knížete z r.1357: dovolila zdejším čtyřem podnikavcům pěstovat obchod se vzdálenými místy a poskytla monopol na bělení pro široké okolí (odtud se šířilo plátenictví, později soukenictví a textilní výroba vůbec).
V 16.století už bylo město největším výrobcem tkaného zboží v saském kurfiřtství. Jistě nejznámějším starostou v Chemnitzi byl dr.Georg Agricola (1494-1555), učenec a humanista, zakladatel moderní mineralogie a báňských věd.
Město se stalo střediskem strojírenství a získalo přídomek „saský Manchester“. Dělnické hnutí o sobě dalo vědět již V roce 1819 (první stávka). Od 10.května kdy uplynulo od smrti Karla Marxe 135 let neslo město jeho jméno.
Stará Saská Kamenice si nezachovala mnoho historických památek, a i to málo muselo být po válce obnoveno, jako například nejstarší stavba ve městě, věž Roter Turm, původní součást městského opevnění. Stará radnice původně gotická stavba s renesančním portálem a plastikou Judity a Lukrécie. Mladí zde uzavírají sňatky ve starodávném radničním sále s hvězdicovitou klenbou pocházející z r.1567.
Vedle ní stojí Nová radnice z doby secese a barokní Pressecafé, kavárna na Marktu. Vedle kruhové široké městské haly (kongresové středisko) se ztrácí stará Červená věž, jejíž spodní části pocházejí z 12.století. Po dlouhou řadu let byla sídlem městské spravedlnosti a soudu.
Zámecký – bývalý klášterní rybník Schlossteich – městská rada jej získala v roce 1860, nechala ho vyčistit a osadit zelení, dnes slouží obyvatelům města a jeho četným hostům k rekreaci a oddechu. V létě pak také k projížďkám po rybníku , kde jsou k dispozici gondoly, Veslice, kajaky, i motorová loď. Na malém ostrově se nachází jeviště v přírodě, kde se konají kulturní představení.
Městské muzeum shromáždilo ukázky německého malířství od konce 18. po 19.století, německého impresionismu, německé a francouzské plastiky 19. a 20.století. Je tu rovněž cenná sbírka kreseb, akvarelů a grafiky od 16. po 20.století, přehlídka textilií, výrobků uměleckých řemesel a přírodovědná expozice.
Při východní straně „kamenný les“, pozůstatky zkamenělých stromů starých 250 milionů let, které byla nalezeny v prostoru města.
Schlosskirche při někdejším benediktínském klášteře vyniká přitažlivou vnitřní výzdobou. Tvoří ji především pozdně gotické malby, zdobený portál a realisticky pojatý sloup Bičování od mistra Hanse Wittena. Zámecký kostel – pozdně gotická halová stavba, byl postaven z výnosů rudné těžby.V bývalé klášterní budově je nyní muzeum hlossbergmuseum, zaměřené zejména na dějiny města. Další zajímavou stavbou je Stiftskirche ve čtvrti Ebersdorf.
Ve čtvrti Niederrabenstein (blízko dálnice na Plavno) je překrásná jeskyně Rabensteiner Felsendome, někdejší vápencový lom a vápenka jsou chráněné jako technická památka.
Chemnitz je městem rozvinuté výroby obráběcích a textilních strojů, technologického zařízení pro chemický a textilní průmysl.Na tuto výrobu navazuje i Vysoká škola technická a další vědeckovýzkumné instituce.
Jürgen říká, že asi 15 km východně od města dal roku 1567 saský kurfiřt Augustu I. postavit lovecký zámek Augustusburg, který byl od roku 1957 restaurován. Ve zdejším Hasenhausu je umístěna výstava zvířeny Krušných hor, v sousedním Küchenhausu museum dvoutaktních motocyklů, v bývalé stáji jsou vystaveny historické kočáry. Cenný interiér (včetně obrazů Lucase Cranacha ml.) má renesanční zámecká kaple.
Obědváme společně s Jürgenem a s obchodním přítelem Waltrem v nedaleké restauraci u náměstí v Chemnitz. Jsme spokojeni a nadšeni z velkých porcí masa i oblohy. Říkám Waltrovi, že bychom si mohli říci o knihu přání a stížností a napsat jim tam pochvalu! Walter praví, že to je již socialistický přežitek a že to zde nebudou mít. Říkám šéfovi o knihu sám - přináší ji!
