Jarmila Moosová: Není ucho jako ucho

Rubrika: Publicistika – Doporučení

Není ucho jako ucho, že ne? Co všechno se nám vybaví, zazní-li toto metaforické slůvko? Tak předně ten nástroj pro poslech po obou stranách naší hlavy, viďte? Pak také, to nám mámám a hospodyňkám především, držátka po stranách kastrolů a hrnců, pečících plechů, hrnečků a šálků... A kabelky, co ty mají nejroztodivnějších párů uší!

 

Vzpomínám, když se mi před drahnými lety začala zapalovat lýtka, moje maminka kriticky zhodnotila objekt mého zájmu, aby vzápětí vyřkla, tehdy jsem byla vždy přesvědčená že bezcitný, ortel: "Ale běž, vždyť je to ještě takové ucho mladé!" A co teprve oslí uši krále Lávry, básnička, kterou jsem na základce uměla nazpaměť úplně celou?
Gurmány pro změnu začne svrbět jazýček při vzpomínce na ucho Jidášovo. Uchem jehly velbloud
neprojde... atd. atd. 


 
Už vám někdo řekl, že máte za ušima?
Jak často jsme také jedno velké ucho s příslibem, že se někde něco zajímavého dozvíme!? Ano, ano, to už se pomalu začínám blížit k uchu, o kterém se tady chci zmínit. Výraz, který člověk denně slýchá v nejrůznějších souvislostech, dokud se nesetká s fungl novým. Namítnete, že jsem se právě probudila ze stoletého spánku? Možná. Ale já ho vážně dnes slyším ve svém životě prvně - ucho stránky!
Ano, to je to ucho, které na nás bliká, mrká a všemocně nás upozorňuje, že právě tady se nachází onen příslib dozvědět se cosi nové, důležité a zásadní. Buďme tedy jedno velké ucho - chápu, zde spíše jedno velké doširoka otevřené oko a mysl - a vstřebávejme informace, které když ne nám samotným, mohou zcela jistě velmi dobře sloužit našim blízkým, přátelům či známým.
A je to! Už jsem z těch uch, uší a oušek celá ušatá, jdu raději prozkoumat, co tady v tom našem uchu najdu:

Internetové vydavatelství LOUŽECKÝ.CZ, levná - rychlá - účinná PREZENTACE S OSOBNÍM DOPORUČENÍM.

Tak to mě zajímá, a velmi. Budu se muset pro tuto chvíli s vámi všemi rozloučit a soustředit se na novinky. Je jich tam mnoho, skutečně mnoho. Jdete se mnou?

Copyright © internet

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 08. 2009.