Dobromila Lebrová: Josef Mocker, architekt a restaurátor - 110. výročí úmrtí

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Dílo tohoto plodného a významného českého architekta vzbuzovalo a dosud vzbuzuje zcela protichůdné názory.
Je to celkem pochopitelné - každá stavba je všem na očích a tak se k ní vyjadřují všichni - odborníci i neodborníci - a docházejí právě k těmto protichůdnostem od nadšení, až nekritického, po odsouzení - viz nedávné boje o knihovnu Jana Kaplického.
Ovšem u Mockera se jeho stavby staly tak známými, že si jiný obrys nebo jinou střechu patřičné stavby ani už neumíme představit, jak se staly součástí našeho podvědomí. Jsou součástí panoramat, které jsou už částí našeho domova i nás samých. - Hlavní výtkou, kterou mu odborníci uštědřili je, že hlavně jeho restaurátorské práce, ale i jeho stavby původní, postrádají vědecký přístup, že památky přestaly být životnými, přestaly být výtvarnými dokumenty. Dokonce se tvrdí, že jeho stavby postrádají duši... Bez ohledu na to, kdy vznikly, se staly jednotnou šablonou architektury druhé poloviny 14. století...
Je obecně známo, že byl nesmírně činorodý a pracovitý; jeho výkresy z pozůstalosti, které jsou uloženy v Archivu Pražského hradu, jdou do tisíců. Je také známo, že dokumentace, kterou po sobě zanechal, odpovídá skutečnosti, což by mělo být po postavení stavby obvyklé, ale jen málokterý stavitel, architekt a projektant i v dnešní době na tuto zásadu dbá.
Soukromý životopis tohoto umělce je téměř neznámý; známá jsou především jeho díla.

Josef Mocker se narodil 22. listopadu 1835 v Citolibech na Lounsku jako syn Josefa a Kateřiny Mockerových. Jeho rodný dům je na nynějším Tyršově náměstí 38 a od r. 2001 je na něm Mockerova pamětní deska. Nejdříve chodil do místní školy. Pak studoval reálku nejdříve v Litoměřicích, pak v Praze. V Praze také studoval na polytechnice a pak od r. 1962 na Akademii výtvarných umění ve Vídni (Akademie der bildenden Künste). Podle některých pramenů byli jeho učiteli stejní pedagogové, kteří učili i o tři roky staršího architekta Josefa Zítka (1832 - 1909) - a to Eduard van der Nüll (1812 - 1868) a August Siccard von Siccardsburg (1812 - 1868), stavitelé Vídeňské opery. Hlavně ho ale jako pedagog ovlivnil rakouský architekt Friedrich svobodný pán von Schmidt, který navrhoval například vídeňskou radnici. Architekt Schmidt se stal profesorem v r. 1859 na přímluvu hraběte Leopolda Thuna Hohensteina, který byl nějakou dobou i rakouským ministrem vyučování. Před rokem 1848 hrabě Thun dokonce „koketoval“ s češtinou, byl jedním ze zakladatelů Matice české, byl také jako pražský místodržitel při revoluci r. 1848 zajat jako rukojmí od studentů vedených básníkem Josefem Václavem Fričem (1829 - 1890). Později se více přiklonil k vídeňskému konzervatismu. - V životě Mockerově měl pak po nějakou dobu dost značný vliv.
V době Mockerových studií hleděla celá stavařská Evropa směrem k Paříži, jejíž památky, především chrám Notre - Dame novogoticky přestavoval a rekonstruoval francouzský architekt Eugène Viollet-le-Duc (1814 - 1879). I on byl některými svými vrstevníky velice uctíván, ale především následovníky velice tvrdě posuzován za necitlivý přístup k památkám, který byl dokonce srovnáván s jejich destrukcí. - Pro Mockera ale byl vzorem.
V některých pramenech se uvádí, že už v r. 1961 Josef Mocker pracoval na úpravě interiéru kaple na zámku v Bečově. Podle nich v letech 1861 až 1965 navrhl úpravy zámku, především horního patra nárožní věže. Další plánované úpravy se už neuskutečnily.
