Marta Urbanová: Turecko - Bavlněný zámek
Rubrika: Publicistika – Letem-světem
Když letadlo klesá k přistávací dráze u Antalye a vidíte pod sebou hory a zase jen hory, tak máte dojem, že v těch kopcích nemůže vyklíčit život. A přece se posléze dole objeví milionové město na pobřeží Středozemního moře. Než si stačíte prohlédnout jeho historické památky a minaret, stojíte před vodní tříští čtyřicetimetrového vodopádu Düden padajícího přímo do moře. A další den vás autobus veze do kopců, ale průvodci vás přesvědčují, že na pláž, kam každoročně plavou tisíce karet (mořských želvkop) naklást svá vejce. Moře se přimklo k šedivé obloze, aby s ní splynulo, a to už sedíte na loďce a usrkáváte rakii, aby se vám zjasnil svět, a nad vámi ve stěně tisíce let zírají do kraje skalní královské hrobky v Dalyanu. Pomyslíte si: zřejmě z nich králové dávno odešli i se svým zlatem. A už vás znovu vezou serpentinami, dalšími zalesněnými kopci a horami a vy máte pocit, že jste někde daleko ve vnitrozemí, ale ono tomu tak není. Náhle jako byste se ocitli někde ve čtvrtém století mezi vrchy Bulbul a Panay v největším antickém dochovaném městě na světě. Jdete Kurétskou, mramorem dlážděnou třídou dolů k Celsově knihovně. Po okrajích jsou zapuštěny žlábky, moderní vodovodní systém, který napájí město vodou a jiný systém vodu z veřejných lázní a latrín zase odvádí do moře. A nestačíte se zastavovat, otáčet na všechny strany a divit. Dokonce se dohadovat, co značí šipka a srdíčko vyryté v kameni. Že by nevěstinec? Ale to si jen pomyslíte, nahlas ani muk. A kdeže jste se octli? Jste v římské provincii Efesus. Ještě pár kroků a vstupujete do antického divadla. Kapacita sedadel je pro 30.000 osob, tak se nemusíte tlačit ani předbíhat. Na své tabulce máte vyznačeno, která část přísluší vaší společenské třídě, kterou řadu jste si předplatili, a kterou obloukovitou bránou máte projít. Sedadla jsou vyhřátá a nedíváte se proti slunci. Po představení se zvednete a ubíráte se hlavní třídou dolů. Napravo sloupy paláců a chrámů, odlesky mramoru a soch, nalevo taktéž. Do r. 1993 se tu konaly koncerty. Zpíval tu Pavarotti, Iglesias a jiné hvězdy, dokud se rezonancí nepoškozovala stavba. Dole před vámi září ve vší kráse skvost. Celsiova knihovna. Průčelí je zdobeno sloupovím – dvakrát osmi sloupy. Jsou v ní uloženy svitky, které dokáží přečíst jen učení. Učení také mají obavu z toho, že moře od 2. stol. ustupuje a odchází zdroj příjmů. Tím z města odejde život, prorokují. A odhadují to správně. A my, když se vrátíme do současnosti, vidíme, že plastické průčelí knihovny, čnící nad okolními ruinami, můžeme vidět i na tureckých bankovkách. Také se dočteme, že založení města se datuje k 2. tis.př.n.l. Až několik století po našem letopočtu původní skladiště obilí bylo přestavěno na kostel. V r. 431 se zde konal 3. ekumenický koncil, kde byla Marie uznána matkou Ježíše a kostel byl pojmenován po Panně Marii. Efes je také spojen s jedním ze sedmi divů světa, s chrámem bohyně plodnosti a ochránkyně lidstva Artemis, z něhož zbyl poslední sloup. Dochoval se také reliéf bohyně vítězství Niké, která drží vavřínový věnec – symbol vítězství. Odtud znak na vašich tričkách. Autobus projíždí dál úchvatnými scenériemi hor, kde spatříte život nomádů, kde se dále zastavíte ve výrobně ručně tkaných koberců, další den si prohlédnete mešitu, zlatnictví, oděvy z jemné ovčí kůže a až po několika dalších desítkách kilometrů proplétajících se průsmyky, údolími a úbočími pohoří Taurus se konečně před vámi otevře údolí, kde se pěstuje od 16. stol. bavlna. Jednoletá rostlina, jejíž sklizeň nesmí zmoknout. Bílá barva bavlny, bílý bavlněný zámek. Bílá Pamukkale. Jediný zámek či hrad, který je starý 15. tis.let, nazývaný také „osmý div světa“. Dnes zařazený do kulturního dědictví Unesco. Následuje prohlídka Pamukkale, kde minerální léčivé prameny bohaté na vápník během tisíciletí vytvořily bílé kaskády s jezírky. Bylo to lázeňské město pro antický svět. Teplota léčivé vody je 36,5°C. Když položíte do této vody džbánek, za 3 dny zbělá. Když se v této vodě vykoupete, nejenže se uzdravíte, ale i omládnete. Bylo však i hodně těch, kteří neomládli, ani se neuzdravili. Byli pohřbeni tady nedaleko. Zdejší nekropole – pohřebiště patří mezi největší v Malé Asii. A když už jste si celý bavlněný zámek prohlédli, čekáte prince. Abyste nebyli zklamáni, jednoho jsem pro vás našla. |
Foto © archiv autorky
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 12. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Stanislav Motl | |
Ladislav Gerendáš | |
RNDr. Vladimír Vondráček | |
Jiří Suchý | |
Rudolf Křesťan | |
Jiří Menzel | |
Josef Fousek | |
Jaroslav Vízner |