Vladimír Vondráček: Madeira (1)
Rubrika: Publicistika – Letem-světem
| Slyšíte-li či vidíte-li napsané slovo Madeira, zdaleka není jisté, o co se jedná. Američanovi se možná vybaví město v Ohiu, Brazilci jejich řeka a mnohým z nás, zejména vinařům, třeba výborný mok, kterýžto název dostal po malém ostrově ve východní části Severního Atlantiku. A protože následující řádky by měly být něco podobného cestopisu, budete-li pokračovat ve čtení, dozvíte se o celé řadě opravdu nevšedních a málo vídaných zážitků, které jsme na tomto nádherném ostrově prožili koncem září v roce 2009. Nejprve však dovolte, abych uvedl několik obecných údajů, které si sice můžete leckde najít, ale proč byste ztráceli čas! Doufám, že nikoho neodradím několika čísly, protože jsou důležitá při popisu celé řady našich dalších situací. Ostrov Madeiru prý už znali staří Římané a pak je po mnoha a mnoha staletích znovu objevili a také osídlili až portugalští mořeplavci počátkem 15. století. Madeira od těch dob patří Portugalsku, leží v Atlantském oceánu přibližně na 32° severní šířky na 17° západní délky. Vzdušnou čarou je tento krásný ostrov vzdálen od Lisabonu 980 km a od nás pak asi 3 300 km. Rozlohou je malý, má 740 km čtverečních – pro srovnání – katastr velké Prahy čítá asi 500 čtverečních km. Na délku měří asi 57 km, v nejširší části má asi 24 km, na západě asi 10 km a v nejužším „ocásku“ na východě pouhých 600 metrů. Vzdálenosti na mapě to jsou jistě malé, ale zdání klame. Horské štíty uprostřed sopečného ostrova totiž ční až do výšky 1862 metrů (Pico Ruivo) a úzká silnička vede až k úpatí jednoho z nich. O tom se ale zmíním později.  A ještě něco ke klimatu, který patří k nejpříjemnějším na světě. Madeira má subtropické klima se značně vyrovnanou teplotou. V zimě na pobřeží neklesá rtuť v teploměrech v noci pod 12°C. a ve dne běžně šplhá na 20°C. V létě se pohybuje po celých 24 hodin mezi 18°C. a 26°C., tropické hodnoty přes 30°C. jsou naprosto výjimečné, zato tropických nocí s teplotou nad 20°C. je habaděj. V horských polohách je přiměřeně chladněji a v zimě tu jen občas a jen slabě mrzne pouze v nejvyšších polohách. Teplota vody v okolním oceánu se pak pohybuje od 17° C. v zimě do 23°C. v létě. Celoroční úhrn srážek - samozřejmě dešťových - činí na jižním pobřeží něco přes 600 mm, což je srovnatelné s našimi srážkami, ale většina vody na rozdíl od nás naprší v chladnější části roku od října do března, kdy spadne kolem 85 mm každý měsíc, nejvíce v listopadu. Opět pro srovnání, je to množství, které u nás většinou spadne v červenci. V létě jsou pak srážky nepatrné. Tyto údaje ovšem platí pro pobřeží, poněkud chladněji je a více prší na návětrných severních stranách hor a v zimě tu přece jen někdy i sněží, ale sníh hned rychle roztaje. Větrný je vlastně celý ostrov, neboť leží v oblasti velmi pravidelných severovýchodních pasátových větrů. Madeirské klima se dokonce dá rozdělit podle nadmořské výšky do několika pásem. Do výšky 200 m je klima téměř tropické, pěstují se zde tedy všechny tropické plodiny, subtropické klima s palmami a eukalypty sahá až do nadmořské výšky asi 400 m, vinné révě se na jihu daří až do výšky 700 m. Pastviny a vřesoviště najdete až do nadmořské výšky téměř 1600 m. Na jižních svazích se však až do této výšky vyskytují nádherné vavřínové lesy. Je to velká rarita, neboť je to pozůstatek vlhkých pralesů, které pokrývaly ve třetihorách většinu evropského kontinentu a vymizely v poslední době ledové. Na Madeiře pokrývá tato tzv. laurisilva téměř 150 km čtverečních, tedy asi 20% rozlohy ostrova, zatímco například jižněji na mnohem větším Kanárském ostrově Tenerife se zachovalo jen asi 60 km čtverečních a na ostatních ostrovech této atlantické oblasti už jen nepatrné plochy. A ještě velká zajímavost pro ty, kteří se stále ještě zajímají o politiku. Ani na bezvadné dovolené jsme se totiž nezbavili volební kampaně a velké billboardy mi lezly do záběrů a kazily je. Zatímco u nás kampaň už skomírala, na Madeře vrcholila. A v neděli při odletu jsme viděli v televizi předběžné výsledky. Socialistická strana, tedy levice, vedená předsedou zajímavého jména – Sócrates, sice hodně ztratila, hlasy jí ubraly menší strany, přesto ale zvítězila. Ještě zajímavější však je, že opoziční sociální demokraté měli také oranžové billboardy jako ti naši, ale zastupují zde jako druhá hlavní strana pravý střed. Mají ve svém čele ženu – portugalskou „železnou lady“ Leiterovou, umístili se tedy opět na druhém místě a Portugalsku teď opět hrozí menšinová vláda, nebo velmi těžko dohodnutelná vláda koaliční. Omlouvám se, opusťme rychle tyto politické a povšechné informace, a teď vám povím, co jsme na tomto nádherném ostrově zažili my. Bylo toho tolik, že se to do jednoho článku určitě nevejde. |
| Z Prahy jsme odlétali pár dní před podzimní rovnodenností a z výšky téměř 11 000 km jsme zpočátku viděli většinou jen oblačné moře pod námi a západ Slunce se zpomaloval. Nad Pyrenejským poloostrovem už ale bylo téměř jasno, a tak jsme při soumraku ještě krásně viděli limanovité ústí řeky Tajo a portugalské pobřeží u Lisabonu. Nad Atlantikem se už setmělo, pod námi se „proháněly“ načechrané beránkovité obláčky různé velikosti a před přistáním se opět vyjasnilo. Ostrov Madeira nás přivítal celou řadou jakýchsi zlatých šperků, které zářily ve tmě, a ze kterých se po přiblížení vyklubala světla jednotlivých městeček a obcí, rozházených na úbočích ostrova. Z bedekru jsme věděli, že přistávání na madeirském letišti Santa Catarina je obtížné, neboť dráha je poměrně krátká. Na Madeiře totiž není dostatečně velký a dlouhý rovný prostor a tak runway je vybudována na pobřeží na betonových pilířích a pod nimi dokonce vede místní dálnice! Podle navigačních světel na oceáně musí letadlo provést složitý manévr, správně otočit (v našem případě o 180°) a přesně naletět hned na začátek dráhy. My se ale nebáli, neboť kapitán letadla Boeing 737 se nám během letu představil jako Šťastný a tak jsme také šťastně přistáli. Okamžité brždění zpětným chodem motorů ovšem bylo pořádně hlučné a razantní, takže jsme měli co dělat, abychom se udrželi na svých sedadlech a ocenili jsme funkčnost poutacích pásů. Samozřejmě jsme kapitánovi a celé posádce po zastavení zatleskali, jak se stalo v poslední době při takovýchto příležitostech dobrým zvykem. Po více než čtyřhodinovém letu jsme hned při výstupu mohli nadechnout - jako obyčejně v těchto oblastech - svěží, teplý a vlhký oceánský vzduch. Jízda malým autobusem byla krátká, po necelé čtvrt hodině jsme odbočili z jediné zdejší dálnice doleva k moři do rekreační oblasti Canico de Baixo. (U druhého „c“ bohužel nemohu napsat dole malý ocásek!) Šoférovi jsme nezáviděli, protože před hotelem parkovala auta po obou stranách poměrně úzké uličky. Autobus zastavil, řidič nejprve pomohl vyložit kufry asi čtyřem cestujícím před jejich hotelem a pak se dohadoval s řidičem protijedoucího auta, aby mu uvolnil cestu. Když mu bylo poměrně rychle vyhověno a auto vycouvalo kousek zpět nahoru, náš autobus popojel pouhých asi 10 až 15 metrů. Nás zbylých asi šestnáct pasažérů šofér vyložil u vchodu do vedlejšího hotelu a pak hbitě vycouval. Nepůjdeme přece tak daleko s kufry pěšky! Na recepci nám přidělili naše pokoje – studia, a protože přírodní vlhkost nestačila a bylo už téměř 23 hodin, dali jsme si v baru už opuštěné jídelny „šláftruňk“ - malé točené pivo, bratru za 2 eura 20 centů, čímž jsme vkročili do Evropy. Pak jsme se odebrali na svůj pokoj a rozhrnuli závěsy před dveřmi na balkon. Oceán jsme sice neviděli, neboť v temnotě splýval s oblohou, ale zato jsme ho slyšeli! Cesta letadlem byla přece jen docela úmorná, a tak jsme se v čisťounké koupelně rychle osprchovali a zalehli. Příboj šuměl asi 30 metrů pod námi, což jsme však zjistili až druhý den ráno. A abych vás nalákal na pokračování, podívejte se na několik fotek z blízkého okolí. Pokračování příště ... |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 12. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Jan Vodňanský |
 |
Jiří Menzel |
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Jitka Molavcová |
 |
Ivan Kraus |
 |
Stanislav Motl |
 |
Jan Krůta |
 |
Jiří Suchý |