Fantastický pohled v městě KRUPCE z mého okna v 5. patře, - nebo přímo i z postele - se mně otevírá na zasněžené České středohoří: Vlevo Buková hora mezi Ústím n/L a Děčínem, dále Milešovka (837) s Lovošem a okolními kopci, přes Doubravskou horu a Teplice, přecházejícími k Bílině s nejkrásnějším znělcovým vrchem v Evropě-Bořněm (539m), dále pak i Duchcov, Most, Krušné hory s Moldavou, Bouřňákem a vrchem Tří pánů (874m) s třemi větrnými elektrárnami (127m výška, 37m rotor-vrtule).
Půlkruhové, téměř šedesátikilometrové panoráma, připomínající dlouhá italská údolí (tály) a italsko-rakouské Alpy. I když nadmořská výška je srovnatelná stejně tak s Plasy (320m), Plzní (311m) nebo i Prahou (189m). Za mým panelákem je to již kousek ke spodní stanici lanovky v KRUPCE – BOHOSUDOVĚ.
Lanovka je evropským unikátem postavena za dva měsíce. Lanovka jezdí v zimě i v létě do horní stanice KNĚŽIŠTĚ – KOMÁŘÍ VÍŽKA. Zde jsou pohledy ještě fantastičtější. Pod námi rozkládající se okres Teplice a Ústí nad Labem. Přes Milešovku za jasného a větrného počasí vidíme až do Prahy, špice TV vysilače na Žižkově v Mahlerových sadech, také častěji Ještěd u Liberce a TV věž s Drážďany ve čtvrti Lošvitz. Lanovka končí v budově s restaurací, která má charakteristickou vížku a je v jádru posledním pozůstatkem středověkého rudného dolování.
Vrchol Kněžiště je 806 m.n.m. Převýšení od dolní stanice nahoru činní 500m! Délka této dvousedačkové lanovky je 2.348 m, - zajímavostí je výměna 5 km lana vždy za 2 roky a revize. Čas jízdy nahoru je 15 minut. Dolů můžete jet také, nebo i pěšky. Lyžaři využívají cestu shora na lyžování. Cyklisté pak pro sjezdy po normální silnici a stezkách.
V posledních letech si oblíbila mládež krkolomné sjezdy pod lanovkou a lesními úseky na nebezpečných cestách až k dolní stanici. Dokonce se zde konají soutěže ve sjezdu na kolech. Kola a lyže se dají přepravovat lanovkou vedle sedaček současně s vámi nahoru. Nahoře se můžete občerstvit báječnou svíčkovou v Restaurantu Pražačka u Gustava Siegla, nebo v restaurantu Lanovky na báječné koláče s chutnými polevami, ale i jiné komářo-vížkové speciality. Kochat se můžete i zde dlouhým vyhlídkovým panoramatem. V jedenáctitisícové Krupce však můžete navštívit (podle zdejšího informačního zpravodaje RADNICE), ještě dalších 55 hospod. Tolik nemají snad ani Teplice nazývané Paříží severu!

Je však překrásný prosluněný den, který vyzývá spíše k návštěvě druhé strany Krušnohoří - tedy Německa. Z Komáří vížky jedeme s Waltrem autem dolů k hranici směrem na Fojtovice, tam již doleva, těsně se pak držíme při hranici, kde přejíždíme lesními horskými hřebeny k Cínovci. V dáli vlevo uvidíme kostel Na Nebevzetí panny Marie s horským hřbitovem (z roku 1732), vedle něj vpravo známý koupací rybník se studenou vodou i v létě. Projíždíme Zadním Cínovcem ve výši 864 m. Waltr se ptá, jakoby zde jel poprvé, kterým přechodem budeme projíždět do Německa.

 

Použijeme pravý hraniční přechod, čili ten původní, kterým se jezdilo kdysi do NDR. Dnes jsou tu vlastně tři přechody vedle sebe! Druhý, který sloužil pro směr z NDR do Čech. Nakonec ten třetí - s novým tunelem, aby bylo odlehčeno těmto dvou. Všechny tři končí po desítkách metrů v Altenbergu. Waltr pro zpáteční cestu do Teplic používá pak přechod s tunelem z Německa po pravé straně.
Waltr patří ostatně jako všichni mí přátelé, jedině k nekuřákům! Také toho jistě pak více i stihneme. Nakonec již slavný Baťa říkal, že kdo kouří nepracuje!
Na německé straně Krušné hory klesají pozvolně do nížiny, na české straně je tento pokles mnohem strmější. Výškový rozdíl mezi vrcholovými plošinami a úpatím Krušných hor je až 700 m. Intenzivní sopečná činnost v minulosti přinesla Krušným horám bohatý výskyt kovových rud a léčivých pramenů, které daly vzniknou mnoha lázeňským střediskům.

