Josef Zeman: Metternich - Fenomén nejen Plas?

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

V minulém článku PLASY- barokní pohádka jsem provedl jakési přehledové seznámení s městem PLASY.

11. června 2009 jsme si připomněli 150 let od úmrtí kancléře Metternicha.
Metternich je nyní nejen v Plasích vzpomínán, zmiňován a neustále oprašován. Využívají toho nejen místní podnikatelé - také turistický ruch při prohlídkách zdejších památek. Hodnotí se i jeho život, skutečné přínosy jak pro město Plasy tak i přínosy pro tehdejší rakouskou a mezinárodní politiku. Plasy vydaly i poštovní známku s přítiskem a portrétem kancléře Metternicha. Máme ho totiž stále tady v Plasích!

Plaské klášterní dominium získal Metternich ve veřejné dražbě 30.1.1826.
Bylo mu náhradou za panství Ochsenhausen (také zrušený klášter), protože se mu posmívali, že je „hrabětem z volů“ (Ochs=vůl).

  
         Hrobka rodu Metternichů v kostele sv.Václava u hřbitova                             Detail nápisu v horní části Metternichovy hrobky

HROBKA rodu Metternichů je v kostele sv.Václava u plaského hřbitova. Listuji v historických dokladech a dozvídám se, že Metternich koupil Plasy v r.1826 od správy Náboženského fondu. Musel si však na koupi plaského panství půjčit od Salomona Mayera von Rothschilda 1.040.000 zlatých konvenční měny. Stejně však Plasy nikdy nezaplatil!
Při své první návštěvě v Plasích shledal kancléř Metternich nepoužívaný kostel sv.Václava jako nejvhodnější místo pro hrobku Metternichů. Nad vchodem je nápis PAX VOBIS – mír s námi.

  
            Zábradlí z plaské huti u Metternichovi hrobky                                    Před vchodem do Metternichovi hrobky – nápis PAX VOBIS

Ve středu pravé, jižní strany hrobky, spočívá rakev kancléře. Stojím nyní přímo u ní a čtu nápis na mříži. Až mě zamrazí v zádech, když si uvědomím a představím tu obrovskou osobnost a mocipána - kancléře Rakouska - a význačného politika tehdejších světových dějin! Kancléř je obklopen manželkami. Nad ním je jeho choť Marie Eleonora, vlevo vedle kancléře druhá žena Maria Antonia a vpravo třetí manželka Melanie.
Mezi kancléřem a Melanií jsou na roštové konstrukci dvě malé rakve jejich zemřelých dětí. Vedle Marie Eleonory spočívají její zemřelé dcery, vlevo Marie Leopoldina a vpravo Marie Clementina. Pod kancléřem blíže k zemi leží jeho syn Victor, vpravo od něho Victorova sestra Hermine Gabriela. Nika vlevo při zemi zůstala prázdná. Hrobka však obsahuje ještě mnoho dalších z rodu Metternichů.

Proč se kancléř zabýval myšlenkou na vybudování rodinné a rodové hrobky?
Clemens Wenzel Lothar byl v roce 1826 stár 53 let. V roce 1825, po třicetiletém manželství, poprvé ovdověl. Během jediného roku 1820 ztratil dvě ze svých dcer. Také jeho otec od roku 1818 nebyl mezi živými.
Netušil ještě, že za dva roky zemře jeho matka, a že po dvou synech, kteří zemřeli jako nemluvně a batole v roce 1799, ztratí brzy svého milovaného a v té době jediného syna Viktora, který zemře v roce 1829 stár 26 let. Nevěděl, že ze dvou dalších manželství se zrodí ještě dost synů a dcer, a že přežije i svou třetí, výrazně mladší manželku.

  
                           U rakve kancléře Metternicha                                                     Detail destičky z plaské huti u kancléřovy rakve

Je pravděpodobné, že ideu hrobky kancléř konzultoval s vídeňským dvorním architektem Pietro Nobilem, který pro něho pracoval v Kynžvartě a částečně v Johannisbergu. Klasicistní úprava kostela sv.Václava s hrobkou v jeho kryptě je dílem mladého českého, později významného vídeňského i pražského architekta Josefa Krannera.
Se schválenými plány Kranner na jaře 1827 zahájil v Plasích přestavbu. Stavba rychle pokračovala, takže v létě 1828 mohl být kostel i s hrobkou vysvěcen. Vysvěcení se konalo 10. a 11. srpna 1828 a bylo významnou církevní slavností.

