Milan Turek: Na sudkách jezdili pralyžci z Machnína až do května

Rubrika: Publicistika – Historie

Naprosto neprofesionální historická pojednání se objevila v tisku už na samotném počátku, když v Praze zjistili existenci dvou prkýnek na nohách, s nimiž se dají sjíždět sněhové stráně na horách. Hledali jejich původ v Krkonoších, kam ponejvíce jezdili, protože jiné hory neznali, a kdyby nebylo spisovatelky Karoliny Světlé, tak by ani nevěděli, že existuje nějaký Ještěd. Teprve její romány inspirovaly Miroslava Tyrše a Vojtěcha Náprstka, aby se na Ještěd jeli podívat a poté založili Klub českých turistů, poučeni tradicí německých spolků. Podobně se později na Ještědský hřeben vydává i Aleš Lyžec, pražský nadšenec lyžování.
O tom, že lyže se tady v tomto kraji na severu Čech používaly již ve středověku, však nikdo nevěděl. V malé vsi pod Ještědským hřebenem, Machníně, žije Miroslav Zikmund, historik, který tradici lyžování se svými přáteli, pralyžci, stále udržuje. V rozhovoru s náčelníkem pralyžců otevíráme historii i prapůvod lyží v Českém království.

•  Existují doklady o prvopočátcích lyžování na Machnínsku?

Miroslav Zikmund: „Mnoho zápisů v kronikách i účetních knihách šlechticů, kteří vlastnili obec a zdejší doly, svědčí o rozvinutosti řemesel. V okolí obce, na Ovčí hoře, se těžily různé kovové rudy. Šlo olovnaté a měďnaté rudy – chalkopyrit, limonit. Později byla objevena ložiska stříbra u Panenské Hůrky. K těžbě byla potřeba kyselina sírová a ta se dodávala v sudech. Navíc Machnínští bývali v dobách středověku pravidelnými dodavateli lektvarů. Byliny, krev ptáků a všelijakých ještěrů míchali se zmijím jedem a tyto směsi vozili v sudech nejen do Prahy. Občas některý ze sudů seschl a jeho dužiny se rozpadly. Kdysi jakési děcko usedlo na jednu ze sudových dužin a ejhle - jelo po napadaném sněhu jako o závod. Tu se děcko na dužině postavilo a ono se to dalo řídit, stačilo hřebíčkem přitlouct k dužině kousek kůže. Tak vznikly sněsudky – překlad do angličtiny - snowboard. Dospělí, když viděli, jak se děti vozí, zkusili přidělat na každou nohu podobnou dužinu, protože se jim to zdálo stabilnější. Byly na světě sudky, později nazvané lyžiny, dnešní lyže.“

Obec Machnín, kostel Božího srdce Páně z XIX. st.


•  Sudky sloužily jen dětem nebo se využívaly i jiným způsobem?

Miroslav Zikmund: „Pořádáme naučná dopoledne, k poctě dávné slavné lyžařské historii, a vyrážíme na pralyžích, vlastně sudkách po ještědských stráních. Úvodem pro desítky účastníků pralyžařské výpravy přednáším jako pamětník podobných akcí v minulém století krátké pojednání o vzniku sněsudek a sudek v machnínském euroregionu. Zdůrazňuji a nikoho nenechám na pochybách o pravdivosti a prvenství vzniku lyžování na ještědských pláních v okolí Machnína v dávném středověku. Lidé z chalup, pravidelně rok co rok, i v dávné minulosti o masopustních veselicích nemohli v hlubokém sněhu chodit pěšky, proto se záhy naučili používat sudky. Mládež jezdila na tancovačky z horských chalup na sněsudkách. Sněhu bylo vždy dostatek, tak se jezdilo až do Velikonoc, často až do května.“

 
                                                               Skupina machnínských pralyžců

•  Máte pro vznik lyží na Machnínsku také vědecká zdůvodnění? Zápisy o používání sudů zřejmě toto tvrzení doložit nemohou.

Miroslav Zikmund: „Zajímavé bylo tvrzení našich předků-pralyžců o tom, že v Norsku, přestože existovaly sudy, nemohlo vzniknout lyžování, ve středověku totiž měli nedostatek sněhu. Žádná evropská velmoc jim sníh nechtěla dodávat. Zato v Českém království a později habsburském mocnářství bylo sněhu nadbytek, zvláště za dob Valdštejna. Stejně jako habsburské tak i jeho falešné peníze z frýdlantské mincovny zajistily všeho hojnost a tak se sněhu mohlo i proti době současné dodávat na Ještěd dostatek.“

 
Náčelník pralyžců Miroslav Zikmund při ukázkovém telemarku. 
Machnínský hřbitov, kde odpočívají předkové pralyžců.

•  Tvrdíte, že prvním lyžařem nebyl Harrach na norských lyžích, ale vaši předkové?

Miroslav Zikmund: „Žádné Norsko, ale Machnín je původcem lyžování už za Přemyslovců a to je dostatečným důvodem ke každoroční jarní oslavě. Bojujeme také o to, aby součástí mistrovství světa a olympiád byly historické discipliny. Dalším bodem našeho setkání jsou slalomy. Někteří lidé se neodvážili na sudky a scházeli ze strání pěšky, mezi nimi se pohybovali pralyžci a tudíž i první slalom vzniknul mezi živými brankami. Diskvalifikace následovala po sražení pěšce a pralyžník byl ze závodu vyřazen, pěšec případně odvezen k felčarovi. Stejně jako před staletími, provádíme tuto jízdu každým rokem. Po skončení jízdy mezi živými brankami jdeme zpravidla usednouti k rozpravě.“

  
V pravé části mapy je zjevná trasa sudkolopetu, lyže z XIX. st. 
Mezi pralyžci jsou i půvabné dámy jako Stela Roznerová.

•  Má průběh závodu nějaká pravidla?

Miroslav Zikmund: „Nejdříve je předvedena instruktážní jízda zkušeného pralyžce s telemarky a potom následuje závod. Dokončení ohrožuje někdy předčasné otevření nejbližšího občerstvovacího zařízení, kdy většina žíznivých pralyžců ze závodní trati zmizí a pozadu nezůstávají ani pěšci. Dobře namazané pralyže opřeme o zeď pohostinského zařízení. Jako poslední kapituluje i vedoucí pralyžec a teprve po drahně dlouhé době se daří zakončit sudkolopet po starém způsobu. Někteří pralyžci odpadávají, pokud vyprázdní více pohárů piva a pak teprve se vracejí zpět do rodiště krásného sportu lyžování. Neví se, zda dorazí všichni naprosto zdrávi.“


 
Pralyžec Ernest Pavlů ovládá jízdu po jedné holi, což byl výdobytek XVI. Století podle kronik.
Pralyžci jsou vždy společensky oblečeni, kožich či krásný bíly horský svetr byla móda
počátku XIX. století

•  Váš závěr?

Miroslav Zikmund: „Jisté je, že lyžování nevzniklo nikde jinde než v Machníně, proto jest zcela oprávněn náš požadavek o uspořádání světových mistrovství včetně olympiády. Z důvodů návaznosti na historické tradice by areál závodů však měl být pochopitelně v Machníně, na svazích Ještěda.“

 
Nádherné lesní pasáže zkrášlovali pralyžci božími znameními.
Kotva z počátku XIX. st. kde obsluha ručně otáčením rumpálu vytahovala pralyžce ke startu sudkolopetu.

Foto © autor

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 03. 2010.