Stanislav Rudolf: Hospodáři štědrovku

Rubrika: Literatura – Fejetony

Kde jsou ty časy, kdy měla panímáma před Vánocemi tak jednoduchou úlohu, jak o ní kdysi psal básník?! Dala vánočku manželovi, kravám po výslužce, kohoutovi česneku, hrachu jeho družce! Vzpomínáte, milí čtenáři, ještě na tuhle básničku? Nebo ji umíte dokonce stále nazpamět? Nu co, zkuste si ji zopakovat, třeba vám v tom současném hektickém čase, kdy přemýšlíte, co komu koupit pod stromeček, pomůže, protože Štědrý den se opravdu nezadržitelně blíží!!!
Stejně si ale myslím, že hned na začátku svých úvah dojdete ke stejnému zjištění jako moje žena, že totiž všichni všechno mají. A teď jim na poslední chvíli vybírejte dárečky! Protože dárek, i když třeba velmi skromný, by měl, podle mne, dostat přece každý.
Vždycky mě trochu zarazí, když slyším některé naše známé prohlašovat, že oni si nedávají pod stromeček nic! Jakápak překvápka, nejsou prý malé děti. No nevím! Od začátku našeho manželství si dárky se ženou vzájemně dáváme. Já mívám radost pokaždé. Letos například určitě zajásám nad flanelovou košilí a balíčkem se čtyřmi holícími břity. A najdu-li ještě krabičku s vodou po holení bude moje radost dostačující!
Horší věc: co dát letos mé ženě Jarce?
Nenápadně naslouchám, když o dárcích mluví s Alenami, tedy s dcerou a snachou, mám uši nastraženy, je-li řeč o dárcích, když k nám přijdou na návštěvu její kamarádky a kolegyně. Ale tam ten správný tip neobjevuji. Ony totiž neuvěřitelně dlouho mluví o textilním zboží, což je bohužel území, na něž se z mužů odvažuje vstoupit jenom naše vietnamská etnická skupina.
Takže? Dát jí třeba penízky, aby si něco takového koupila sama?
Ne, peníze přece nejsou dárek! Počkat! Nebo snad jsou…?! Nu, větším množství by korunkami nepohrdla patrně žádná žena, ani ta moje. Taková obálčička, která by skrývala pár stovek, či snad tisícovku nebo dvě, by jí mohla udělat při zvuku koled radost, ne?!
A co ji vůbec nastartovat na cestu mezi milionářky?! Ovšem že bez účasti v nějaké podobné soutěži. Už totiž vidím, že by určitě vybouchla na primitivní otázce za půl milionu korun: Jak se jmenoval nevlastní synovec etiopské běžkyně, která se na posledním mistrovství světa umístila ve finále mezi prvními šesti?
Ne, musím hrát o jistotu! Takže je rozhodnuto: moje žena najde letos pod stromečkem peníze! A bude to přesně 70,000.000 Kč! Ano, ano, čtete správně: sedmdesát milionů korun!
Myslíte, že snad dělám trapné vtípky? Tak to vůbec ne! Když jde o peníze, tak jdou u mne žerty stranou.
Zkrátka: moje žena skutečně těch sedmdesát milionů ode mne dostane! Zaslouží si je. Dlouhá desetiletí už o mne pečuje. Vaří, žehlí, pere na mne, uklízí, vychovala naše dvě děti, teď se stará o vnoučata… Proč by právě ona neměla po těžkém dni usínat s pocitem že má pod hlavou sedmdesát milionů?!
Už je mám doma. Opatřil mi je, prý docela snadno, kdesi v Praze, náš syn Martin. Jsou zatím uloženy v líbezném oranžovém polštářku, který už jen zabalím do ozdobného papíru a na Štědrý večer položím pod stromeček. To bude překvapení!
Milionářky bývají jistě velkorysé. Na nějakých podružných detailech jim určitě nezáleží. Takže ani té mé snad nebude vadit, že i když prý byly bankovky za sedmdesát milionů stále platné, kdesi v bance je řezačka čistě z estetických a zdravotních důvodů přeměnila v nevzhlednou papírovou drť. A je jí přesně tolik, že se vejde do sypku polštářku.
Proto věřím pevně, že Jarunka můj nápad stejně ocení.
Hlavně ale před ní, o tom fantastickém dárku, který na ni čeká, zatím nemluvte! Psst!!!

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz    http://frk1.wordpress.com


www.stanislav-rudolf.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 12. 2009.