Milan Markovič: Proměny fotografie
Rubrika: Literatura – Fejetony
Proměny fotografie Digitální fotoaparát má prý už třicet let. To ten čas letí! Pomalu si už málokdo v té rychlosti uvědomí, že byli i nějací předchůdci. Nejde jen o ten film! Ten asi zůstane ještě nadlouho, a v jistých společenstvích možná i navždy, ale podle mne to bude sakramentsky drahý špás. No samozřejmě, vždyť to bude jen pro pár podivínů. Vždyť tenkrát, když jsme koupelnu přeměňovali na občasnou fotokomoru a v ní vyvolávali filmy a zvětšovali černobílé obrázky, jsme o barevných fotografiích ani moc nepřemýšleli. Z hlediska nenáročného rodinného použití se totiž zařazovaly do kategorie zbytečného a lehkomyslného rozmaru. Kdo by za to vysolil takové prachy! Zkuste si dnes dovolit takovou frajeřinu, že budete trvat na vyhotovení černobílých fotografií… Zacvakáte neslýchaně! A myslím, že ještě dráž by dnes člověka vyšlo, kdyby se – kdoví proč – sháněl po nějakém daguerrotypickém přístroji či dokonce by trval na cameře obscura. Kdeže! Už ani veteránku flexaretu neseženete bez tučného konta v bance. Důkazem toho, že kdysi plynul čas mnohem komótněji, je fakt, že ta prapůvodní camera obscura Araba Alhazena zanedlouho oslaví tisící narozeniny. V jedenáctém století ještě ledacos chybělo, ale o zvěčňování viděného už lidé začínali cosi vědět. A že právě Slovák Petzval zdokonalil pozdější daguerotypii a jeho výpočty umožnily zhotovit tříčočkový objektiv s velkou světelností, to už nás tady pod Tatrami ani nemá proč vzrušovat. A přitom jen díky tomuto našemu Jozefovi Maxmiliánovi se firma Voitgländer mohla vydat na průkopnickou cestu výroby moderních fotoaparátů. Jenže to bylo dávno. Dnes žijeme jinými fotografickými vzrušeními než jak uvěznit světlo v jakési čarovné bedničce. Dnešní technika prolomila všechny bariéry. Dovolím si předpokládat, že na fotografování už snad ani to světlo nepotřebujeme. Zkrátka dokážeme vyfotografovat tmu a to tak, že je ji vidět! Takže to snad už ani není tma… Jednomu jsem však přece rád: nepotvrdily se předpovědi skeptiků, co věštili zánik fotoaparátů s nástupem digitálních videokamer. Nestalo se tak nejen díky novinám a časopisům. Ty by totiž nakonec určitě dokázaly zveřejňovat i obrázky pohyblivé, možná jednou i budou. Lidé se však asi nikdy nezbaví možnosti vychutnat zastavený čas, ten jedinečný okamžik, ke kterému se budou rádi vracet, aby jim ledacos připomněl. Jedinečnost neopakovatelné chvíle. Ze slovenštiny přeložila Marie Zieglerová |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 06. 2009.