Olga Szymanská: Čínská armáda v Praze
Rubrika: Publicistika – Zajímavosti
| Od poloviny května „obsadili“ pražskou Lucernu proslulí válečníci z hrobu prvního čínského císaře Čchin Š´chuang-ti. Kromě Velké zdi a Náměstí nebeského klidu je terakotová armáda z města Xi´an řazena k nejvýznamnějším památkám Číny vůbec. Dynastie Od 3. století př. n. l. bylo dnešní území Číny mezi Dlouhou a Žlutou řekou rozdrobeno na více válčících států. V něm vyrůstal budoucí první císař Čching Š´chuang-ti, narozen roku 259 před naším letopočtem. Po smrti svého otce se třináctiletý Jing Čeng ze státu Čchin ujal vlády. Jako mladý král prosazoval od počátku přísně řízenou státní správu. Od roku 231 za pouhé čtvrt století porazil všechny okolní protivníky a jejich území připojil ke svému státu. Sám sebe prohlásil za krále králů, aby se odlišil od všech předchozích. Pojmenoval se „prvním“ (Š´) z deseti tisíce „císařů“ (chuang-ti). Jako prvního jména užíval název svého státu Čchin, kterým nazval i celou říši. Praktickým výsledkem bylo první sjednocení čínských států pod jediným panovníkem a centralizovanou vládou. Císař si uvědomoval nebezpečí rozpadu, a proto se tvrdě vypořádával s každým, kdo by ohrožoval jeho pořádky. Budoval jednotnou, mocensky a hospodářsky velmi silnou říši, kterou dokázal stále rozšiřovat a upevňovat. Zavedl reformu písma, jednotnou peněžní soustavu a upravil systém měr a vah. Budoval cesty. Stávající části ochranných zdí nechal propojit do podoby Velké čínské zdi, aby zemi ochránil před nájezdníky (dnešní podobu dostala až v 15. a 16. století za dynastie Ming). Roku 210 císař zemřel ve svých padesáti letech v provincii Hebej na průzkumové cestě. Hrobka S velkorysostí a v souladu s taoistickou filozofií se císař staral i o svou nesmrtelnost. Měl plných čtrnáct let na vybudování důstojného posmrtného stánku. Jeho hrobka leží ve východní části kraje Lintong v provincii Šang-ši. Její příslušenství se nachází mezi horou Li´ im na jihu a řekou Wei na severu. Š´chuan-ti si místo vybral proto, že je velmi blízko hory Li, bohaté na zlato. Hrobka dnes patří mezi nejpřednější státem chráněné památky a je jako jediný objekt v Číně na seznamu Unesco. Stavební práce na ní začaly roku 246 a trvaly 38 let. Na výstavbě se podílelo celkem 700 tisíc dělníků. Půdorys má pravoúhlý: pohřební místo měří od východu na západ 345 metrů, z jihu na sever 350. Hliněný celek měl původně tvar pyramidy. Délka stran vnitřních zdí z jihu na sever je 1355 metrů, z východu na západ 580. Vlastní hrobka byla dle záznamů vysoká 115 metrů, se základnou 485 x 515 metrů. To vědci věděli, ale teprve při archeologickém průzkumu se ukázalo, že vlivem eroze a přírodních procesů se stala hrobka menší, nežli byla původně, přičemž obvod celého záhrobního sídla je naopak mnohem větší. Hrobka byla překryta mohylou, jež časem splynula s reliéfem. Armáda Na začátku 20. století objevil muž, hloubící studnu u Mauzolea, terakotovou postavu válečníka v životní velikosti. Krátce nato se voda ze studny ztratila. Rolník proto raději sochu zakopal zpět do země. Teprve roku 1974 objevili další kopáči studny jinou postavu válečníka. Nález nezůstal utajen. Archeologové v několika zdejších podzemních objektech - v jakýchsi koridorech - objevili v následujících letech kolem 8000 terakotových soch vojáků, 600 koní z terakoty a 125 vozů ze dřeva, až na nepatrné zbytky rozložených. Každá postava měla specifickou pózu, s přirozenými a realistickými gesty. Dobře šlo rozpoznat věrně zachycené různé antropologické a psychologické typy postav: ostřílené veterány, mladé rekruty. Výrazy tváří nesly individuální rysy. Je málo pravděpodobné, že obyčejní vojáci byli ztvárněni podle skutečných postav, u vysokých důstojníků a generálů to lze předpokládat. Podle všech dosavadních poznatků představuje podzemní armáda staročínskou bojovou formaci. Podrobný rozbor pomohl pochopit její účel a poslání, sochy koňských spřežení ozřejmit jezdectví, které bylo rozhodující složkou čínské císařské armády.  Muzeum Roku 1980 bylo nad místem nálezů zbudováno Muzeum terakotových bojovníků a koní císaře Čchin Š´chuang-ti. Na ploše 16000 metrů čtverečných jsou odkryté koridory s rozmístěnými postavami. Do dnešních dnů se podařilo zrekonstruovat podle speciálních metod tisíce figur. Šlo o velmi komplikovanou práci. Vojáci a koně stáli totiž původně v podzemních objektech, s podlahou z keramických dlaždic, stěnami z kamení a dřeva a se stropem z trámoví a rohoží, spletených z bambusu a z rákosu na dřevěných sloupech, svrchu krytých vrstvou zeminy a kamení. Po čase dřevené konstrukce ztrouchnivěly a vše bylo zavaleno masou kamene. Jejich odkrytím muzeum „zaplatilo“ daň za jejich i svou popularitu: vyvstaly problémy s barevností na sochách, s plísněmi při odkrytí prostorů pod zeminou, atd. Přesto je návštěva místa a pohled na terakotovou armádu fascinující. Její odkrytí vzbudilo rozruch nejen v Číně, ale po celém světě. Roku 1987 napsal tehdejší francouzský prezident Jacques Chirac do knihy hostů: „…Terakotová armáda je osmým divem světa. Kdo neviděl pyramidy, nezná Egypt, a kdo neviděl Osmý div světa, pro toho je říše středu ztracená.“ Výstava V roce 2002 zrealizovali R. Grüneberger a B. Pfrenzinger svou vizi: přenést dojmy a pocity z jednoho z největších archeologických objevů 20. století do Evropy. Nejdříve ve starověkých pecích podle původních návodů nechali zhotovit 180 postav bojovníků v původní velikosti, včetně pěchoty, generálů, nižších důstojníků, lučištníků a koní. Dalších 1000 vojáků v bojové formaci nechali zhotovit v měřítku 1:10. Po dvou letech byly mistrně vyrobené čínské napodobeniny nálezů z hrobky prvního čínského císaře, včetně jeho válečníků i koní (jeden váží asi 400 kg), přepraveny 8000 kilometrů do Evropy. Po německých městech a Vídni jsou nyní exponáty k vidění v Praze. V úctyhodném prostoru paláce Lucerna je provázejí velké barevné tabule, z nichž se návštěvníci dozvědí o životě v Číně v průběhu posledních dvou tisíců let i o legendách, kterými je opředena samotná gigantická hrobka prvního čínského císaře Čchin Š´chuang-ti. |
Foto © Live Nation
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 08. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Jitka Molavcová |
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Josef Fousek |
 |
Jan Krůta |
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Milan Markovič |
 |
Miloslav Švandrlík |