Jitka Dolejšová - Jarmila Moosová: 19 otázek pro...

Rubrika: Publicistika – Rozhovory

A je to tady! Přirozeně, jako voda v řece plyne, doplula do jednoho z významných životních přístavišť, aby se zde krátce ohlédla za uplynulou cestou, a důkladnou bilancí osvěžila i posilnila před novou výpravou na její další úsek. Není nahodilé, že se té bilance chci účastnit. Před nedávnem jsem se jí sama za její asistence podrobovala. A musím říct, že velice ráda. Teď jen doufám, že to i tentokrát bude oboustranné. Tak tedy, moje milá JITUNKO DOLEJŠOVÁ, princezno, to máš za to!!!
1. Kromě nekonečné řady poutavých článků a rozkošných básniček v našich báječných Pozitivkách (zpočátku jsem ti ji upřímně záviděla) moc o tobě nevím. Jsi taková tichá pilná včelička – pro mě princezna od chvíle, kdy jsem tě poprvé viděla naživo – takže toto je jedinečná příležitost, jak to mohu napravit. Začněme tedy od Adama: máš vůbec ve svojí rodině někoho tohoto jména?

Adam v naší rodině?
Napadá mne jedině
občan Adam, co žil v ráji,
tam, kde chytrá jab´ka zrají.
Ten, co s Evou po boku
nebránil se pokroku.

2. Často se stává, že se tvůrci utíkají do svých světů fantazie pro kompenzaci toho, co jim v reálném světě schází. Vzpomeň si na svoje dětství. V čem bylo krásné a čím tě zraňovalo?

Měla jsem šťastné dětství v rodině plné lásky a harmonie. Moji rodiče, kteří letos oslaví už 54. výročí svatby, mne i mého mladšího brášku učili skromnosti, poctivosti a pravdomluvnosti. Maminka (učitelka na 1. stupni ZDŠ) cílevědomě dbala, abych nerostla jak dříví v lese – a tak jsem, kolikrát s nechutí, chodila na hudební nauku, na hodiny zpěvu, do Sokola, do pionýra a na němčinu. Tatínek, skaut a tramp, přidal nenásilnou výuku lásky k přírodě. Oba rodiče se vážně snažili – o víkendech jsem musela povinně na chatu za účelem načerpání čerstvého vzduchu, a v zimním období do divadel, na koncerty a výstavy – abych byla vzdělaná i kulturně. V létě cestování, pěší túry a stanování, v zimě hory a lyže. Nebylo to se mnou vždycky jednoduché – bývala jsem líná, nepořádná, odmlouvala jsem, s bráchou jsme se prali, a tak občas došlo na rákosku nebo vařečku. To jediné mne zraňovalo, a pouze na té části těla, na které se obvykle sedí. Teď jsem rodičům za všechno vděčná.

3. Znáš mého nejmladšího syna Huga? Před pár dny jsme měli důvěrnou rozpravu a ten ani ne dvanáctiletý milovník mi nechtěl uvěřit, že jsem v jeho věku ještě neměla žádného kluka, když on měl svoji první lásku už ve školce. Přiznej se, jak to bylo s tebou? Necháš mě v tom samotnou?

Moje první láska začala v první třídě. Jmenoval se Jirka… Na táborech jsem se pravidelně platonicky zamilovávala do lyžařských instruktorů nebo vedoucích.

4. Věděla´s už od malička, že z tebe, až vyrosteš, bude paní učitelka, nebo to byla jedna ze tvých voleb? Anebo náhoda?

Chtěla jsem být princeznou (ale fakt!), spisovatelkou nebo paní učitelkou. Přes deset let jsem učila v mateřské škole a bavilo mne to. Pak přišel okamžik, kdy jsem věděla naprosto přesně, že musím pryč – tolik jsem se věnovala jiným dětem, že už mi nezbývala energie na mé dva syny. Vystřídala jsem několik úřednických míst, teď pracuji na personálním oddělení v sociální oblasti. Není to realizace vysněného, ale jde o práci vcelku užitečnou, na které se dá najít hodně hezkého. Svého rozhodnutí nelituji – prospělo to celé rodině.