Schmidt, který byl od r. 1863 pověřen dostavbou a rekonstrukci chrámu svatého Štěpána ve Vídni, si Mockera oblíbil a tak od r. 1864 vedl Josef Mocker dostavbu věže tohoto chrámu. Už v r. 1865 ho Schmidt doporučil pro dostavbu chrámu svatého Víta v Praze, i když ještě nějakou dobu trvalo, než Mocker toto místo získal. Mezi lety 1863 až 1865 projektoval Mocker přestavbu reálky v ulici Na valech v Litoměřicích.
Ještě v době studijní se Mocker vzdělával na studijních cestách po Rakousku, Bavorsku a v Uhrách. Podle některých pramenů se prý Mocker i projektu schwarzenberské hrobky. Schmidt podal návrh a podle určitých pramenů jej podle místních podmínek geologického podloží uskutečnil knížecí stavitel Ferdinand Damasius Deworetzky, který byl stavitelem při přestavbě zámku Hluboká. - Je možné, že v době úzké spolupráce se Schmidtem se Mocker na tomto projektu rovněž zúčastnil.
V letech 1869 až 1872 se Josef Mocker stal stavebním inženýrem děčínských hrabat Thunů. V té době také učil stavitelství na hospodářské škole v Libverdě. Tehdy také projektoval gymnázium v Mladé Boleslavi.
Bylo to období, kdy se také už zabýval plány rekonstrukcí chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem, ovšem k přestavbě došlo až v r. 1897 pod řízením rovněž Siccardsburgova žáka, vídeňského architekta Augusta Webera (1836 - 1903).
Jedna z jeho dalších akcí, kterou provedl na našem dnešním území, byla v r. 1871 stavba hřbitovního kostela svatého Jana Nepomuckého v dnešním Děčíně IV., ktera byla postavena nad kryptou hrabat Thunů-Hohensteinů na základě plánů architekta Schmidta.
Na podzim r. 1871 zemřel tehdejší vedoucí přestavby chrámu svatého Víta Josef Andreas Kranner (1801 - 1871). Na jeho místo byl povolán Josef Mocker. Předpokladem bylo dokončení Krannerových návrhů a úprava gotického chóru.
V r. 1873 Mocker zaměřil část objektů, které se měly v souvislosti s přestavbou zbourat, a 1. října 1873 byl položen základní kámen jeho přestavby. Ale dalším předpokladem Mocherovy účasti na stavbě byla stavba trojlodí s průčelím se dvěma věžemi, což byly plány, které Mocker předložil po pětiletém studiu stavby. Do r. 1877 sledoval plány Krannerovy, pak začal po svém.
V r. 1873 vyhořel kostel svatého Jáchyma v Jáchymově, tím vznikla i nenahraditelná ztráta, protože při požáru shořel i obraz německého renesančního malíře Lukase Cranacha (1472 - 1553). R. 1874 byl Josef Mocker vyzván k rekonstrukci. Použil obvodní zdi a stavba trvala do r. 1876.
V r. 1874 se Mocker ujal přestavby zvonice u svatého Jinřicha v Praze na Novém Městě. Stavba trvala do r. 1879. Přestavba spočívala především v dlátovitém tvaru střechy s nárožními věžičkami, kterýžto tvar měl Josef Mocker v oblibě, a který pocházel z doby císaře Karla IV. Uplatnil ho na více stavbách a podle něj se dokonce usuzuje na Mockerův zásah do stavby. Tento tvar bývá také velmi častým zdrojem někdy velmi tvrdé kritiky. O svém pojetí referoval ve „Zprávách spolku architektůa inženýrů“ v r. 1880.
Právě v tomto stylu zrekonstruoval Staroměstskou mosteckou věž v Praze. Přestavba se protáhla od r. 1874 do r.1878. Staroměstská mostecká věž byla restaurována z obou věží jako první; byla totiž značně poškozena při revolučních bouřích v r. 1848.