 

Obec CÍNOVEC (853m) vznikla na hřebenové pláni a v současné době je významným střediskem letní i zimní rekreace.
ZINNWALD (dnešní Cínovec) vznikl ve 14.století u dolů na cínovou rudu. Právě těžba rudy měla pro osadu mimořádný význam. V roce 1885 získává obec statut hornického města. Již od první zmínky byl vázán na královské hornické město KRUPKA.
V roce 1930 však dosahuje vrcholu - jako obec pak i soběstačnosti. Prosperovaly tu rudné doly, továrna na kapesní svítilny, továrna na klobouky a jiné.
Byla postavena i nová úpravna rud. V r.1945 připadá důl pod Rudné doly Příbram. V roce 1990 dochází k ukončení těžby cínovolframových rud.
Najdeme zde v okolí i přírodní rezervaci – rašeliniště, na kterém jsou vzácné rostliny. Lesní porost je tvořen břízou bělokorou a borovicovou klečí. Rašeliniště je rozděleni státní hranicí na německou a českou část.
Z české strany je území ponecháno kromě melioračních zásahů v přírodní park. Z německé strany je upravena prohlídková trasa pomocí lávek a mostíků.

Sjíždíme z CÍNOVCE dolů do Německa - ALTENBERGU (720 m). Jsme v kraji Sachsen, okres Sächsiche Schweiz-osterzgebirge. Navštívíme na chvíli jeden z mnoha zámků a hradů této oblasti LAUENSTEIN, který je vzdálen asi 7 km od Cínovce. Musíme však přejet přes německou obec Geising.
Hradní zřícenina a zámek LAUENSTEIN byl vystavěn v 16. století na místě hradu. Stojí vysoko na kopci, brána zámku se nachází hned na náměstí. Celé panství patřilo do držení rytířů z Bünau.
Rod rytířů z Bünau byl kdysi jedním z nejvýznamnějších v Sasku. Po roce 1406 získali za své vojenské zásluhy nedaleké panství Weesenstein, spolu se zámkem. Toto panství se stalo na dalších 12 generací centrem jejich rodových držav.Díky jejich vlivu hospodářskému a ekonomickému rozvoji se jejich moc rozrostla až do Čech, kde soustředily svoji moc v Děčínském zámku.

 

V zámku LAUENSTEIN sídlili rytíři od roku 1517 až do roku 1821. Dnes je zde mnoho expozic věnovaných působení rodu: např. Turecký sál s bünauským erbem, nebo ptačí sál. V kapli je také mnoho plastik představující jednotlivé členy rodu rytířů.
V zámku je několik expozic, od muzea pošt, po historii drážďanského Frauenkirche, včetně původních zbytků zvonu, nebo základního kamene. Další expozice jsou zaměřeny na floru a faunu Krušnohoří. Jsme překvapeni různými tlačítky a páčkami. Stisknutím však rozpohybujeme například starodávné počítadlo nebo ukázky z dávnějších dob. Po prohlídce bohatých expozic vede cesta do sklepních prostor kde jsou cely a vězení. Dále vede trasa do staré části hradu, okolo nádvoříčka, kde se konají přehlídky dravých ptáků.
V dochovaných zbytcích hradu je několik podzemních místností a vyhlídek, další trasa vede do zámeckých zahrad, které jsou plné plastik a soch.

Housenkové hnízdo (Raupennest) je vlastně v lázních Rehaklinik v Altenbergu. Uvnitř i venku najdeme 8 různých bazénů s termální vodou o teplotě 24 až 39 stupňů C.
Rádi navštěvujeme venkovní bazén s teplou vodou i v zimně. Neuvěřitelně příjemné je plavat i za sněžení a větru, kdy vám studené vločky sněhu masírují hlavu, střídavě pak s plaváním a potápěním v termální teplé vodě. Venkovní bazén poskytuje i masážní trysky a vodopády. Plavecký bazén uvnitř má studenější vodu. Jsou tu i další bazény teplejší. Nalezneme tu všude Whirlpool - známé vířivky na masírování celého těla bublinkami a proudy vody. Z dlaždiček pak různě vyformované postele i sedačky ve vodě, přímo u zdrojů tryskající vody zespoda i ze stran.
Součástí bazénu je i saunový svět, s tradiční finskou saunou, ale i orientální parní saunou. Absolvovat můžeme i květinovou lázeň a řadu dalších procedur.