5. Nepochybuji o tom, že tě básnění provází od útlého dětství. Nedá mi to, abych ti nevrátila hozený míček: za jakých okolností vznikla tvoje první básnička?

Už od pěti let jsem ráda četla. U pohádek bych vydržela celé dny i noci. Úplně první literární výtvor pochází z druhé třídy a je, jak jinak, než o pohádce: Knížky mám tak rád/je tam starý hrad/ princezna, princ i král/konal se tam slavný bál… No prostě perla! V té době jsem začala i s prózou – buď jsem se dojímala nad hvězdičkami, kytičkami, stromečky a chaloupkami, nebo jsem chtěla změnit svět svým povídáním o hrůzách války, o nenarozených dětech a o tragických úmrtích. Typický Štír.

6. Jitunko, tvoje literární záliby jsou nám jasné. Ale řekni mi, co máš a děláš ráda, co s nimi vůbec, ale vůbec nesouvisí?

Je vůbec něco, co s tím nesouvisí? Dvakrát týdně chodím na aerobik, ale po cestě domů mne napadne téma na fejeton. Ráda experimentuji v kuchyni – a přitom už přemýšlím, o čem bude moje nová pohádka. V zimě vyrážíme s rodinou na běžky, v létě cestujeme, poznáváme nepoznané, chodíme po horách, jezdíme na kolech – to je vynikající příležitost pro další inspiraci. Jak zatěžuji tělo, otevírám duši a mysl. Kromě toho se zabývám psychologií, navštěvuji divadla, výstavy, koncerty,… Sem tam brnkám na piáno (na kytaru a flétnu už mi bohužel nezbývá čas). Ráda fotím – a co je fotografie jiného než příběh nebo verš začarovaný do obrázku?

 

7. Vloni jsem na školní olympiádě svého syna zaslechla v pořadu básničku o zimě, o které bezpečně vím, že je tvoje. Byl to pro mě nadmíru radostný okamžik. Vím, že se tvoje básničky ocitají ve školních čítankách a sdílím tvoji radost. Jenom mi nějak uniklo, zda jsi vydala i svoje básnické sbírky. Povídej, prosím…

Nic samostatného nemám - já jsem takový „přívěsek pro štěstí“. Občas někoho moje dílka osloví a on osloví mne… Pár básniček mi vyšlo ve sborníkových knížkách: České Vánoce Josefa Lady a Český rok Josefa Lady. Dva další texty byly zhudebněny pro dětský pěvecký sbor, autorsky jsem se podílela na přehlídkách loutkových scének pro mateřské školy. Dlouhodobě jsem spolupracovala s dětským časopisem Sluníčko, moje příspěvky se objevily i v časopisech pro dospělé - např. Žena a život, Mladý svět, Vlasta, Květy, Překvapení, Plus-Minus, Elefant, ČD pro vás, Jedeme, Železničář, Bulletin Národní protidrogové centrály… Dvakrát jsem zkusila poslat své příspěvky do literární soutěže – a dvakrát byla oceněna. Také jsem psala texty k fotopřáním vydavatelství Čarosvit.
Slibně se rozvíjí spolupráce s dětským časopisem Můj vláček, do kterého přispívám od března 2008 jak verši, tak pohádkami, úkoly, zábavnými testy, hravou „školičkou o bezpečnosti“ atd. Jsem zapojena v projektu Prevence unesených a týraných dětí, v jehož rámci vychází občasník „Smolíček“ s (nejen) mými příspěvky - pohádkami, básničkami, detektivními hádankami a hudebními texty. Na obzoru se rýsují i další projekty.
Jarmilko, zmínila ses o mých básničkách v čítankách – o nich jsem se před časem dozvěděla až Tvou zásluhou. Předtím jsem vůbec neměla ponětí, že moje básničky byly otištěny a vydány, dokonce se souhlasem MŠMT. Když jsem se konečně dopídila vedoucího oné redakce a vydavatelství, bylo mi řečeno, že nemají povinnost autory o zveřejnění jejich textů informovat, a že vlastně můžu být ráda, že básně otiskli. A tak jsem tedy ráda a svých autorských práv se nedomáhám. Hlavně, aby se verše dětem líbily.

