•  Kdo z vás tří je autorem prvotního nápadu a co tě k němu vedlo?

Iveta: Prvotní nápad vzešel od Pavla. On je vůbec takovou hybnou silou naší společné práce. Myslím, že jeho kreativita nezná hranic a neustále musí někudy vyvěrat ven. A od prvního nápadu do současné podoby pořadu „Osm promluv o poznání“ jsme pak tuto cestu šli společně; tříbilo se moje výtvarné pojetí, Karlovo hudební zpracování i Pavlovy texty, jejichž současná podoba mimochodem vyjde brzy též v knižní podobě.

Karel: Prvním autorem byl Pája a pak nám došlo, že každý máme své schopnosti a talenty a můžeme je dát dohromady. Ivetiny mandaly, můj zpěv a Pavlův dar moudrého slova – tři síly, které otvírají lidská srdce.

Pavel: Nápad byl prvotně můj. Ale na začátku jsem neviděl celé dílo, to se rodilo postupně. Jednou mě napadlo nechat udělat z Ivetiných mandal pohyblivou animaci, pak mi došlo, že by k nim mohl Karel zpívat a nakonec mě napadlo nechat napsat texty a složit hudbu přímo pro Karlův hlas a bylo to. Vnitřní vize se zhmotnila postupně. Tak jak to v životě chodí. Obrazy se rodí v duši a když je člověk správně odečítá, dostanou se do vnějšího světa a narodí se dílo. To je vlastní princip tvořivosti. Náš pořad je toho ukázkou.

•  Jak rychle a ochotně jste se s myšlenkou ztotožnili vy dva?

Iveta: Nápad se mi už v prvopočátku velmi líbil, mohla jsem zde ukázat své léčivé obrazy na velikém pláně v prožitkové pohyblivé animaci a zprostředkovat tak jejich působení také jiným způsobem než doposud. A to mě velmi lákalo. Dojem, když Pavel přinesl první animaci, byl obrovský. Sama jsem byla překvapena silou obrazu, který vidím.

Karel: Já okamžitě. Zkoušeli jsem na začátku více variant. Pro mě byla nejdůležitější hudba, a tu mi složil Kamil Holub na míru. Já jsem pak v sobě musel intuitivně hledat vyjádření a melodiku, která by podtrhovala celý prožitkový podtext našeho pořadu. Myslím, že jsem se dost zapotil, ale stojí to za to.

Pavel: Nebyl to až takový problém, my tři si opravdu vnitřně rozumíme, pracujeme spolu již roky a každý zná své místo a dělá to, k čemu je kompetentní. Já se snažím své vize a vnitřní pochody sdělovat tak, aby mi oba rozuměli. Zatím jsem nás nezavedl do slepé uličky, a tak jsme si společně přáli, že i tento velký projekt se dostane na veřejnost a splní své.

•  Obávám se, že přes atraktivnost, poutavost a nezbytné zastoupení takového způsobu prezentace umění nebylo příliš snadné najít optimální místo, kde svůj pořad předvedete. Mýlím se?

Iveta: Já i Pavel pravidelně přednášíme v Městské knihovně. Bylo tomu tak i v době vzniku představení „Osm promluv o poznání“, a tak se několik prvních vystoupení uskutečnilo zde ve velkém sále. Nyní s pořadem vystupujeme do konce tohoto roku v divadle Minor. Snažíme se „putovat“ i po republice, zatím jsme hostovali v Pardubicích a v Havířově, rádi bychom takto pokračovali v jiných městech a – máš pravdu – najít místo není z mnoha důvodů jednoduché.

Pavel: Divadlo duše je nadčasový projekt, to je třeba si uvědomit. Lidé jej přijímají jen velmi pomalu. Díky městské knihovně a Hance Rudolfové jsem měli možnost vystupovat tam. Oslovit běžného člověka s tak hlubokým a náročným tématem jako je sebepoznání ve společnosti, která si existenci duše nepřiznává, není snadné. Jistě víš o čem mluvím. Ale baví mě to. Máme svého manažera – Petra Jáchyma, člověka se srdcem a schopností postavit se za záměr našeho díla, a tak se nám daří dostávat představení i za hranice naší malé země.