 

Nezapomenutelný pro mě a mé přátele však je večer 7. března 2009. Velká fantastická pětihodinová koupací, květinová, hudební a světelná barevná SHOW ve všech prostorách a bazénech – Mitternachtsschwimmen mit Lichttenshow und klangwelt! Byl to nádherný super večer s osvěžujícím plaváním, občerstvením, ale i dárek na moje narozeniny.
Atrakcí však mohou pro řadu klientů být i naprogramované vstupenkové kartičky. Ty současně slouží pro otevírání vstupních turniketů, pak i zpět s odpočítáním stráveného času v areálu. Uměním je vůbec skříňky podle čísel najít. Uměním je skříňky odemknout kartičkou. Uměním je pak zastrčit neohnutou papírovou kartičku do milimetrové drážky a dorazů, jinak se vám skříňka nezamkne a nemůžete tudíž vyndat ani klíč. Tento proces manipulace, i když Walter mluví perfektně německy, nám trval při první návštěvě z placeného času dvou hodin, celou jednu hodinu! Ale stálo to za to! Možná, že vám to půjde rychleji.

 

V Altenbergu však najdeme i mnoho dalších zajímavostí, atrakcí i služeb. Tradici tu má známá bobová dráha, kde se koná i závod světového poháru bobistů, sáňkařů nebo skelotonistů. Zdejší ledové koryto si však můžete vyzkoušet i vy na vlastní kůži, jako člen posádky čtyřbobu. V létě je k dispozici i letní bobová dráha a letní koupaliště s tobogánem.
Okolí je hlavně vhodné pro cykloturistiku, ale i pro pěší turistiku. Najdeme zde i půjčovnu tříkolek (sjíždí kopec) a jiné atrakce pro děti. Ve městě žije asi 2300 obyvatel. Můžete sem i doletět, v okolí je v dosahu pět letišť: Beilngries (12km), Eichstatt, Neuburgeqweil, Ingolstadt, Neuburg.

 

Pravidelně navštěvujeme autem známé penziony přímo u silnice k Cínovci. Penziony Zur PINGE a Zum ERZGEBIRGE jsou celoročně vyzdobeny řadou místních folklorních suvenýrů, ale i uměleckých děl nejen Saska, figurkami ze Seiffenu, ale i tradičními řemesly zdejších krušnohorských umělců. Je to vždy nezapomenutelný zážitek a fotografování.
Rozzáří se zde oči nejen dětem, ale i všem turistům. Co teprve když si dáte zdejší kapučíno! Ve velkém saském hrnku. Sice za 2 Euro, ale stojí za to. Takové nikde v ČR nedostanete. Kvalitní šlehačková pěna zde vydrží stát i půl hodiny, a lžička s cukrem vám ani dovnitř nepropadnou. Zkoušel jsem sfouknout trochu pěnu - ale běda. Všechen cukr s rozlétl po stole. Walter řičí smíchy i s německým personálem a říkají, že smetana je opravdu kvalitní. Super bomba, cukr jen tak nespadne dolů.
Penziony s námi navštívila řada přátel i význačných osobností z Prahy, jako spisovatelka Jarmila Moosová s ing.Mojmírem Novákem a jiní. 
Spokojenost i dobrá nálada naplní naši duši vždy při návštěvě Altenbergu a okolního Krušnohoří. Je to zase jiná společenská záležitost než se vykoupat jen v Teplicích. S přáteli navštěvujeme muzeum a štolu vyprávějící o dolování cínu v Altenbergu.
Také na druhé straně v královském a hornickém městě Krupce navštěvujeme známou štolu MARTIN, ale i bohaté několikapatrové regionální muzeum v Krupce s ukázkami výrobků z cínu a další exponáty. Tato obrovská expozice se líbila i fotografovi pražákovi Tomíkovi, kde jsem s ním byl i já poprvé. (Tomík zde objevil pro něj možná další neznámé Průhonice.)
Dnes jsme však s Waltrem v Zur Pinge (podle červených kopců vedle) opět na kafé kapučíno, ale také na pořádných vepřových hodech. Jídelní lístky jsou zde vyvedené v dokonalosti nejen nabídky, ale i barevností s výtvarnou poezií.