8. Už samotný fakt, že jsem tě nazvala pro sebe princeznou, svědčí o tom, že jsi od pohledu velmi křehká bytost. Dovede se taková princezna zdravě rozčílit a pořádně zadupat nožičkama? Kdy?

Nesnáším nespravedlnost, přetvářku a sobectví. Rovněž velmi nekřehce zuřím, když „mne popadne myšlééénka“, buším do počítače a manžel mne ruší něčím tak přízemním, jako je dotaz, zda dnes vůbec půjdu spát, nebo že by se potřeboval podívat na internet. Sdílení společného stolu a lože je poměrně nekonfliktní, ale sdílení společného počítače – vražedné.

9. Co se ti líbí (více i méně) na dnešních dětech?

Těší mne, že jsou chytřejší než jejich rodiče. Tak je to správné, o tom přece evoluce je. Vlivem přetechnizovaného světa se však děti vzdalují přírodě a její podstatě. Málo čtou, a to se odráží na jejich slovní zásobě a vyjadřovacích schopnostech. Vychováváme z nich samostatné jedince, kteří se pak izolují u počítačů a uzavírají se do sebe. Samostatnost přechází v osamělost. Někde jsem četla, že děti se mají vychovávat asi dvacet pět let předtím, než se narodí. Moudrá myšlenka.

10. Co se ti líbí (více i méně) na dnešních dospělých?

To je zapeklitá otázka. Lidé jsou různé, jak pravil klasik. Já s některými lidmi třeba vnitřně nesouhlasím, ale neodsuzuji. To jsou třeba ti dospělí, kteří potřebují mít celý život v podobě dovolené all inclusive, a to za jakoukoli cenu. Majetek, peníze, pohodlí. Pak jsou lidé, kteří kolem sebe šíří negativní energii, jako by byli plní jedu, který ventilují ven v podobě zloby a nenávisti. Vím ale já, proč jsou takoví? Kdo jim tak ublížil, že tím vlastně volají o pomoc? A je v mých silách jim pomoci?
Na druhou stranu mne stále příjemně překvapuje, kolik je tu dobrých lidí, co si štěstí nezávidí…Jen si, lidi, všimněte… 

11. Blíží se Vánoce. Psávala´s dopisy Ježíškovi na okenní římsu? Jsou dárky, které si vybavíme i po letech. Já mám takové tři: stříbrný prstýnek s temně modrým kamínkem, knihu Heleny Šmahelové Velké trápení, krajkovou halenku (našla jsem ji ve skříni ještě před Vánocemi). A ty?

Přání pro Ježíška jsme kreslili a psali na jeden velký rodinný papír. Každý člen rodiny tam měl svůj sloupeček. Dopis byl připevněn na lednici – a po dvou týdnech záhadně zmizel…Tuto tradici dodržujeme stále.
Všechny dárky, dávané „od srdíčka“, jsou nezapomenutelné – a zvláště ty, které vlastnoručně vyráběli a neuměle balili moji synové, když byli ještě malí.

12. A co letos? Napíšeš na římsu, nebo to Ježíškovi pošeptáš před spaním do noci? Co by sis nejvíc přála najít pod stromečkem?

Mám stálé přání: Aby moji blízcí byli zdraví, šťastní, spokojení a byli obklopeni láskou. To je pro mne tím nejkrásnějším dárkem.

13. Před časem jsem v jednom předvánočním interview vyškemrala od vzácných dam, paní Květy Fialové a Nadi Konvalinkové, skvělé recepty na vánoční stůl. Je řada na tobě, kamarádko!

Nejprve mi prosím prozraď, kde si to interview mohu přečíst, to bych byla opravdu ráda.

Tady je:  https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2006121491

Díky.

A teď něco z mých receptů:
Zamilovaná očka:
Potřebujeme 180g cukru, 250g másla, 80g kakaa, 4 žloutky, 300g hladké mouky, mletý hřebíček a skořici.
Přísady zpracujeme na vále. Tvoříme kuličky, do každé uděláme obrácenou vařečkou důlek. Pečeme v mírně předehřáté troubě. Vychladlé plníme rybízovou marmeládou, kterou zakryjeme bílou polevou.

