Zdeňka Kopčová - Jarmila Moosová: Když slunce zevnitř svítí navenek

Rubrika: Publicistika – Rozhovory


Naše budoucnost je v našich dětech. A nemusí to být výhradně naši vlastní potomci, ale také kupříkladu děti našich přátel. Člověk se ani nenaděje a z někdejších batolátek jsou dospělí mladí lidé, vytvářející si svoje vlastní místo pod sluncem. Je radost být alespoň zpovzdálí při tom, když se jim to daří. Minimálně tak dobře, jako mladičké Zdeňce Kopčové  z jihomoravské Strážnice, jejíž kroky v letošních březnových dnech vedly do samotného srdce Evropy, Prahy, kde se její vítězná práce – model zářících společenských šatů – stala součástí výstavy v OC Metropole městské části Zličín.

•  Zdeničko, osobně mám za to, že člověk zpravidla v životě vyniká tím, co mu sudičky nadělily do kolébky. Je to také tvůj případ?

Ano, myslím si, že talent má každý vrozený, ale ne nadarmo se říká: 95 procent píle a 5 procent talentu. To znamená kdybych na sobě vůbec nepracovala, tak to podle mě nikam nedotáhnu. Ale je také pravda, že talent jsem zdědila z různých stran – ze strany matky i otce. Dalo by se říct, že máme takovou rodinou tradici.

•  Povídej, co po kterém z předků konkrétně.!?

Například z mamčiny strany pradědeček maloval hodně tuší, prababiččin bratr malíř Jan Vavřík maloval portréty a krajiny. Jeho bratr byl malíř písma a ostatní sestry malovaly ornamenty. Je toho hodně. Také mamčina babička malovala, a ta měla zase osm dětí, ze kterých sedm se jich věnovalo umění. No a dál se mi už ani přemýšlet nechce, když si představím, jak je dlouhá také historie Kopčů.

•  Znám tě jako malou, drobnou, jemnou, tichou, nenápadnou holčičku a z tebe už je hotová slečna. Čím se k dnešku cítíš být víc?

Ano, je to tak jak říkáš: malá tichá holčička, nikde nebyla vidět a moc si nevěřila, po pravdě vlastně vůbec. Až přišla Střední Odborná škola návrhářství, teprve jsem se postavila na nohy a řekla si, v čem jsem vlastně dobrá, a začala na sobě pořádně makat! No a čím se cítím být víc? No přeci návrhářkou :-)!

•  Přiznej se, zkazila jsi hodně šifónů a nevím čeho ještě, než se ti povedly šaty, na které jsi byla doopravdy hrdá?

Vždy když se mi něco nepovedlo, tak to někdy paradoxně vypadalo líp než povedené, ale přiznám se, umím toho taky hodně pokazit!!! Hrdá? Hrdá jsem na všechny své modely, ale nejvíc na Sluneční model, na kterém jsem vyšíváním a barvením strávila hodně volného času.

•  Matně si vzpomínám, že jsi svoje první modely, jejich návrhy, zachycovala na kreslicích čtvrtkách. Mýlím se?

To je možné. Fakt je, že kreslím všude kde se dá, nejhezčí jsou zadní stránky školních sešitů a také můj pokoj.

•  No to je hezké – a co na to kantoři a vaši doma?

Kantorům je to asi jedno a našim? Ti už si zvykli, že sem tam něco počmrkám, když mě chytne trochu umělecká nálada.

•  Kolik těch kreseb už bylo? Víš to?

Kolik jich bylo? Myslím, že to vážně nespočítám. Vím jenom, že opravdu hodně.

•  Tvoje maminka se vždycky velice ráda – a celkem nápadně – strojila. Je to ona, kdo ti byl první inspirací? Anebo tu vlastnost obě dědíte po někom jiném?

Mamka se hodně strojila a strojí se doteď, ale nemyslím si, že to byla ona, kdo mě přiměl nakouknout do světa módy. Pravdou ale je, že někdy zabrousím i do jejího šatníku a něco si tam vyberu.

•  Tohle dělá v tom věku asi většina z nás, že „okrádáme“ maminy o ty lepší kousky, že? Ale ty jsi tajnůstkářka. Kdo to tedy byl, kdo tě do světa módy přivedl? Nebo to bylo něco?

Spíš jsem k tomu byla přinucena, protože jsem se nedostala hlavně kvůli mým známkám na uměleckou školu v Hodoníně, a tak mi nezbývalo nic jiného, než jít na druhé talentové zkoušky na Oděvní školu, kde měli ještě volná místa. Ale teď sem ráda, že jsem tam!!