Karel: Nemýlíš se, není snadné najít technicky vhodné prostory s dobrou akustikou, kterou pro svůj zvláštní zpěv potřebuji, a s dobrým technickým zázemím. A hlavně aby to nestálo celý majlant. Pronájmy v Praze, to je opravdu hrůza. Finanční otázka je pro nás také důležitá, protože vytvořit toto dílo bylo dost finančně náročné a Pavel to financoval sám ze svých vlastních zdrojů, a tak se zatím splácí to, co bylo do divadla vloženo. Věříme, že se nám podaří najít dobrou „domovskou scénu“, divadlo pravidelně nabízet veřejnosti, a pak se můžeme pustit do dalšího velkého projektu, který se Pavlovi rodí v duši. Nechci prozrazovat, co to je, ale bude to velmi silná a opět zvláštní nadčasová věc – myslím prožitkově.

•  Co vám bylo hnací silou, abyste od svého záměru pod tlakem vnějších okolností neupustili?

Iveta: Když vnitřně cítíš, že děláš upřímně a z celého srdce skutečně smysluplnou věc, tak „tlak vnějších okolností“ nemá velkou šanci, byť to mnohdy není snadné. A nakonec vlastně člověk sám na těchto překážkách, ať už vnějších či vnitřních, vyrůstá. Takže tou hnací silou je poznání.

Pavel: Když přesáhneš svým vědomím určitou míru, díváš se na věci jinak. Jak, to ti říct nedokážu, prostě po svém. Neřídíš se kolektivní lží a přetvářkou, kterou plodí tento svět za účelem jakéhosi iluzorního dobra, ale svojí vnitřní pravdou. Pokud v sobě cítíš sílu, které sloužíš, nemůžeš se jí již nikdy zpronevěřit. To pro mě nejsou prázdná slova. Kdybych to všechno postavil na jakémsi svém chtění a chiméře, tak by mě to dávno položilo na lopatky. Síla je skutečná. Setkávám se každý den s překážkami, které plodí lidská nevědomost, s předsudky, bludy, lidskou bídou, tmou a zlobou, která je uložena v nevědomí našich duší. Temná stránka života žije v člověku a jejím poznáním získáváš sílu k tomu, aby tě nevědomě neovládala. Tisíce hodin strávených v otevřeném vnitřním dialogu s lidmi, s jejich bolestí a utrpením tě natolik vnitřně zkultivuje, že přestaneš věřit bludům a vydáš se hledat pravdu. A navíc vidíš výsledky své práce, vlastní poznání, a to je jediné, o co se můžeš opřít, když přijdou silné vlny pochybností, které znovu a pořád dokola přicházejí, aby mě očistily od sebeklamu.

Karel: Já věřím, že si naše divadlo zaslouží žít. Miluji zpěv, je to jediný skutečný dar, který mám – čistý hlas, barvu, zvláštní vibraci, chuť a touhu zpívat. Ne vždycky jsem o tom dokázal otevřeně mluvit. Styděl jsem se a dělal ze sebe průměrného blbečka, aby mě druzí měli rádi. Ale když jsem se otevřel a začal poznávat sám sebe, své stíny a své talenty, musel jsem si je přiznat, a to bylo pro mě – dítě z dětského domova – velmi těžké, dát si vlastní hodnotu. Zjistil jsem, že nejhorší je, když se člověk podceňuje na úkor druhých, aby ho měli rádi a své schopnosti skrývá, aby se nelišil od druhých, poslušných ovcí. Takže to, co mi teď dává sílu je to, že vím, že mám obrovský dar, naděleno lopatou do hrdla a musí to ze mě ven.

•  Jaké vám osobně zprostředkovává představení pocity?

Iveta: Já jsem si při prvním představení užívala Pavlova moudrá slova a Karlův nádherný zpěv jako divák v hledišti a tak je tomu pokaždé znovu a znovu. Úžasný prožitek.

Pavel: Pro mě je představení takový „trip“ – pouť na vlnách duše. Užívám si každé přestavení na plné pecky. Vždycky se otevřu a na konci se již těším do samoty, abych mohl všechny prožitky, které se ve mně narodí, pojmout do svého vědomí. Někdy to je taková síla, že se musím hodně soustředit, abych udržel pozornost na texty, tak hluboko jsem v sobě. Je to jiné než při přednáškách, tam se vnořím do sebe a mluvím tak, jak mi to přijde, tady čtu své texty, takže je to trochu jiné, trochu svazující, přesto vždycky silné.

