Při své návštěvě Chvalského zámku v Horních Počernicích v Praze 14, kde je umístěna stálá expozice: Z odkazu Ludmily Jiřincové, jsem si znovu připomněla, jak rozsáhlé dílo po sobě zanechala tato významná grafička, malířka a ilustrátorka, jež byla často označována za první dámu české grafiky. Její tvorba je poeticky realistická, lyrická i melancholická, pestrá jako život, ve kterém se mísí vnější svět s vnitřním prožíváním.
Dovoluji si vás pozvat na malé setkání s dílem této významné osobnosti.

Ludmila Jiřincová (*9.5.1912 - †22.1.1994) vystudovala školu malířskou, keramickou a krajinářskou. Věnovala se volné grafice, ilustracím, kreslenému filmu, exlibris, malířství, známkové a plakátové tvorbě.
♦ Ilustrovala okolo 360 knih, zvláště se zaměřovala na básnické sbírky (nap. sbírky J. Seiferta).
♦ Za svůj život vytvořila více jak 1200 grafických listů. V grafických technikách často objevovala nové možnosti, například litografii na asfaltu. Tvořila i technikou mezzotintovou, kdy uhelný prach, nanesený po celé ploše papíru, vytírala plastickou pryží.
♦ Významná byla její tvorba exlibris (přes 480), kde uplatnila dřevoryt, suchou jehlu, lept a litografii. Námětově převažují dívčí portréty a akty, přírodní prvky a motivy z vlastních ilustrací.
♦ Pro Atlas léčivých rostlin (1951) vytvořila 120 akvarelů květin. Tyto kresby vynikají čistotou výtvarného pojetí a zároveň vědeckou objektivností.
♦ Ráda malovala krajinu a přírodu; vytvořila přes 2000 obrazů.
♦ Vzpomínky na dětství zachytila ve čtyřiceti drobných akvarelech postav, vytvořených z lesních a polních plodů, květin a trav.
♦ Středem její výtvarné tvorby byla především mladá žena, vystupující i jako symbol lidského údělu.
♦ Mezi její časté náměty patřil rovněž motiv lodičky, opakující se v řadě děl jako imaginární prvek nejisté životní pouti, touhy člověka po neznámém a nepoznaném. Zobrazovala často i oko jako symbol okna do duše. K motivům, které ji bytostně oslovily, se často vracela.
♦ V roce 1964 vytvořila kreslený film Slóvce M, kde výtvarně zpracovala středověkou píseň. Film získal hlavní cenu na festivalu v italské Bologni.
♦ Zajímavý je také její výtvarný doprovod k vydávaným notám pro zpěv a klavír a ilustrace přebalů gramofonových desek.
♦ Podílela se i na výzdobě budov (kostely, školy, obchodní prodejny i vinné sklípky).
♦ O jejím díle se mluvilo jako o snovém, tajemném, plném stesku. Ona sama říkala, že se především snaží vyjádřit „pravdu svého citu“.
♦ Její tvorba byla prezentována na četných tuzemských i zahraničních výstavách (Polsko, Švédsko, Itálie, Velká Británie, Mexiko, Indie, Izrael atd.).
♦ V roce 1982 byla jmenována zasloužilou umělkyní. Získala mnoho cen a uznání.
♦ Ve své závěti odkázala Národnímu muzeu téměř celé zařízení svého ateliéru (historický nábytek, obrazy, grafika, knihovna, osobní předměty, národopisné sbírky, sbírka porcelánu a skla) s prosbou, aby vznikla stálá expozice, připomínající její život a dílo. Její přání Národní muzeum ve spolupráci s Městskou částí Praha 20 splnilo. Část uměleckých předmětů z ateliéru získala Národní galerie v Praze.