Mezi lety 1874 až 1879 prováděl Mocker rekonstrukci kostela svatého Petra na Poříčí; zprávu o rekonstrukci uveřejnil v r. 1880 ve „Zprávách spolku architektů a inženýrů“ v r. 1879.
V r.1875 zahájil rekonstrukci Prašné brány v Praze, což je stavba, která je jednou z nekritizovanějších. O rekonstrukci vydal rovněž zprávu ve „Zprávách spolku architektů a inženýrů“ v r.1882.
Mezi lety 1876 až 1879 řídil přestavbu kostela svatého Štěpána v Praze na Novém Městě ve Štěpánské ulici.
Málo je známo, že se Josef Mocker nezabýval pouze architekturou. V r.1877 navrhl pro probošta Vyšehradské kapituly Mikuláše Karlacha (1831 - 1911) monstranci s figurkou Boha Otce mezi apoštoly Petrem a Pavlem. - Navrhl i mnohé jiné drobnější umělecké předměty, například ozdobný litinový stojan uprostřed kašny na Malém náměstí v Praze na Starém Městě.
V r. 1878 se zúčastnil Světové výstavy v Paříži
V letech 1879 až 1881 se zabýval plány rekonstrukce plzeňské dominanty - chrámu svatého Bartoloměje; rekonstrukce probíhala do r.1883.
Mezi lety 1879 až 1881 se zabýval plány rekonstrukce Karolína a úpravou jeho arkýře; projekt byl realizován v r.1882. Zprávu do „Zpráv architektů a inženýrů“ napsal už v r.1881.
V r. 1879 prováděl novou stavbu nového proboštství u svatého Jiří na Hradčanech (nynější adresa U svatého Jiří 4) a mezi roky 1879 až 1883 řídil rekonstrukci Malostranské mostecké věže v Praze.
V r.1880 se začal zabývat původně románským kostelem svatého Jakuba Většího ve Slavětíně na Lounsku, rekonstrukce probíhala do r. 1881. Ještě v r.1880 o projektu uveřejnil zprávu ve „Zprávách spolku architektů a inženýrů“.
Po r.1880 regotizoval okno v západním průčelí kostela svatého Jiljí v Nymburce. Další plánované úpravy chrámu zůstaly pouze ve stádiu projektu.
V r.1869 vyhořel kostel svatého Bartoloměje v Kolíně. V r.1881 začal Josef Mocker pracoval na plánech rekonstrukce; ta sama probíhala do r. 1884, avšak po r.1904 ještě v práci po Mockerově smrti pokračoval architekt Ludvík Lábler (1855 - 1930). Některé prameny uvádějí, že s rekonstrukci kolínského kostela začal Mocker už v r. 1872. - V r.1882 osadil na kostel kopii raně gotického portálu.
Po r. 1882 se zabýval rekonstrukcí hradu Křivoklátu, který předtím několikrát vyhořel. Fürstenberkové, kterým v té době hrad patřil, původně předpokládali, že jej budou obývat. Posouzení rekonstrukce, na které se podíleli postupně vedle Mockera ještě architekti Humbert Walcher (1865 - 1926) a Kamil Hilbert (1869 - 1933) se opět pohybuje od kladného hodnocení do naprostého odsouzení. Někteří historikové hovoří o citlivé rekonstrukci, někteří právě naopak.
V tomto roce se také zabýval úpravou rekonstrukce klenotnice v pražské Loretě.
V r.1883 prováděl Mocker rekonstrukci Staronové synagogy na Židovském městě v Praze a projektově připravoval plány na rekonstrukci chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Vlastní stavba probíhala mezi lety 1884 až 1893 a prováděl ji spolu s architektem Ludvíkem Láblerem. V blízkém okolí v obci Jakub u Kutné Hory se ujal nedokončené rekonstrukce kostela svatého Jakuba. Loď kostela zrekonstruoval architekt Kranner, Mocker dokončil rekonstrukci věže.
V r. 1885 zahájil Mocker hned několik rekonstrukcí. Začal přestavbu kostela svatého Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze. Chrám svatého Petra a Pavla prošel za své existence různými slohy. Původně románský, za Karla IV. gotický, později renesančně upravený, v 18. století barokně přestavěný a mezi lety 1885 až 1887 mu dal Mocker pseudogotický ráz. Je celkem zajímavé, že Mocker byl tak zapálen pro „své“ období gotiky druhé poloviny 14. století, že speciálně u tohoto chrámu se nevrátil k jeho původní, románské podobě. - Jeho práce dokončil po začátku 20. století architekt František Mikš (1852 - 1924).
V tomto roce zahájil Mocker přestavby kostela svatého Petra v křivoklátské čtvrti Amalín, kostela svatého Bartoloměje v Rakovníku a kostelíku svatého Havla v Radouni na Mělnicku.
V r. 1886 restauroval Zelenou bránu a její předbraní v Pardubicích, zabýval se regotizací kostela Narození Panny Marie v Písku.
V r. 1887 zakoupil pozdější následník trůnu František Ferdinand d´Este (1863 - 1914) zámek Konopiště. Josef Mocker byl vyzván k rekonstrukčním pracím, které trvaly a ž do r. 1894.
V r.1879 se staly Královské Vinohrady městem a pochopitelně bylo přáním jejich obyvatel mít vlastní kostel. V r.1888 začal Mocker se stavbou kostela svaté Ludmily v pseudogotickém slohu na dnešním Náměstí Míru v Praze-Vinohradech - základní kámen byl posvěcen 25. listopadu, stavba byla dokončena r. 1892 a k vysvěcení chrámu došlo 8. října 1893. Na výzdobě se podíleli mnozí tehdejší čeští umělci. Kostel je považován za velmi zdařilý příklad evropské novogotiky.
V r.1889 se Josef Mocker zabýval také bránou na hradě Kotnově v Táboře. Zde šlo pouze o zachování zbytků hradu, protože ten byl jinak zcela obětován v r. 1860 průmyslové zástavbě.
Dlátovitou střechou opatřil v r.1889 Josef Mocker také středověký dům Sokolů z Mor v Lounech, který rekonstruoval v r. 1890 a kde je nyní lounské muzeum, a také dal dnešní podobu zvonici u kostela svatého Štěpána v Praze na Novém Městě.
V tomto roce také začal spolupráci s historikem Wácslawem Wladiwojem Tomkem (1818-1905) a napsali spolu první společné pojednání o Prašné bráně, které vyšlo nákladem města Prahy.
V r.1890 se stal dne 3. července řádným členem České akademie věd a umění Františka Josefa I.
Mezi lety 1891 až 1892 se podle jeho plánů stavěla pseudogotická kaple Našeho Vykupitele na návsi v Radimi u Kolína.
V r.1891 převzal po smrti architekta Schmidta přestavbu hradu Karlštejna. O této stavbě se tvrdí, že v důsledku necitlivé přestavby není hrad v seznamu památek UNESCO; zde se však můžeme ptát, nakolik Mocker zasáhl do původních plánů Schmidtových a nakolik je dodržel.
Záležitost přestavby katedrály svatého Víta byla obsahem jeho života od r. 1872. Na téma katedrály existuje mnoho úvah - od té, že se vůbec dostavovat neměla až po různé úvahy, kam až rekonstrukce měla dojít. Jisté je, že svou přestavbou vtiskl Josef Mocker do našeho podvědomí onu milovanou podobu Hradčan, protože on to byl, kdo podle vzoru například chrámu v Kolíně nad Rýnem navrhl další dvě gotické věže v západní části katedrály. Na druhé straně, kdyby přestavbu dokončil podle svých představ, patrně by byla odstraněna renesanční střecha na původní Parléřově věži.
Bohužel při přestavbě vzaly za své některé významné památky především v přízemí původní věže. Dostavba věží byla oslavena ještě za Mockerova života dne 15. října 1892.
Připomínka na architekta Josefa Mockera i jeho následovníka Kamila Hilberta je přímo na katedrále na západním průčelí pod velkou růžicí vpravo dole, kde jsou bysty obou stavitelů od sochaře Jana Štursy (1880 - 1925) - Mocker je vpravo.
