| ZPOVĚDNÍCI (24) Dagmar: Haló, Báro!
neděle 28.2.2010 Ahoj Báro!
Šmankote, pojďme se bavit o hadrech! Pročítám fejetony, články, diskuse a chce se mi brečet! Všechna ta přezajímavá témata, inteligentní glosy, hlubokomyslné úvahy o předůležitých věcech ve mně vyvolává dojem, že jsme se všichni zbláznili! A už asi i já, když vrhám do počítače takové výkřiky.
Mám pocit, že to v nás ve všech probublává, jen nám nedochází proč! Ten tvůj výkřik - skoro do tmy - mne až vyděsil, kotě. Ale chápu to. Jsem taky ta ...sátnice, i když donedávna jsem si myslela, že je to jen na papíře.
 Tedy myslím si to pořád, dokonce si říkám ...cátnice, ale moje nejbližší okolí do mne začíná bušit a vykřikuje cosi o uvědomování si věku... Joj cigán! Nechápala jsem to. Závidí mi, povídám si. Bohužel není co, uvědomuji si. V takové chvíli si vzpomenu na šok, kdy jsem se přes své vícedioptrické čtecí brýle na sebe omylem podívala na toaletě. Málem jsem šla k zemi. Vím jen, že ze mne vyšlo cosi jako zakrákorání. To byla tedy realita, ten pohled na tu bledou tvář s děsivým šklebem! Myslela jsem, že koukám na ducha. Ha! Byla jsem to já. Já, ta blbá, která si nesundá brýle a pak se diví! :-)))
Jedna moje drahá přítelkyně mi jednou řekla: „Prosím tě, buď v klidu, chlapi v našem věku z ješitnosti taky nenosí brýle, takže vidí kulový a ne vrásky“, což mne na nějaký čas uklidnilo. Ale jen do té chvíle, než si několik našich pánských přátel, zase z ješitnosti ( prý ale pro zdraví) ,nechali operovat oči a nosili ještě k tomu barevné čočky. Většinou modromodré!!! Dobrá, vím, že mohu mít zelenozelené, jak inzeruje jedna firma. Ať žije technika a pokrok!
A když jsme u těch očí: v tomto věku holt máme tu a tam vrásky, hlavně kolem očí, že?! Další moje známá měla známou, a ta si nechala „udělat oči“. A protože už to nějak věkově prošvihla a hrozilo, že jí to zůstane, objednala se na úpravu horních i dolních. Víček, samosebou. Ale protože byla taky taková mladistvá frajerka jako jsme my dvě, tak další den po operaci svižně cvičila pilates a točila se kolem plotny. A to neměla dělat! Ono to bylo o zemské přitažlivosti, a že ta proti ní už řádně pracovala. Co se dál odehrávalo, se tutlá. Jen vím, že po mých dotazech na její zdraví mi její prostořeká vnučka nahlásila, že babička vypadá jako upír.
Drzé dítě, pomyslela jsem si a pustila to z hlavy.
Jenže. Dotyčná přišla náhle ke mně na návštěvu. V tmavých brýlích. Já zvědavá povídám: „Jejda, jak se vede?“ a takové ty zdvořilosti. „Tak co oči?!“ Ona s gestem Cyrana sundala brejle a já omdlela. Tedy opět málem. V tu chvíli jsem pochopila vnučku. Nebyla drzá, jen řekla co viděla. Na mne zíraly oči, které vypadaly, jako by stály na hlavě. To co mělo být nahoře, bylo dole.
Vysvětlím. Jak to chirurg dole ubral, tak to matička země přitáhla. Vyhrála by konkurz na zdařilou hororovou kreaturu. Chuděra. Myslím, že takhle vypadají baseti. Ti psi s pohledem vypitého seladona.
Dala jsem jí tedy pár dobrých rad a věnovala jí značkové brýle, což ji rozveselilo.
A závěr? Vím, na co nikdy nepůjdu. Radši budu vypadat jako baset, ale budu to mít bez narkózy a zadarmo.
Jedna z našich soukromých televizí se trochu přiopičila a vysílá pořad o tom, jak za chvilku vypadat mlaději a čerstvěji a úžasněji. Jsem docela televizní maniak, protože miluji informace, a proto máme satelity a kabelovky. Amíci takové pořady dávají už asi dvacet let a výsledek je vždycky kolosální. Opravdu ve finále odchází žena vamp o sto let mladší. Pravda, nemůže hnout ani brvou, při úsměvu máte strach, že popraská, ale efektní to je. Jo a taky se díky botoxu na čele už nikdy nemůže ničemu divit. Obočí se jí nezvedne. Ale čemu by se divila, že? Nežije v Česku. Věděla přesně, do čeho jde. A ještě jí za to zaplatili. Snad za deset let, až zub času zase zahlodá, se jí snad obočí zdvihne. Třeba pak do toho půjde znovu a za svý. Zvyk je zvyk.
To co jsem ale viděla na oné naší TV, byl pokus o stejné, ale po česku. Chápu, asi je honil čas a čas jsou peníze, ale to co prezentovali, byla spíš antireklama na naše plastické frajery. Vím od kamarádek, že tvář se po plastice ukáže až za víc než půl roku, do té doby žena, která ihned musí nastoupit do procesu děti, nákupy, plotna a manžel na kanapi nemá šanci na místo královny krásy.
Žárlivé kolegyně ji pomlouvají, vedou řeči o tom, jak se „ to“ nepovedlo, že vypadá hůř, a nebohá se vrhne na kouření a pití, aby se jí ulevilo, což má ještě horší dopad na zdraví, a její nová tvář zase brzy svižně nateče a ostříhané vlasy zplihnou, protože prostě n e m á čas a prachy.
Co tedy z toho plyne? Pojďme se radši bavit o hadrech. S těmi není problém. Koupíme si je, v butiku nebo v sekáči, to je fuk, a máme radost. Aspoň na dva dny. Připadáme si sexy, koutky se nám zvednou, nožky tančí gazelí tanec a vrásky? Kašlem na ně!!! Nejsou vidět. Protože se usmíváme na svět a svět se usmívá na nás.
Takže se ti Báro nedivím! Každá chceme to, co nemáme a co nám chybí! Takže se do toho dej a bude chlap jako víno!!! Protože jsi úžasná a ničeho se nebojíš.
Tvoje Dagmar
|