Papež Lev XII. daroval kancléři Metternichovi ostatky sv.Valentiny, které byly v prosinci 1827 nalezeny v římských katakombách. V rámci slavnosti vysvěcení byly ostatky přeneseny do kostela sv. Václava.
V současné době se nacházejí nepřístupné v depozitáři plaského kláštera!
Já jsem je však mnohokráte viděl. Vzpomínám, jak jsem si  již jako mladý žák základní školy v Plasích hrál mimo jiné i na průvodce, a vždy nové partě kamarádů, a také těm co přijížděli do Plas na prázdniny, jsem vyprávěl o sv. Valentině i se skutečnou ukázkou skleněné vitríny v 1. patře hrobky, klíči vždy zapůjčenými od paní Kostelníkové! 


              Portrét mladého kanceléře - kopie z r.1810                                                     Kancelář v roce 1841 ve věku 68 roků

Při nedávném zájezdu v Ratibořicích nás na zámku místní průvodce seznamuje s historií, návštěvou Metternicha a jednání a setkání s kněžnou Zaháňskou. Ptám se po výkladu průvodce, jestli ví, kde je kancléř nyní pochován. Bylo mu to však neznámé! 

Podívejme se opět do zdejších archívů a informačních letáků.

Kdo byl kníže Clemens Wenzel Lothar Nepomuk Paul Anton von Metternich – Winneburg – Beilstein – Ochsenhausen, vévoda z Portely, hrabě z Kynžvartu a majitel Plaského panství ?

Narodil se 15.května 1773 v Koblenzu, porýnském městě na hranicích Francie a Německa. Jeho otec, František Jiří Karel, zastával funkci tajného rady prince Klimenta Václava Saského, trevírského kurfiřta. Matkou byla Beatrice Antonie (roz. hraběnka Kageneck), která patřila mezi přítelkyně císařovny Marie Terezie.
Metternich studoval v letech 1788-90 ve Štrasburku a v letech 1790-94 v Mohuči.
Již jako mladík se projevoval jako člověk velice energický a vypočítavý, měl mimořádné diplomatické nadání. Měl velkou vášeň pro ženy, zajímal se o politiku a po celý život věnoval značnou pozornost shromažďování majetku.
Přestože vyrůstal v době rozmáhajícího se osvícenství, stal se z něho zarytý nepřítel demokratické společnosti, v níž maximálně podporoval zachování výsad společenských tříd.
Dne 27. září 1795 se oženil s hraběnkou Marií Eleonorou von Kaunitz-Rittberg. Během třicetiletého manželství spolu měli 7 dětí. Po hraběnčině smrti se oženil s o 33 let mladší baronkou Marií Antonií von Leykam, která mu porodila syna Richarda Klementa. Baronka však po dvou letech manželství umírá a Metternich se v roce 1831 žení s uherskou hraběnkou Melánií Zichy-Feraris. Z jejich pěti dětí se dospělosti dožili dva synové a dcera. Dohromady měl Metternich 13 dětí, ne všechny se ale dožily dospělosti. Rod Metternichů pobýval na svých panstvích v Plasích, Kynžvartu a Johannisbergu na Rýně.

  
                Litinový znak z plaské huti na zámku v Kynžvartě                               Viktorova empírová Plaská huť ve čtvrti U Werku

V době třicetileté války se větev Metternich-Winnerburg-Beilsteinů usadila také v Čechách. Bratři Metternichové koupili v roce 1630 Kynžvart, o něco málo později se stal jejich majetkem také Kynšperk nad Ohří, ale ten v roce 1726 prodali. Kynžvart opouštěli v roce 1945, stejně jako Plasy.
Metternich měl být prvním starostou Plas. V roce 1850 poděkoval za důvěru, ale musel zrovna utéci do Anglie před hněvem rakouských národů.
Metternich však v Plasích neměl trvalé bydliště, takže okresní hejtman musel vypsat stejně nové volby. Zvolili pak purkmistra důchodového velkostatku Matyáše Hölzela.
Komunistická éra se na hrobce také podepsala, když nechali odstranit hlavní nápis s daty a jménem Metternicha na hlavním průčelí hrobky. Za čas však museli komunisté vše uvést do původního stavu!