Walter vybírá koleno ze zelím. Říkám: to si dávej na Oktoberfestu, tady si dáme klasiku, vepřové se zelím a knedlíky půl na půl – něco jako lázeňské knedlíky u nás. Oběd je fantastický – šéf restaurantu Ploc na nás nešetří pořádnými kramfleky masa. Solidně se projeví i v závěru vyúčtování, kdy na našem lístku škrtá dvě kapučína a říká: To je za ty fotky, co mně předal minule Pepa, když tu byl s Mojmírem. Inu opět německý pinklich, genau - prostě nezapomněl!

Často nás naši němečtí hostitelé zvou i na různé jejich svátky a vepřové hody. V neposlední řadě pak na adventní slavnosti trvající již několik týdnů před štědrým večerem. Walter je však pomalý, i když zná velmi dobře německy - není muž činu, ani organizátor. Vbíhám tedy do kuchyně a říkám: Personál pauze, drausen und fotografíren! Kupodivu odloží puklice od hrnců a všichni se jsou fotit do haly. V Česku nevídaná věc, tam by se ptali: a proč, a co je to zase za manýry atd.... Němci však poslechli. Říkám Waltrovi, že mně však tady stejně jejich reakce připadají poměrně pomalé. Umět trochu perfektněji německy, snad bych tu chtěl i dělat vedoucího nebo podnikat. Všechno tady nějak pomalu přebírají, nebo já jsem snad moc iniciativní? Nakonec to o mně říká i Tomík!

 

Náš výlet bývá někdy spojen i s nákupy ve zdejších Krušnohorských obchůdcích. Nákupy se skládají z tradičních specialit jako Mandel Spekulatius, což je běžně podávaná delikatesní sušenka sypaná plátky mandlí. Nejen v Německu podávaná i v malém plátku ke kávě, tento zvyk začíná být již samozřejmým i u nás.  
Známé různé druhy Edel Marzipan in Zartbitterschokolade, nebo Rum Trouben Edelmarzipan in Vollmilchschokolade. Nejrůznější druhy perníčků známé hlavně Norimberských, ale i z jiných míst Německa. Různě drahé vánoční Štoly (těžké vánočky), obyčejné, též s marcipánem ale i percipánem, kandovaným ovocem, oříšky, mandlemi a dalšími specialitami. Bohatá štola je však váhově velmi těžká, avšak velice chutná a hlavně sytá. Také ještě mnoho dalších zajímavých potravin a jiného zboží, o tom snad příště.

Altenberg nabízí také ideální rodinné lyžařské středisko, sjezdařský vrchol je ve výšce 850 m. Vyveze vás na něj 500 m dlouhá dvoumístná kotva. Mimo neděle se tu jezdí nepřetržitě až do 22 hod. Pro nejmenší se zde nechybí přepravní pás. Pro milovníky klasických lyžování připravuje Altenberg na 70km upravovaných běžeckých tratí. Běžkaři jistě ocení i převlékárny s odkládacími schránkami a teplou sprchou na zdejším nádraží. Po lyžích můžete však také využít již zmíněný areál Raupennest s osmi bazény a saunovým světem.
Lyžujeme přímo ve městě na sjezdovce za benzínkou a hotelem Vločka. Zkoušíme i jiné úseky na udržovaných Loipe navazujících i přes hranice do ČR.

 

Večer se potkáváme před nádražím v Altenbergu s dalšími lyžaři. Německá lyžařka ze skupinky je také dosti bílá na její tmavé lyžařské kombinéze. Kouká se na Waltra a říká: Vy se to asi také ještě učíte, protože jste jako sněhulák, jistě jste stále na zemi také jako já! Ale to jste přeci musel poznat, že máte ty špičky u lyží obráceně! Walter německy odpovídá: Wírklich? No jo, selbstverständlich – natürlich! Teď když lyže sundavám, tak to je již jedno!

Dnes snad zakončím citátem Jana Wericha:
Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji udržet.