Znovu jsem objevil vlak

Znovu jsem objevil vlak. Dálnice nesplňuje moje představy o pohodlné a bezpečné cestě za cílem. V autě jsem sice pánem svého času, ale i zodpovědný za bezpečnost svoji i těch, které případně vezu. S celým nákladem se sice dovezu až do hotelu, ale riskuji poruchu, nehodu, navíc platím za parkování a trnu, jestli mi auto neukradnou nebo nevykradou.

Je pravda, že v autě má člověk soukromí. Ve vlaku jsem vystavený na milost a nemilost těch, co rádi navazují kontakty a seznamují se. především muži se ženami, samozřejmě. Jsou mezi nimi vyslovení experti, nejde o začátečníky z městské hromadné dopravy, co ani pořádně nestačí naznačit dámě, odkud že se asi znají, a jsou na konečné. Ostatně těch dvacet korun se dá ještě oželet. Jenže když takový vlakový seznamovač vrazí do svého podnikání příplatek za místenku, ten už má v talóně jiné věty jako „Vy nejste jako jiné ženy“, anebo „Moje manželka mi nerozumí…“ Ten už jde v tunelu najisto!
Nejde však vždy jen o takovéto modrovouosy ani výlučně o intimity. Stačí, když je třeba odolávat nájezdům spolucestujících, co si o mně kdoví proč myslí, že rozumím politice. Samozřejmě se dá odejít na chodbu, postát při okně, nebo se tvářit, že spím. Toto však nemám dořešené. I když se mi i podaří opřít tak, že mi neklesne hlava a neotluču si ji o všechny přilehlé a protilehlé stěny, určitě se mi po chvíli otevřou ústa, což mi – jak jsem si ověřil – nepřidává na přitažlivosti a chodí se na mě dívat až z lokomotivy.

Navzdory tomu skládám ódu na vlak. Mezi plusy a mínusy nakonec převážil fakt, že už není třeba vybírat saze z očí. A ještě jsem ještě nikdy nezpozoroval, že by nás někdy s posměšným troubením a jen tak, bez směrovky, předjel jiný vlak.

Ze slovenštiny přeložila Marie Zieglerová

www.markovic.sk