Jak se pracovalo na panském a u Metternicha  mně vyprávěla spousta místních domorodců,  také moje babička, teta, a v pozdější době i otec a strýci, kteří pracovali jak v Metternichově pivovaře, tak i v lesích a v dalších profesích.
Babička Anežka vzpomínala o poměrech v huti, kde byl tehdejší plat 1 až 1,5 zlatky, tj. 2-3 rakouské koruny denně. Učedník dostával 40 krejcarů. V polovině měsíce měli možnost si vzít zálohu.
Ve slévárnách se pracovalo po 12 hodinách, zámečníci a soustružníci po 13 hodinách, a u vysokých pecí po 8 hodinách.
Osobní kočí pan Pícl vyprávěl v přítomnosti a s doplňováním panů Ecka a Kéniga své zážitky, jak vozil Metternicha. 

Pozitivem Metternicha pro Plasy bylo, že zprůmyslněním podpořil rozvoj města a okolí! V letech 1827-29 totiž vystavěl Metternich v Plasích železárnu - původně zvanou Viktorova huť.

  
                           Kříž z plaské huti na hřbitově                                         Pomník z plaské huti na hřbitově - Josef Blümel hutní ředitel

hřbitovní destička z plaské huti Hlavním důvodem byly zřejmě dostatečné zásoby dřeva ve vlastních lesích. Místem protékala řeka Střela, další energetický zdroj, v nedalekém Kaznějově byla nedlouho předtím objevena ložiska uhlí. Železná ruda byla získávána z drobných nalezišť v blízkém okolí.
Knížecí železárna sestávala z vysoké pece, kuplovací pece s parním strojem, slévárny kovů, sedmi bucharů, táhla a váhovny, mechanické dílny se šesti soustruhy, hoblíky, šroubořezy a lisy.
V roce 1843 zaměstnávala 124 horníků, 26 hutních dělníků, 75 slévačů a čističů, 45 železářských kovářů, 45 zámečníků, soustružníků a modelářů a 35 uhlířů.
Ročně se tu vyrobilo 18.000 centů surového železa, 8.000 centů litinového zboží a 7.800 centů nářaďového železa. Vše se vyrábělo podle francouzských nákresů, posílaných kancléřem z Paříže.
Vysoká pec, postavená v Plasích, patřila k typu dřevouhelných pecí s otevřenou hrudí, zvaných belgické. Surové železo bylo zpracováno sléváním, přetahováním v kuplovně, zkujňováním a od r. 1859 i válcováním.
Plaská huť vyráběla sortiment železářského zboží udivujícího rozsahu - od surového železa přes litinu, zkujňované a válcované železo až po nádobí a hřebíky. Velkou část tvořila litina strojní a užitková, ale i do módy přicházející litina umělecká (Kunstguss).
Detail výrobku z plaské huti Po smrti kancléře Metternicha zdědil železnou huť jeho syn Richard. Při velké povodni v roce 1872 na řece Střele byla huť značně poškozena a v roce 1875 byl provoz železárny definitivně zastaven. 
V obci se dochovala umělecká litina z produkce zdejší železárny, převážně ze druhé třetiny 19. století, dále pak kašna, kandelábry, lucerna před klášterní prelaturou, domovní čísla na některých budovách, náhrobky a kříže na hřbitově.
K významným dílům litinové funebrální plastiky patřila výzdoba metternichovské hrobky a náhrobky ředitele panství Jana Nussbauma a hutního ředitele Josefa Blümela na plaském hřbitově.
Metternich věnoval také nádherný železný pomník na paměť zesnulých cisterciáků na plaský hřbitov. Řada křížů z plaské huti je také rozeseta po celém kraji.
Z plaské produkce jsou i litinové empírové hraniční sloupy panství s nápisem HERRSCHAFT PLASS na silnici do Plzně a v Potvorově.

  
                    Mezi dvěma unikátními kamny z plaské huti                                             Detail horní části kamen z plaské huti

  
                         Detail dolní části kamen z plaské huti                                                     Detail unikátních kamen z plaské huti

Litinová je také náhrobní výzdoba na okolních hřbitovech (Kožlany, Kralovice, Křečov, Sulkov, Manětín, Nečtiny, Plzeň, Potvorov a Rabštejn). Další monumentální litinové prvky zdejší provenience zdobí exteriér zámku v Kynžvartu. Sbírka plaské umělecké litiny je soustředěna v muzeu v Mariánské Týnici a Plasích. 