Karel: Pro mě to je vždycky velká zkouška. Musím být hodně v sobě, mít zavřené oči a soustředit se na vnitřní proud a neřídit tóny hlavou. Melodiku mám již v krvi, a tak není tolik těžké soustředit se na hudbu a zároveň být někde hluboko v sobě. Bývám od toho osobně oddělen, tak se kolikrát divím, co ze mě jde za tóny, zvuky, a jaká to je síla, a kladu si otázku odkud to přichází, odkud to do mě vstupuje?

•  Nedá mi, abych se nezeptala, kdo je autorem zdařilého plakátu/pozvánky na vaše představení?

Iveta: Mandala na plakátu je moje dílo, text Pavlův, graficky má plakát na svědomí naše dvorní grafička Kamila Herdinová.

Pavel: Viděl jsem ten plakát v sobě: mandalu na jevišti, na kterou svítí reflektor, předal jsem ten nápad Kamile a ta vytvořila a graficky ztvárnila tu krásu. Kamila pracuje s Ivetinými mandalami již 8 let. Má pro ně velký cit. Dělá naše knihy a všechnu grafickou kreativitu kolem nás. Teď mi dodělává knihu 8 promluv o poznání, která díky ní bude i vizuálním hodokvasem. Opravdu nádherná!!

•  Problémy a překážky byly, jsou a budou, jsou však zároveň i prostředkem k našemu sebezdokonalování tím, zda a jak je dokážeme překonávat, nemýlím-li se. V čem spočívají ty vaše?

Iveta: Překážky si člověk, ať už se to týká čehokoliv, tvoří především uvnitř sama sebe – vycházejí z jeho přesvědčení o sobě a o světě kolem něj, které je ovšem získanou iluzí. A je jen a pouze na něm, aby této iluzi nepropadal a snažil se vidět věci takové jaké jsou a podle toho jednal, ať už se to týká jeho samého či jeho okolí.

Karel: Už jsem trochu naznačil, co musím v sobě řešit. Osud mi naservíroval podivný život odloženého a později adoptovaného dítěte. Někdo mě zplodil, někdo jiný vychoval. Duší jsem cikán, výchovu mám evropskou. Jsou to dvě síly, které ve mně pracují a já se učím s nimi žít. Vyrovnávám se s tím, kdo jsem, co si osud navařil, a učím se být tady na světě sám za sebe. Žít bez poznání vlastní identity bylo těžké a věřte, že vím o čem mluvím.

Pavel: Myslíš osobní?? Celá halda. Dnes a denně se potýkám sám se sebou. Nemám snadný život. Ale přeci tady nebudu přes internet řešit své hluboké vnitřní pochody. Nikdo není ani svatý, ani ďábel, ale směsí obojího. Psychický svět je nekonečný a já se ho učím poznávat a žít a předávat to dál. Uvnitř sám sebe spočívám v proudu života, někdy se mi podaří nabrat hrst moudrosti a těšit se z ní. Bolestí se učím být člověkem a utrpením se ve mně rodí ctnosti. Co k tomu mohu víc říct? Nevím toho mnoho, někdy mám pocit, že vůbec nic, a čím jsem déle na zemi, tím méně jsem si jistý tím, kdo vlastně jsem, stále se to mění, stále to vyzrává a každá nová pravda přeroste tu starou.
Chtěl bych vás na závěr pozvat na naše představení, poslední bude 22. 12. 2009 v 19.00 hodin v divadle MINOR ve Vodičkově ulici v Praze. Na příští rok budeme hledat novou scénu, tak vám dáme vědět, až ji najdeme.

•  Tak, moji milí, pevné nervy, vytrvalost a lásku. Víc k úspěchu netřeba – ale to právě vy tři víte lépe než kdokoliv jiný.

A vy, vážení a milí čtenáři, pojďte to se mnou také posoudit: obraz a zvuk nám poví víc než tisíc psaných slov: