Miroslav Sígl: Úděl žen z rodu Habsburků

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

České vztahy k rodu Habsburků, který u nás vládl pověstných 300 let, a přestože měl dobré vztahy s Přemyslovci, Lucemburky nebo Jagellovci, nelze zapomenout na popravu 27 českých pánů po bitvě na Bílé hoře, a snad nejvýstižněji je vyjádřil T. G. Masaryk ve Washingtonské deklaraci, kde se říká doslova: “Náš národ povolal Habsburky na český trůn ze své svobodné vůle a tímtéž právem je sesazuje. Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou, aby vedla náš národ, upíráme jí veškerá práva vládnout v československé zemi.“

Neměly to lehké ani matky, manželky a dcery z této nejmocnější evropské dynastie, jejímž osudům věnoval tentokrát svou pozornost jeden z nejpilnějších spisovatelů literatury faktu, zemědělský inženýr Jan Bauer (*1945).
Svou první knížku napsal a vydal ve 23 letech jako redaktor Zemědělských novin (Uživí naše planeta lidstvo?), ale za několik málo let ho doslova spoutala česká historie, naše dějiny, naši vládci, panovnice, podivné jejich osudy, tajnosti, co v učebnicích dějepisu nebylo, milostné aféry, až dospěl k podivným koncům Habsburků (2003) a nyní máme v rukou jeho nikoliv zdaleka poslední knihu Ženy z rodu Habsburků (vydal Allpress, Frýdek-Místek, 2009, 292 stran).

Které to jsou a proč právě ony zaujaly našeho autora: je jich dvanáct, tedy i dvanáct příběhů o nich.

Jana Kastilská (pramáti španělské větve Habsburků, porodila dva římské císaře a čtyři královny), které se dostalo nelichotivého přízviska Šílená, mimo jiné také proto, že dala dohola ostříhat manželovu milenku.

Marie Uherská, která poznala úděl královské vdovy, ale dávno předtím se stala vítaným nástrojem sňatkové diplomacie svého dědečka Maxmiliána I., nebo ještě dříve - už v jejích třech letech - ji zasnoubili s třináctiletým následníkem francouzského trůnu, princem Karlem. S jejím jménem je také spojena osudná bitva u Moháče (1526).

Filipina Welserová z neurozené měšťanské rodiny, s níž se přesto tajně oženil Ferdinand Tyrolský. O ní by vám hodně pověděli také na Křivoklátě.

Anna Rakouská, hojně známá z portrétu Paula Rubense, byla královnou hned tří mušketýrů.

Marie Terezie, tchyně Evropy, která prohrála Slezsko, ale také panovnice, jež proměnila monarchii v moderní centralizovaný stát svými reformami.

Marie Antoinetta, sličná královna Francie, si s budoucím Ludvíkem XVI. žádných manželských radovánek mnoho neužila, což napovídají mezititulky Bauerovy kapitoly – Když král nemůže, ale také Ať žije revoluce! Smrt Rakušance!

Marie Luisa, dcera poraženého Habsburka v proslulé bitvě tří králů u Slavkova, která se stala druhou manželkou vítěze Napoleona, toho, který byl pro jejího otce „odporný chlap“, ale kterému povila malého Napoleona II, přezdívaného Orlík. Později byl vévodou na panství v Zákupech u České Lípy, avšak zemřel ve svých 21 letech.

Žofie Bavorská - a nebyl by to Jan Bauer, aby ji nenazval „císařem v sukni“, zcela právem, protože s Ferdinandem I. - posledním Habsburkem na Pražském hradě - je spojena postupující degenerace rodu (psal už o něm Eduard Bass ve „Čtení o roce osmačtyřicátém“).

Alžběta Bavorská, půvabná manželka Františka Josefa, byla už legendou za svého života, asi jako v soudobé historii Jacqueline Kennedyová-Onassisová. Sladká Sisi, Život bez sexu, Flirt žlutého domina, Začátek šílenství?, Vrah číhal u jezera - to jsou podtituly v kapitole o ní.

Žofie Chotková, také vyvzdorovaná („nerovnorodá“) nevěsta, a také po rodinném skandálu manželka Františka Ferdinanda - všichni snad dobře známe, jak to nakonec dopadlo v Sarajevu.

Alžběta Windischgraetzová - dnes ji autor knihy nazývá rudou vévodkyní (postřelila manželovu milenku), která se s nemilovaným manželem rozešla (v roce 1920) a při sporu o děti jí pomohli sociální demokraté. Ano - vstoupila dokonce potom do rakouské sociálně demokratické strany a vzala si za manžela jejich předáka.

Poslední císařovnou byla Zita Bourbonská, sličná, vzdělaná, avšak málo zdravá. Právě na léčení ve Františkových lázních poznala svého budoucího manžela Karla I., jímž skončila monarchie. Konečně svobodní Češi začínali znovu ožívat v Masarykově první republice. A poslední habsburský manželský pár? Skončil na ostrově Madeira, po smrti manžela se Zita starala o sedm i jeho dětí (osmá holčička ji záhy zemřela) a španělský král Alfons XIII. jí dal k dispozici svůj zámek Prado u Madridu.

Přečetl jsem Honzovu knížku jedním dechem, jako téměř všechny jeho předchozí (už jich byla nebo zanedlouho bude celá stovka!?). Také mu za jediný rok vyšlo osm knížek (v roce 2000) a sedm v roce 2006. Psal i pod pseudonymy, nejčastěji jako Felix Krumlovský. Vysvětlení toho jména je zcela jednoduché: Felix znamená latinsky šťastný, nu a v Českém Krumlově prožil Jan Bauer svá nejkrásnější a šťastná mladá léta a první lásky. Kdy odtajní další své pseudonymy, mi neprozradil. Knížky píše čtivé, poutavé, kde a v jakých archívech pátrá, každého přitom napadne. 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 12. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.