Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (3)
Rubrika: Publicistika – Zajímavosti
| Proti gustu žádný dišputát, ale jako asi většina z vás ani já některé chovatele nechápu. Prostě se divím, že někdo může mít doma v bytě třeba plazy bez nohou, nebo naopak havěť, která jich má šest či dokonce osm! I když dobře vím, že proradnost a slizkost hadího plémě je pouhopouhá pověra pocházející snad už z biblických dob a hadi mají naopak povrch své kůže suchý a hlaďoučký, přesto - zřejmě v rámci předběžné opatrnosti – pro jistotu plazy ani v přírodě nevyhledávám.  Podobná opatrnost v případě pavouků však vede dle mého názoru k nesmyslné arachnofobii. Přitom i ve škole se učíme, že zejména naši pavouci jsou užiteční, neboť do svých nádherných sítí chytají obtížné mouchy a jiný hmyz. Pravda, myslím, že se ti osminožci příliš nepředřou, neboť much kolem nás stále lítá nespočet. A že jsou ty potvory pěkně vykutálené! Pokud si nesednou přímo na plácačku, tak alespoň na místa, kde rozpřáhnutá plácačka nadělá více škody, než užitku. To ale nic nemění na faktu, že pavoučí síť patří jak co se týče pevnosti vláken, tak i svou estetickou krásou k vrcholným zázrakům přírody. Snad to mohu i dokumentovat. Určitě může směle konkurovat pestrým motýlům. Rychlost, s jakou pavouci své sítě spřádají, je také opravdu obdivuhodná a to už nemluvím o tom, že tito zajímaví tvorové jsou perfektní prognostici. Své lapače hmyzu budují a opravují pouze v případě, kdy očekávají stabilní a suché počasí a nikdy se nemýlí! A jedna obdivuhodně dobře odpozorovaná lidová povětrnostní pranostika říká: „Když křížový pavouk se v říjnu ukrývá a nevylézá, není daleko do sněhu!“ No – řekněte – má cenu se na pavouky zlobit a bát se jich? Když už jsem si teď trochu ohřál svou meteorologickou polívčičku, přidám ještě několik dalších zoologicko-počasových zajímavostí.. Značná část božích tvorů totiž dovede s jistým předstihem reagovat na blížící se změnu počasí. Rosničku nemusíme mít doma v láhvi, stačí, když ráno slyšíme, že se ozývá hlasitěji než jindy a můžeme vzít jed na to, že odpoledne nebo večer bude bouřka. To samé platí v případě, jsou-li mouchy a komáři mimořádně agresivní. On totiž zřejmě silně klesá tlak a to nemá létající hmyz v lásce. Nechtějí-li slepice ráno z kurníku ven, pak vězte, že brzy bude pršet a také možná uvidíte, že váš pes se válí po zemi a žere trávu a vlaštovky budou létat při zemi. Naopak – když večer létá hodně netopýrů, komáři večer poletují ve velkých rojích, žížaly zalézají a hromadně vyrývají kupičky hlíny, pak začíná alespoň krátké období pěkného, suchého a teplého letního počasí. Vlaštovky pak budou honit mouchy ve výšce a jak se budou chovat pavouci už bylo řečeno. Dobrými dlouhodobými prognostiky jsou pak třeba mravenci, kteří před dlouhou a studenější zimou pořádně zvětšují svá mraveniště a větší divoká zvířata, třeba jezevci a medvědi, „zakládají na sádlo“, aby zdárně přezimovali. Bohužel – v jezevčí noře a tím spíše v medvědím brlohu to u nás prověřit nemůžeme. Je jistě velká škoda, že dnes už zdaleka nejsme v takovém kontaktu s přírodou, jako byli naši předkové. A tak už jen velmi málo lidí, zejména venkově, dovede ještě něco od přírody odkoukat. Naštěstí nám ti předkové svá pozorování uložili do různých rčení a pranostik, z nichž před většinou musíme smeknout! Navíc jsou některá ta rčení skvělou lidovou poezií, ke které stojí za to se alespoň občas vracet. A tak si nyní připomeňme několik povětrnostních pranostik, ve kterých hrají různá zvířátka a havěť hlavní roli. Některé asi znáte, jiné možná ne. Uvádím je zde hezky po pořádku dle kalendáře: Na Nový rok o slepičí krok aneb o zaječí skok. Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout. Leze-li o Hromnicích jezevec z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí. Jestli v únoru se mušky mlely, z jara rády umírají včely. Leží-li v únoru kočka na slunci, jistě poleze v březnu za kamna. Na svatého Řehoře čáp letí od moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře. Lépe v březnu od hada být uštknut, než od slunce ohřát! Slepice kváčí, kohouti pějí, sedláčkové hrách a oves sejí. Může-li se havran na svatého Jiří v žitě skrýti, budem nejspíš úrodný rok míti. Mnoho chroustů v máji – úrodný rok. Roj, který se v máji rojí, za plný vůz sena stojí; v červnu rojení nestojí za zvonění. Po svatém Janu kukačka věstí, málo že můžeme čekati štěstí. Když svatojánská muška pěkně se leskne a svítí, bude počasí pěkné a můžem do přírody na tanec jíti, není-li ji do svatého Jana viděti, budeme v chladnu a v dešti doma seděti. Staví-li v červenci hromadu mravenci po kraji všude, tuhá zima bude. (Sledujte ten zajímavý verš!) Rostou-li v srpnu houby, bude velká bída, mnoho ryb, málo zrna. Panny Marie narození – vlaštoviček rozloučení. Čím déle vlaštovky v říjnu u nás prodlévají, tím déle pěkné a jasné dny potrvají. Divoké husy na odletu – konec babímu létu. Když krtek v listopadu ryje, budou na Vánoce létat komáři. Půjde-li husa na Martina po ledě, příští rok dlouhé léto bude. Přichází-li zajíc do zahrady, bude zima ještě tužší. Doufám, že nikoho tato porce lidové tvořivosti neunavila a pokud někdo z vážených a milých čtenářů čte mé řádky o spřátelené fauně, pak jistě očekává, kdy se konečně něco dozví o skutečných domácích mazlíčcích, tedy těch čtyřnohých. Takže – ty nedočkavce mohu uklidnit posledním rčením, za které se omlouvám – dočkejte času, jako husa klasu. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 10. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Dáša Cortésová |
 |
Ondřej Suchý |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |
 |
Karel Šíp |
 |
Jiří Menzel |
 |
Vladimír Just |