Z Prahy do Petrohradu letíme pravidelnou linkou s přistáním na ruském letišti Pulkovo.
Vítá nás moje ruská kolegyně průvodkyně Taťána, informuje, že jsme na Pulkově letišti, že zde je i Pulkův poledník, vedle město Pulkovo, které také navštívíme, ale hlavně je to město Lenina.
Než odjedeme nočním vlakem do Karelie a Petrozavodska, čeká nás prohlídka „Benátek severu" nebo také 100 ostrovů něvské delty – PETROHRADU. Zajímavé jsou však i jeho akresnosti (okolí), jako jsou význačná selá (vesničky): Puškin, Petrodvorec, Gatčina, Lomonosov, Penaty-Repino, Pulkovo, Kronštadt, Pavlovsk, Razliv-Sestroreck…

  

Při prohlídce Petrohradské Ermitáže (nejen galerie obrazů, ale také klenotnice) nám můj přítel kolega ruský průvodce Viktor ukazuje jejich až neskutečné bohatství. Jako správný průvodce řekne i nějaké ty zajímavosti a zážitky, případně i drby.
Vypráví o caru Petru I. Velikém, který byl opravdu veliký, měřil 2 metry a 4 centimetry. Petr Veliký byl také v Teplických lázních – podotýkám zase já. Petr Veliký má ve čtvrti Šanově pod Doubravkou na rohu Dětských lázní u okna tabulku, kde se píše o jeho zdejším pobytu.
Viktor pokračuje s tím, že car rád cestoval a také si hrál rád na doktora. V přízemí Ermitáže nám ukazuje jeho cestovní lékárničku. Car si prý rád hrál i na zubaře. Když zemřel, našel se údajně pytlík, který obsahoval 100 zdravých zubů.
Mám sebou krokoměr a v Ermitáži mi tento přístroj hlásí našlapání čtyř kilometů jen za dopoledne. Viktor podotýká, že kdybychom prošli všemi sály, kterých je na 400, tak ujdeme 20 km.
Největší budova Zimního paláce – Ermitáž – má 1057 sálů, 2800000 exponátů, 2000 oken a dveří a 117 schodišť. Ermitáži patří celkem 6 budov a ještě má svoji pobočku v ulici Chalturina.
Účastníky skupiny překvapuje Viktor již tradiční zaklínací formulí, že kdybychom v Ermitáži strávili denně osm hodin a na jeden exponát se dívali jen jednu minutu, trvala by tato práce 13 let! 

Před skupinou předávám Viktorovi hlasitě kámen a říkám, že je z České republiky z Plas u Plzně, kde jsem chodil do základní školy. Viktor se usmívá a říká mé skupině: "Pepa to již zná, je tady po čtyřicáté, a pomáhá nám vlastně stavět Leningrad."
Vysvětluje, že většina měst a vesnic v Rusku je dodnes dřevěná. Car již tenkrát, když zakládal svoje město Petrohrad vlastně na bažinách, nařídil, že každý, kdo chce vstoupit do města, musí s sebou přivézt kámen. Takže Petrohrad je výjimečně a již odedávna kamenný.
Pro mě však byla dodávka kamenů vždy starostí a současně legrací, zejména pak v Praze na letišti při celní prohlídce, kdy jsem si byl vědom toho, že vše musí být zapsáno v celním prohlášení, takže mi to pak nemohou vzít.
Kamení dovážím pravidelně. Celník si čte kolonky: 1 kámen - cena zdarma, a řve na mně: Prosím Vás jděte! Ostatní mají strach o zlato, valuty a věci navíc – já o nic. Mám svůj kámen.

Z Ermitáže a okružky Petrohradem se zastávkou na Někrasovském rynku (trhu), kde pravidelně nakupujeme skládací matrjošky a různé vyřezávané umělecké suvenýry, odjíždíme autobusem do našeho luxusního hotelu (s vlastním přístavem) u finského zálivu Pribaltijskaja – vystavěného Švédy.
Do Karélie a Petrozavodska pak jedeme celou noc lůžkovým vlakem z Petrohradu.
Po prohlídce města, fotografování u pomníku cara Petra I. (1873) máme druhý den celý vyhrazen na výlet lodí Raketa z Petrozavodska do Kiži, Kondopongy, k vodopádu Kivač a dalších míst v okolí. 

KIŽI - je historickou rezervací lidové architektury na nevelkém ostrově v Oněžském jezeře. Vznikla ze staré osady a postupně se měnila ve skanzen, do které se má soustředit až 60 objektů lidové architektury z Karélie (obytné domy, budovy, stodoly, mlýny, kaple).
Nejcenějším objektem je chrám Proměnění páně (Preobraženskij) vybudovaný v roce 1714 bez použití hřebíků, pouze pomocí seker a dlát z kmenů prvotřídních borovic. Je vysoký 35 metrů, má 22 cibulových, do pyramidy uspořádaných věžiček, věnčících tradiční osmibokou svatyni. Uvnitř je cenný ikonostas a zajímavé ikony, vesměs díla místních umělců.

  
  
  

V roce 1764 vznikl v sousedství další chrám P. Marie Pomocné (Pokrovskij) s 9 věžičkami. V roce 1874 tu byla postavena vysoká zvonice s jehlancovitou střechou. Po 2. světové válce byly na ostrov přemístěny dva vesnické domy z poloviny 19. století a jiné objekty.
Celý dnešní Kižský pagost nabízí k prohlídce nesčetně objektů, jako kovárnu, černou kuchyni, lázeň, přístav, domy bohatých sedláků s vjezdem pro koně a různé dvory, sušárny, úly, dům Ošebněva z 19.století, větrné mlýny, kapli z Volkostrova 17.-18. století, kapli z Lelikozera z 18. století, kapli z Podělnik a další.
Kolem celého ostrova a Oněžského jezera je překrásná lesnatá krajina a unikátní příroda. Navštěvujeme ještě město Kondoponga a největší evropský vodopád Kivač (11,7 metrů) .
Další den po prohlídce Moskvy odjíždíme na letiště Šeremetěvo a odlétáme do Prahy.

  

              Doplňující použité materiály: Reklamní turistické příručky na zájezdy ruského INTURISTU