Plaské památky najdeme také v Praze.
•  Sousoší sv. Luitgardy na Karlově mostě v Praze nechal na svůj náklad postavit od sochaře Matyáše Brauna plaský klášter za opata Tyttla.
•  Plaská ulice je v Praze na Smíchově. Blízko je Kinská zahrada a v ní pod Petřínem se rozkládal dvůr s kaplí a vinicí plaského kláštera (v Ráji). Za husitských válek po roce 1420 bylo vše zničeno. Dnes je tam zahrada Kinských - veřejné sady s letohrádkem, v němž je umístěno národopisné muzeum.
•  V kostele kláštera na Strahově je na oltáři nádherný tabernákl, pokrytý želvovinou, z plaského kláštera z r. 1715.
•  Metternichovým pozitivem je také jeho archiv, jehož historická hodnota je velmi vysoká. V Plasích byl uložen až do 17. ledna 1953, poté byl převezen do Prahy do státního archivu. I to patří k hodnotám, kterými se Plasy zapsaly do celostátní a možno říci i evropské historie. Písemnostmi sahá až do 13.století.
Obsahuje výsledky Metternichovy práce - dopisy, memoranda, návrhy, korespondence soukromá i úřední, jeho paměti. To všem mělo přes jedno století své sídlo v Plasích. Kancléř již za svého života dbal o řádné uložení bohatého rodinného archivu.
•  Samostatná část rodinného archivu, nazvaná „Acta Clementina,“zábradlí a stojan s deskou z plaské huti před hrobkou Metternicha  je nyní v archivní péči Státního ústředního archivu v Praze a je nesmírně důležitým zdrojem bádání o evropských dějinách první poloviny minulého století. 

Metternichova politická kariéra a
pozitivum pro Evropu.

Svou profesní kariéru zahájil, když po mohučských studiích nastoupil jako otcův asistent v Bruselu a poté jako vyslanec v Drážďanech v letech 1801-1803.
V roce 1803 se stejné funkce ujal v Berlíně. V letech 1806-1809 zastával úřad rakouského velvyslance v Paříži a dne 8. října 1809 se stal oficiálně ministrem zahraničních věcí Rakouska.

V následujícím roce převzal úřad státního kancléře a 25. května 1821 získal hodnost dvorního a státního kancléře. Roku 1826 převzal předsednictví ministerských konferencí pro vnitřní záležitosti, čímž veškerou moc Rakouska soustředil do svých rukou.
V roce 1810 dostal Řád zlatého rouna a v říjnu 1813 získal dědičný knížecí titul.
Dne 16. června 1814 se stal doktorem Univerzity v Oxfordu a 9. listopadu 1814 dosáhl titulu vévody z Portelly. Jedním z Metternichových nejvýznamnějších skutků se dne 14. března 1812 stalo uzavření spojenecké smlouvy mezi Rakouskem a Francií.
O dva roky dříve pomohl sjednat sňatek Napoleona I. s Marií Luisou, dcerou Františka I.
„Metternichovský absolutismus“ byl na jaře 1848 hlavním terčem revoluce ve Vídni. Sám Metternich se spasil útěkem přes Litinová kašna z plaské huti před budovou prelatury - zámku Holandsko do Anglie.
Když v Rakousku zavládla protirevoluce, vrací se tam v r. 1851 i Metternich, ale nikdy už nenašel v politice své místo.
Zemřel dne 11. června 1859 ve věku 86 let ve Vídni a jeho ostatky byly uloženy do rodinné hrobky v Plasích.

Možná, že tento bystrý a vychytralý politik viděl již dávno to lepší světlo nejen pro Plasy, ale i pro celou Evropu! Usiloval již tehdy o něco jako spojené státy evropské - dnešní EU.
Fenomén Metternicha je však stále podceňován!

Za pár let se ocitnu patrně na zdejším hřbitově sv. Václava i já ve svém rodinném hrobě, v blízkosti Metternichovské hrobky a tudíž v blízkosti samotného kancléře.


POUŽITÉ DOPLŇUJÍCÍ MATERIÁLY
- Plakátky infocentra mikroregionu Dolní Střela (Knihovna Plasy a Městský úřad)
- Metternich kontra Napoleon - (Jaroslav Šedivý)
- Kancléř Metternich a Plasy ve světle soudobých dokumentů (Jan Kahuda)
- Příručky a publikace - Vydané pro národní výbor Plasy 
- Obrazy kancléře Metternicha jsou umístěny na zámku Kynžvart

Foto © archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 09. 12. 2009.