Než se dostanu k přepisu nahrávek našich dalších rozhovorů, vzpomněl jsem si, jak jsem v minulosti už dvakrát využil Jiřím náhodně vyřčené zmínky o někom, koho má, podobně jako já, rád. Jednou mi prozradil, že ho vždycky potěší, když v mém rozhlasovém Padesátníku slyší nějakou starší písničku s Rudolfem Cortésem. Jindy se zase svěřil, že má rád humor Felixe Holzmanna. Jsem člověk, který si leccos pamatuje a tak ve chvíli, kdy jsme s dcerou Rudolfa Cortése Dášou psali o jejím otci knížku, a když jsem pak po čase psal knížku o Felixi Holzmannovi, připomněl jsem Jiřímu Menzelovi, jak o těchto umělcích kdysi hezky mluvil, a že by bylo od něj pěkné, kdyby mi do obou těchto knížek přispěl svým úsudkem, svojí vzpomínkou. Jiří, který tak rád o sobě tvrdí, že nerad píše, mi kupodivu v obou případech vyhověl. Takže čtvrtá část tohoto seriálku je věnována dvěma osobnostem zábavního umění – Cortésovi a Holzmannovi…
Ondřej Suchý

HOVOR Z ROKU 2004 

Na Rudolfa Cortése rád vzpomínám, pokud mám příležitost, rád ho poslouchám. Jeho hlas měl krásnou sytou barvu, dodnes mi chybí mezi zpěváky podobný hlas. Kdysi dávno jsem pospíchal vždy jeden den v týdnu ze školy, abych zachytil z rádia půlhodinku s Orchestrem Karla Vlacha. Taky jsem chodil na Vlachovy koncerty a pozoroval tam urostlého mužského, obklopeného sestrami Allanovými.
Pak jsem ho viděl v Karlínském divadle v nezapomenutelném Lumpácivagabundovi, kde hrál titulní roli, a samozřejmě si ho pamatuju jako Limonádového Joea v divadle ABC (myslím, že se tehdy jmenovalo Divadlo estrády a satiry). Ještě před tím jsem ho tam viděl v kabaretních programech (Váš dům šel spát a podobné písničky). I ve filmu jsem si ho všiml. Mimo jiné hrál Dalibora.
Ne v Krškově filmu Dalibor - tam ho hrál, jestli se nepletu, zpěvák, který později taky ztělesnil filmového Limonádového Joea, ale ve filmu o Bedřichu Smetanovi, kde byla ukázka z opery. Je škoda, že ho ve filmu nevyužili víckrát. Snad filmařům nevyhovoval herecky, nevím, rozhodně však to byl muž svým vzhledem a hlavně svým hlasem pro mne nezapomenutelný.


HOVOR Z ROKU 2007
 
Úspěšného komika nedělá pouhý vtip, i když je sebelépe napsaný. Komika dělá způsob, s jakým ten vtip podává. Když jsme teď už unaveni přívalem bavičů, kteří nás v posledních letech na všech televizních kanálech lehce oblbovali, můžeme ocenit půvab, s.jakým nám pan Felix Holzmann podával svoje trapasy. Netlačil na pilu, nechával nám vždy pointu tak, aby doběhla sama. Jen malé ťuknutí stačilo na šrapnel. Správný zdravý humor totiž nepřichází od rozesmátého vypravěče, ale má vznikat až v divákově hlavě. Bez toho, aby divák musel trochu zaměstnat svůj mozek, nemá žádný vtip tu správnou hodnotu.
A co působí na diváka vždy nejvíc je to, co z interpreta vyzařuje. Vladimír Menšík nemusel mít dobrou výslovnost, Louis Armstrong nemusel mít skvělý hlas, důležitá je pohoda, se kterou se herec, zpěvák, komik před diváky postaví, a Felixe jste od první chvíle, kdy se ukázal na scéně, museli milovat.
Je trochu hloupé mudrovat o humoru, nemá se to, odpusťte mi, ale zkusil jsem popsat, proč je pro mne i pro mnohé z nás pan Felix Holzmann nezapomenutelný. 
 
(pokračování jindy)  

DALŠÍ HOVORY S JIŘÍM MENZLEM najdete zde 

Kudy do Šemanovic aneb Vítejte v Nostalgické myši ...

Nostalgické muzeum zábavy (ČRo 2 - Praha)

Padesátník (ČRo 2 - Praha)

Ondřej Suchý ve VŠECHNOPÁRTY