| Pokud jste letos nenavštívili Pražskou muzejní noc, můžu zodpovědně doporučit, abyste si ji v příštím roce rozhodně nenechali ujít. A protože jsem lokální patriot, navštívila jsem muzea a pamětihodnosti v Praze 2 a tento krásný zážitek jsem pro čtenáře Pozitivních novin trošku zdokumentovala.
Každý rok se na ni těším. Je to zvláštní, procházet známá (tedy aspoň většinou) místa za soumraku, resp. za tmy.
Takže v sobotu 20. června přesně v 19:00 nastupujeme do již téměř plného autobusu na Výtoni. Projedeme celou trasu a vystoupíme u Muzea Policie ČR. Právě včas, abychom byli svědky zadržení známého recidivisty. Statní policisté v prvorepublikových uniformách padouchovi nasazují náramky a přítomní se opravdu dobře baví.
A že jich je plno. Hraje tu dixieland, voní klobásy a v muzeu je nával. Proto se nedivíme, že právě dnes je slavnostně vyhlášen 800 000 návštěvník muzea od r. 1991.
Tleskáme, ještě pohladíme záchranářského psa a vydáváme se k Muzeu Antonína Dvořáka. Zdržení při letmém poskytování první pomoci se nám vymstilo. Koncert začal a do sálu se už nedostaneme. Ale v zahradě vily Ameriky je také krásně a hlas Martina Vodrážky, doprovázený pianistou Marcelem Javorčkem, zní mezi sochami z Dientzenhoferovy dílny přímo nadzemsky. Expozice v přízemí je velice zajímavá a tak se ještě chvilku zdržíme. Ve 20:30 (v tu dobu jsme byli 300stí návštěvníci), kráčíme, povzneseni nevšedním hudebním zážitkem na Albertov.
Přírodovědecká fakulta otevřela letos poprvé Chlupáčovo Muzeum Země. Za soumraku sestupujeme do suterénu a tím se zároveň vydáváme na cestu do pravěku. I tady je plno (do půl desáté napočítali pořadatelé 600 návštěvníků). Plavuně, přesličky, trilobiti, modely a vyobrazení pravěkých zvířat. Tak tohle muzeum určitě navštívíme ještě jednou!
Plni dojmů se vydáváme na Vyšehrad. Už je tma a tak vstup do Cihelné brány je vskutku romantický. Chodba, vedoucí do Gorlice, je spoře osvětlena a stíny ve výklencích, které míjíme, si zahrávají s naší fantazií. V sále je trochu těžký vzduch, ale sochám světců tohle klima svědčí. Vycházíme ven, abychom ještě shlédli šermířský souboj. Žel, přes dav přihlížejících není příliš vidět, řinčení mečů však napovídá, že lítý boj je v plném proudu. Opouštíme bájný Vyšehrad s novými zážitky a také s úlevou. Jestli to nevíte, tak na Vyšehradě se potuluje 104 strašidel. V Cihelné bráně jsme mohli narazit třeba na Psojalovici (příšera se zvonkem, řítící se od hřbitova), nebo na oběšeného stavitele Boučka. Ještě se ohlížíme, ale ohnivý muž za námi neběží, takže můžeme v klidu dojít do Podskalí.
Dveře jsou otevřeny pohostinně dokořán a my jsme v 23:00 přišli jako 1.610 návštěvníci. Černobílé fotografie, dokumentující dávno zašlé časy, model starého Podskalí, veliká kotva a vorařské náčiní. To vše v krásném a útulném prostředí Podskalské celnice.
Muzejní noc pro nás tady končí. Byla krásná a rozmanitá. Mrzí mě jen dvě věci - že jsem letos nebyla v Hrdličkově muzeu a že jsem si na zahradě Muzea Policie nedala tu klobásu.
Tak snad příští rok… |