R. 1892 pokračovala spolupráce s W.W. Tomkem na pojednání „Klášter blahoslavené Anežky České“.
Od r. 1892 až do své smrti pokračoval Josef Mocker v rekonstrukci kostela svatého Vavřince ve Vysokém Mýtě, kterou započal východočeský architekt Gustav Schmoranz (1858 - 1930) a po Mockerově smrti v rekonstrukci pokračovali Josef Podhájský (1858 - 1912) a Mockerův žák Arnošt Živný (1841 - 1913).
Mezi roky 1892 až 1894 vznikla podle Mockerových návrhů na místě někdejšího staršího kostela nová stavba kostela svaté Markéty ve Zvoli u Prahy.
V té době se Mocker zabýval projektem přestavby kostela Narození Panny Marie ve Vodňanech, stavba proběhla v letech 1884 - 1887 a práce řídil architekt Rudolf Štěch (1858 - 1908).
Nová kaple Bolestné Panny Marie vznikla na vrchu Drábov u Berouna v letech 1894 až 1896.
Podle některých pramenů prováděl Mocker v r. 1895 regotizaci kostela svatého Apolínáře v Praze na Novém Městě; podle jiných pramenů to bylo až o dva roky později.
Mezi roky 1896 a 1897 proběhla regotizace kostela Proměnění Paně v Táboře ve spolupráci s architektem J. Krejčíkem a byl zachráněn kostel Povýšení svatého Kříže na zrušeném hřbitově v České Lípě, jehož rekonstrukce byla dokončena na podzim r. 1897.
V r. 1897 byla Mockerova činnost oceněna tím, že byl jmenován vrchnim stavebním radou.
Roku 1898 vypracoval Mocker plány na stavbu nového kostela svatého Prokopa na Žižkově a plány na přestavbu hřbitovní kaple Sedmibolestné Panny Marie v Novém Bydžově.
Zemřel v plné práci na rekonstrukci svatovítské katedrály, Karlštejna i dalších staveb dne 15. listopadu 1899 skoro přesně půl tisíciletí po smrti prvního stavitele svatovítské katedrály - Petra Parléře (asi 1332 - 1399). Pochován byl na Vyšehradě.
Není zcela jasné, kdy se zabýval Josef Mocker přestavbou věže kostela svatého Jakuba Většího v Prachaticích.
Vypracoval také plány k přestavbě kostela svatého Mikuláše v Jaroměři, ale vlastní stavbu provedl po Mockerově smrti na základě jeho plánů místní jaroměřský architekt Čermák.
Kostel svatého Prokopa na Žižkově stavěl v letech 1899 až 1903 architekt František Mikš.
Podle plánů Mockerových byl rekonstruován také kostel Nanebevzetí Panny Marie v Bavorově.
Vedle příspěvků do „Zpráv spolku inženýrů a architektů“, v němž byl funkcionářem, psal Josef Mocker svá odborná pojednání také do rakouských „Mitteilungen der k.k. Zentralkommission der Baudenkmale“ (Zprávy c.a k. ústřední komise pro zachování uměleckých památek). Získal za svůj život řadu uznání a byl také čestným členem Rakouské akademie věd (Ősterreichische Akademie der Wissenschaften).
Zůstává tedy otázkou, zdali Josef Mocker památkám uškodil, či naopak je zachránil.
Někteří historikové a architekti se radují, že následkům jeho pilné práce zůstal ušetřen například Týnský chrám.
Pochopitelně byl člověkem své doby a v té době se k památkám takto přistupovalo. - Zažila jsem i ve svém mládí názor jednoho „technika“, který prohlásil, že by se měly od všech staveb vyčistit obě vltavská nábřeží, aby tyto stavby nebránily dopravnímu provozu. - Podobný byl zřejmě i duch druhé poloviny devatenáctého století...
Před deseti lety byla k Mockerově poctě na Pražském hradě velká výstava „Stavitel Katedrály“ a v r. 2001 byla v Citolibech na Mockerově rodném domě odhalena jeho pamětní deska. 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 15. 11. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.