Walter se diví; já píši pochvalu a říkám, ať Walter napíše také něco, a nechá mi tam dole místo pro nalepení mojí mezinárodní průvodcovské vizitky. Šéf restaurantu říká, že si to tam nalepí sám, je rád a nadšený za zápis od nás.
Jürgen vypráví o tom, že v době prvního adventu zde jde i slavnostní průvod. Hornicko-hutnické sdružení 600 lidí z 29 bratrství a klubů, také 300 horských hudebníků z 7 horských kapliček dává slavnostní vzhled a impozantní pohled na Krušné hory.
Krušnohorská dřevěná tradice zde všude pokračuje. Známý Kouřící jezdec, Bergmann a andělé až 1,80 m, Louskáček, dřevěné světelné Pyramidy až 6,3m, Originál svíčka Arch Erzgebirge dřevěné i kovové svícny, světla na vánočním trhu.Typickým motivem regionu je podloubí 5 x 2m vytvořené řemeslníky z krušnohoří.
Zvláštní zajímavostí pětiposchoďové dřevené pyramidy jsou příběhy 24 kusů figurek rozmístěných v jednotlivých patrech – jsou to vlastně ukázky z každodenního života v Krušných horách. Tyto umělecké práce jsou typické pro zdejší lesní dělníky, myslivce, jezdce, kurrendesänger a horníky.
Zlatým hřebíkem na náměstí mimo kolotočů, ruského kola, železnice a dalších atrakcí nejen pro děti, je otočný v průměru 4,40 m hrající Music box s Santa Clausem – ukazující nepořádek v pokoji vánoc.
Jdeme se tedy podívat na středověký vánoční trh, i s ukázkami hudebními a komediálními. Již od dávných dob jej předvádí „Duo obscurum“.
Na dalším pódiu na náměstí před radnicí jsou každý den různé akce, jako pěvecké sbory a jiná vystoupení.170 slavnostně vyzdobených stánků-chatiček, nabízí návštěvníkům originální Erzgebirge (Krušnohorské) lidové umění, ozdoby, vánoční aranžování a kulinářské speciality. Upoutá nás dominanta vánočního trhu na náměstí, zářící 30m vysoký vánoční strom z oblasti Klingentalu. Je na něm 800 svíček a dalších 15.000 světelných bodů.
Všude kolem je vůně svařeného vína (Glühlwein), kandovaného ovoce, pražených mandlí, ořechů, perníčků, klobásek, vůně která prostupuje lákavými uličkami trhu.
Jürgren mě zavádí ke skupince Chemnitzkých radních, fotografujeme je s jejich ponocným, který má na sobě zavěšenou typickou trubku – kterou používá večer.
Každý den od 17 hod. Santa Claus navštíví děti, přináší jim pohádky a překvapení. Říká, co prožil, a dýchá z lesa to, co přinesl k vánočnímu svátku všech. Děti ve věku od 4-6 let mohou vždy Santa Clause navštívit na jevišti.
Jsme okouzleni tisíci světel kolem. Dnešní mínus 14 st.°C nás na chvíli zavádí i do sousedícího několikaposchoďového obchodního domu kde jsem pořídíl opět mnoho fantastických snímků.
Procházíme kolem prodejny se satelity. Vzpomínám jak jsme v r.1998 kupovali v Hamburgu u nádraží v prodejně Waltra Kluxena tu větší sat-anténu, a tamější vedoucí prodejny se ptal: „Jak to odvezete do toho vašeho Československa?“. Moje paní říká, že máme na autě zahrádku, tak to tam přivážeme! Němci se začínali pochechtávat a říkali: oni v Česku mají na autech zahrádky s kytkami a zeleninou, to my tu ještě na západě nemáme! U nás používaná zahrádka je normální výraz – jenže Němci používají název nosič. Říkám paní ať jim vysvětlí, že to do Německa snad někdy také přijde.
Moji mladí průvodci a přátelé mně zavádí ještě do stánku RADIA CHEMNITZ, ve kterém sděluji pár mých dojmů z německých adventních trhů. Také zde pořizujeme pár zajímavých fotek nejen s mikrofonem, ale i u saní.
Vracíme se do večerního adventového trhu, vánoční nálady, fotografujeme a loučíme se s „Branou do Krušných hor – Chemnitzem“.
Odvážíme si mimo ozdobného keramického hrníčku od Glühlweinu, také spousty nových dojmů a nových přátel.
Za rok opět nashledanou!
Nebo také - Auf viedersehen!
|
