Barbara Semenov: Křídla koní Ivy Marešové
Rubrika: Publicistika – Zajímavosti
 Půvabnou mladou zpěvačku jsem poznala před pěti lety, když nahradila v pražském divadle TaFantastika nejlepší soudobý popový hlas v Čechách, Lucii Bílou, v hlavní roli muzikálu „Excalibur“. Původní alternaci a posléze náhradu skvělé Bílé lze snadno zdůvodnit srovnatelným pěveckým uměním stále nepříliš mediálně známé Ivy Marešové. Když vchází její Guinevra na scénu, máte pocit, že vchází světlo - „víru vnáším – k víře lásku – k lásce smír“, zpívá do ticha jasným hlasem. Když umírá s hudebním epilogem - „chvíle je ze dnů svléct / čas i těla svá i stín / je chvíle z hor se snést / jen k temným vodám vyplout smím“, cítíte bolest u srdce. V jiném muzikálu propůjčuje svůj nebeský hlas andělu a vzápětí jej změní do polohy americké country hned poté co vysokým sopránem mimikuje operní divu. Podobně mění žánr a charakter v muzikálu „Němcová!“, kde sekunduje s bravurou titulní představitelce Bílé ve verzatilní roli Ženy, dokonce ji s úžasem sledujeme ve zcela věrohodném převleku legendární Babičky, když šedovlasá a shrbená cupitá malými krůčky po jevišti s košíkem hub a s moudrými hudebními průpovídkami. V divadle ji můžete ale spatřit i v podobě divoké rockové zpěvačky a tanečnice - ve fluoreskujícím zeleném kostýmu Ješterky s dlouhým třpytným ocasem řádí na temné scéně jako prokletý stín Doriána Graye. Její prvopočáteční touhou bylo stát se kytaristkou, zpěv se přidal později. Herečku, jak sama přiznává, z ní vykřesal teprve divadelní režisér Jiří Pokorný. - Zpěvačka, herečka, tanečnice, kytaristka, textařka, – když však vyjde ze zákulisí po skončeném představení, málem byste ji nepoznali. Drobná a skromně vyhlížející dívka s cůpky, v čapce a ve sportovní bundě. Světlo a pohodu si ale nese stále s sebou. Že se jedná o zvláštní talent, rozpoznal před pěti lety i jeden z nejlepších českých hudebníků, skladatel Michal Pavlíček, v jehož muzikálech Iva exceluje. Nabídka spolupráce na sebe nenechala čekat a jejím dalším konkrétním a zdařilým výsledkem bylo nové CD „Na křídlech koní“. Úspěch neobvyklé nové desky spočívá především v profesním a lidském souznění a společně vynaloženém úsilí celého týmu jejích tvůrců. V ideálně pojaté spolupráci se sešli solidní muzikanti Michael Vašíček (dřive skupina Vlasty Redla a KDJ), Jaroslav Friedl (Illustratosphere), Karel Macálka (ex. Vlasta Redl a KDJ), Jíra Meisner (ex. Druhá Tráva, Kamelot) a Petr Toman (Sound of the Celibate), kteří dali vzniknout nové hudební skupině „999“. Synergie hudebních osobností, citu i virtuozity je základem příjemné a osobité hudby akusticky laděné desky, při jejímž poslechu se můžete ocitnout svobodní mezi nebem a zemí. Tak totiž chápe Iva Marešová název celé kompilace nových písní. Křídla koní pro ni představují mystické spojení zemitého s nebeským, prolínání hmotného s nehmotným a věčného lidského snažení o nalezení rovnováhy uprostřed. Je patrné, že Iva o své hudbě přemýšlí, texty jejích písní jsou hlubší, oduševnělé, moderně lyrické. Vedle těch, které si napsala sama, stojí podobně laděné texty Veroniky Boušové a Karla Macálka, hudbu Michala Pavlíčka zbásnil již tradičně Jan Sahara Hedl, v současné době náš nejlepší textař. V souvislosti s CD i s koncertními vystoupeními Iva kategoricky odmítá, že by se jednalo o sólovou prezentaci zpěvačky a zdůrazňuje, že na pozitivním výsledku má stejnou měrou zásluhu její kapela „999“. Za krátkou dobu společného působení si skupina již našla své věrné a nadšené posluchače mezi všemi generacemi. Žánr, který se pohybuje mezi folkovou hudbou a country, jazzem i popem a který zachází až k hudbě ezoterického charakteru, má v sobě totiž právě onu vzácnou esenci, které se v soudobém světě hudby a nejen tam vyskytuje tak zřídka. Postrádanou a kýženou náplň vystihují dobře slova Michala Pavlíčka: „Když si tu desku poslechneš, máš pocit, jako když se ráno probudíš, svítí slunce a ty z toho máš po celý den dobrou náladu...“ Podíváme-li se na internetové stránky Ivy Marešové a skupiny „999“ www.ivamaresova-999.cz , vyplyne nám, odkud se esence bere. Tito hudebníci na rozdíl od většiny dnešních mladých umělců vycházejí ze smysluplného filozofického názoru:- „Hudba je spojením zvuku a ticha. Čím je lepší sjednocení, tím hlubší hudba vzniká. Prožitek zvuku umožňuje, abychom po jeho doznění prožili ticho a ticho vytváří vnímavost ke zvuku. Zvuk vytváří více lásky k hudbě a také větší schopnost ztišit se. Při poslechu krásné hudby se vždy cítíme posvátně. Je tu jakási celistvost, která i nám dává pocit sjednocení. Zabydlujeme se ve svém středu, zakořeňujeme. Země se setkává s oblohou, nejsou už odděleny. Tělo se setkává s duší, ruší se jejich vymezení. A to je velký moment. Moment mystického sjednocení.“ 999 – arabské číslice jsou v přepsání do římských čísel IM. Anglicky – Já jsem. Jsem ve svém středu, právě teď v tomto přítomném okamžiku. Usilujeme o to, každý z nás, podobně jako Iva Marešová – I. M. |
Převzato z časopisu Čechoaustralan 
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 18. 06. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Ondřej Suchý |
 |
Stanislav Motl |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Blanka Kubešová |
 |
Jan Krůta |
 |
Milan Markovič |