•  Umístila ses na významném místě v soutěži mladých oděvních tvůrců. Konkretizuj ji, prosím.

Jedná se o soutěž MLADÝ MODNÍ TVŮRCE JIHLAVA. Konala se loni v listopadu a umístil se mi zmiňovaný Sluneční model na třetím místě.

•  Jaký to je pocit, Zdeni?

Ptáš se, jaký je to pocit? Zdrcující!!! Chtěla jsem být přece na prvním místě !!! :-)

•  Ty jsi úžasná! Dotáhneš to s takovým postojem daleko, o tom vůbec nepochybuji. Každopádně, co tento úspěch znamená pro tvůj další tvůrčí rozvoj?

Znamená to pro mě ještě hodně práce, která je přede mnou, protože je pořád co překonávat.

•  Vím o tobě, že tě vlastní pády neporazí, ale přimějí vždy vstát a jít si dál odhodlaně za svým cílem. Kde čerpáš sílu?

Sílu čerpám ve společnosti hodně zábavných lidí. Podporuje mě hlavně má nejlepší kamarádka Nikola, která mě vždy nabije vtipem, který miluji. Nevěřila bys tomu, ale tohle všechno se pak odráží na mých skicách a pracích.

•  Ba ne, věřím tomu. A čeho vůbec chceš v životě dosáhnout?

Každé malé dítě má svůj sen, některý se splní, některý ne. Ten můj je sice ještě hodně dlouhá cesta, ale budu věřit, že se splní. Mým snem je založit si svůj vlastní butik a dělat velké přehlídky, kde na mé věci všichni budou koukat s velkým údivem.

•  Výborně! Tak to já budu věřit s tebou a budu pak k tobě chodit nakupovat, ano?

Pokud se nebojíš ohodit se extravagantními kousky, není problém!

•  Kdepak, naopak. Pokud při té divočině zohledníš, že už jsem dáma v letech a také moji peněženku! Zdeničko, jsi mladá žena a k tvému věku patří první lásky. Jenomže chce-li člověk něčeho dosáhnout, přináší to často v páru třenice. Jak je tomu u tebe?

Taky že mi to s nikým moc nevydrželo, protože když chceš mít hezkou budoucnost, musíš pro to hodně času obětovat, což někteří kluci nepochopili. Ale teď mám super kluka, který mě v tom podporuje, tak jsem šťastná.

•  To ti ze srdce přeji. Být v něčem úspěšný znamená však často setkat se i dříve či později s rivalitou, se závistí. Už máš tuto zkušenost?

Bohužel takovou zkušenost mám, ale nechci ji zmiňovat.

•  Ale to bys právě mohla, nemusíš být přece osobní, jde to říct i kulantně.

Jen sem to prostě zaznamenala a docela mě to u některých osob i překvapilo, a možná i mrzelo, protože to někdo dával docela otevřeně najevo, ale je také pravdou, že po čase takové věci přestaneš vnímat a začneš je ignorovat.

•  To zní moudře a řekla bych, že dost pozitivně. Takové jsou a chtějí být také naše POZITIVNÍ NOVINY, kterým poskytuješ svoje první interview, nemýlím-li se. Jak se ti líbí?

Ano, tohle je opravdu můj první rozhovor v novinách a jsem ráda, že je právě u vás, protože vaše noviny se mi zdají být opravdu úžasné. Konečně něco lepšího než nějaký bulvár. Tyhle noviny jsou fakt super. Jen tak dál!!!

•  Kdyby ses měla na sebe podívat očima toho, kdo tě zná jen zvenčí, řekni mi, kdo je Zdeňka Kopčová?

Kopčová? Tváří se zvláštně, vypadá namyšleně. To je asi pohled zvenčí, bohužel.

•  A očima vlastníma?

Já??? Asi zábavná, akční, plánující holka, která si jde pořád za svým a nikdo ji nezastaví!!!

•  Každá zkušenost je dobrá. Ty už jednu velkou máš. Kdyby ses o ni měla podělit se svými kamarády z oboru, co bys jim řekla?

Mladým návrhářům radím, aby si šli pořád za svým a určitě to někdy vyjde.

•  Tak hodně štěstí, Zdeni. A taky slunce. Jím to začíná, ať tě tedy provází jak profesním, tak osobním životem. V sobě je máš.

Pro Pozitivní noviny exkluzivně Jarmila Moosová

Foto © z archivu autorky

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 04. 04. 2009.