K vínu se báječně hodí
Tříminutové pražené mandle:
Celé loupané mandle rozložíme na talířek a v mikrovlnné troubě zahříváme při plném výkonu asi 2 až 2,5 minuty, dokud mandle lehce nezhnědnou. Vyndáme z mikrovlnky a do ještě horkých, „opocených“ mandlí ručně vmícháme sůl. Takto připravené mandle jsou křupavé, voňavé, horké – a jsou hned pryč!

14. Jitunko, vraťme se k té tvojí cestě: jsi spokojená s tím, co jsi na ní mohla prožít a uskutečnit? Chápu, že nápadů na drobné úpravy by každý z nás měl (po ohni každý hasičem) plnou hlavu, ale myslím spíše tak nějak zásadně. Co všechno považuješ za úspěch?

Vždycky jsem si myslela, že až mi bude padesát, budu bilancovat, ohlížet se, psát „má dáti- dal“ – ale ono NIC! Nekonal se žádný Velký Třesk, ráno jsem došla k zrcadlu – a poznala se. Na obzoru žádná cílová rovinka ani pohled z vrcholu kopce na strmý sešup do údolí.
Mám děti, manžela, rodiče, bráchu. Mám kamarády a přátele. Mám domov, práci, koníčky. Občas se mi podaří někomu pomoci, potěšit ho, udělat radost. Jsem ráda za to všechno.

15. Za neúspěch?

Když se mi nepodaří na 100 % splnit to, co ode mne lidé očekávají.

16. Po kolotoči oslav, darů a gratulací nelze jinak, než se vydat na další cestu. Povede stejným směrem, nebo chystáš změnu? V čem?

Turistické boty mám prošlápnuté, ještě do rukou trekkingové hole a hurá na cestu. Pokračuji vesele dál.

17. Já jsem odjakživa byla vášnivá čtenářka a soudím, že tomu u tebe nebude jinak. Prozraď, jaké názvy nesou srdeční klenoty z tvojí knihovničky.

Co honem vybrat? Pohádka máje od Viléma Mrštíka, Exupéryho Malý princ, Básně Jaroslava Seiferta a Fráni Šrámka, Advent od Jarmily Glazarové. Mezi moje oblíbené autory patří Arthur Hailey, Stanislav Rudolf, Jaromíra Kolárová, Valja Stýblová, Iva Hercíková… Nejvíce prostoru má psychologická a ezoterická literatura, foglarovky, pohádkové knížky a slovníky. Často chodím do knihovny, protože jinak by mne knížky vystrčily z domova.

18. Psaní ti zkrátka jde, to se nedá zpochybnit. Napadlo tě někdy napsat také román? Nebo už na něm dokonce pracuješ? Anebo už vyšel a já o tom zase nic nevím?

Námět by se našel, před dvěma lety jsem dokonce začala psát. To už jsem měla sestavenou osnovu příběhu i načrtnutý strom vztahů a charakteristik postav. Po pár kapitolách jsem toho nechala. Nemám dost trpělivosti. Snad časem. Uvidíme.

19. To nám to uběhlo. Nastolila´s 19 otázek pro... a já teď musím chtě nechtě končit. Moudří soudí, že o svoje velké sny se máme podělit, abychom uspíšili jejich realizaci. Co na tom, že zpočátku vypadáme jako blázni, nakonec budeme hodni obdivu. Vím, je těžké takový sen zveřejnit, ale mám za to, že skrze papír, vzdáleni okamžité konfrontaci, to méně „bolí“. Jdeš do toho?

Velké sny bývají složené z více snů, které by logicky měly být menší, ale tady logika neplatí:
Vydat knížku dětských básniček a pohádek. Aby se tyto knížky dobře prodávaly a dětem i rodičům se líbily. Cestovat – lákají mne národní parky USA, kanadská příroda, Nový Zéland, Austrálie...
Aby se mým synům splnily jejich velké sny.

Hodně statečnosti, vytrvalosti, všeho krásného a dobrého, především však urozených srdcí i nadále kolem tebe, Jitunko!

Děkuji Ti, Jarmilko, za krásné přání. Děkuji všem dobrým lidem – a že jich tady kolem je požehnaně!
 

Foto © archiv Jitky Dolejšové

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 11. 2009.