Jindra Puhony Rathová - Zdeněk Pošíval: Co víc jsem si mohla přát?
Rubrika: Publicistika – Rozpravy ZP
| |
| |
JINDRA PUHONY RATHOVÁ česká herečka, švédská režisérka, rektorka vysoké umělecké školy ![]() Toto dohromady s rodinnými pravidelnými návštěvami divadelních představení, většinou to byly opery s fantastickou pěvkyní Marií Podvalovou, mě úplně fascinovaly. Často jsem se ptala sama sebe, bylo-li to zde, kde se ve mně vzbudila vášeň pro divadlo. Následovala řada docela rušných let, kdy v mých třinácti letech bylo mým snem stát se herečkou. Tento sen byl ale poněkud narušen výrokem mé učitelky: „Přece bys Můj sen se v roce1958 uskutečnil naplno. Nádherná léta - učit se jak a proč - pod vedením profesorů - předních českých herců - všechna setkání a spolupráce se spolužáky, kteří byli stejně zapálení jako já. V roce1962 jsem absolvovala DAMU a nastoupila angažmá do Divadla pracujicich ve Zlíně. Zde jako jediná mladá herečka jsem musela sice hrát i role, které mi neseděly, protože jsem nikdy nebyla třeba Julií, ale měla jsem i možnost zahrát si roli, která si myslím byla přesně pro mne: Almu ve hře T. Williamse Léto a dým. Recense byly úžasné, ani se mi tomu nechce po letech věřit. Na podzim 1967 jsem odešla na volnou nohu do Prahy současně se svým kolegou a kamarádem scénografem Vladimírem Půhoným a 20. prosince jsem měla v Divadle Na zábradlí premiéru nově napsané hry M. Macourka Hra na Zuzanku, kde jsem hostovala jako herečka a Vladimír vytvořil scénografii a kostýmy. Režisérem byl Jan Grossman. A já jsem měla možnost hrát vedle své kamarádky ze studií a své spolubydlící na koleji Marií Málkové. Současně vznikla potřeba zaskočit v již nastudované inscenaci V. Havla Vyrozumění; a tak jsem nečekaně dostala další příležitost. Na podzim 1968 se stalo to, co se stalo.
V roce1975 bylo vypsáno volné místo na vyučování herectví na Vysoké divadelní škole v Malmö. Na popud mého manžela jsem si tam zažádala a místo dostala. V tu dobu mi zemřel otec. Má matka zůstala v Česku sama. Vladimír navrhl, aby se moje máma přestěhovala k nám do Švédska. Po roce a ![]() V roce 2008 mi zemřel manžel: odešel můj pracovní partner i můj umělecký guru. A mně se zhroutil svět. Nemyslela jsem si, že se to může stát. Myšlenky, které následovaly, spočívaly v poznání, že můj život byl vlastně do té doby velice šťastný a že jsem byla privilegovaná: měla jsem rodiče, kteří podporovali můj sen v době mého dospívaní i v době studii; měla jsem manžela, který během našich společných čtyřiceti let dával přednost mé práci. Co jsem si mohla přát víc? Nic netrvá věčně a vše musí jednou skončit... | |
ZP •• Řekni mi víc o svých začátcích v emigraci. ![]() Švédsko je poměrně malá země, alespoň co se týká počtu obyvatel, ale je nesmírně dlouhá - 2200 km je od jihu na sever. (Jen pro srovnání - hlavní město Stockholm leží ve třetině země. Krátká vzdálenost dělí město Lund od třetího největšího švédského města Malmö, dnes spojené s Kodaní mostem přes moře). ![]() V lednu 1969 měla v Malmöstadsteateru premiéru hra Ivana Klímy Zámek, ke které Vladimír dělal scénografii a kostýmy. Sklidilo to neuvěřitelný úspěch u kritiky a publika. ZP •• Moje témata však směřují především k tobě. Vím, že český herec se v cizině uplatňuje jen s velkými obtížemi: je poznamenán svou mateřskou řečí. Zrazuje ho mluvní akcent. Většina našich herců emigrantů sice občas hrála ve filmech, ale po výtce role cizinců s nedokonalou výslovností. Výjimkou byl Jiří Voskovec, který účinkoval i na jevištních prknech. Ty ses však dokázala přeorientovat: nejprve jako pedagog, posléze jako režisérka.
ZP •• Přesto pedagogika byla a je tvou odbornou doménou, nepletu-li se. Roku 1998 jsem se stala rektorem a převzala na stejné škole vedení pro oddělení Divadlo, Operu a také Divadelni studio, což bylo fyzické divadlo, které navazovalo na pedagogiku polského režiséra a divadelníka A. Grotowského. Vedla jsem školu až do svých 67 let, což je ve Švédsku maximální věk pro stálé zaměstnance. Vedení znamenalo úvazek na 150% pracovní kapacity. (Vedení školy 50% a současně vyučování herectví 16 hodin týdně). V roce 2005 jsem opustila vedení školy, ale zůstávám jako pedagog herectví. ZP •• Rozpravy nečtou pochopitelně jenom divadelníci: můžeš nějak velice stručně vysvětlit rozdíl mezi běžným a fyzickým divadlem s ohledem na Jerzy Grotowského?
ZP •• Na systémy herectví mám svůj osobní názor. Nejenom podle mého soudu je herectví uměním, které samo o sobě je tvůrčím a zároveň i výkonným. Herec totiž svou schopností dokáže z dramatické osoby vytvořit jedinečnou postavu člověka, takže je tvůrčím umělcem -- de facto autorem své kreace --, jenž se však osobní interpretací díla v představení stává svým vlastním instrumentem, neboli i umělcem výkonným. (Podobné je to třeba v hudbě, když například Chopin složil sonátu, ![]() a systému, kde je herec svébytným subjektem a neopakovatelnou osobností. Je nějaký rozdíl mezi Českem a Švédskem v divadelnosti? O stavu současného českého herectví toho dnes moc nevím. ZP •• Vzpomínám si, že počátkem 90. let jsi dokonce režírovala v Praze, v nynějším Divadle v Dlouhé, a pokud se nepletu, šlo o Strinbergovu Slečnu Julii. Jaký byl návrat do českého prostředí a mezi pražské herce? Ano, režírovala jsem Slečnu Julii. Vladimír navrhoval scénografii a kostýmy. Byl to pochopitelně pro nás oba velký zážitek a já, která jsem nebyla tak vytrénovaná jako manžel, jsem měla děsnou trému před českým publikem. Strindberg patří k mým oblíbeným autorům a Slečna Julie je můj absolutní favorit. Přestože jsem s tímto textem pracovala několikrát, nacházím neustále nové a nové možnosti, jak tento text interpretovat. Měli jsme velice dobrý překlad od dramatika pana Renta, možná že si ho pamatuješ z Gottwaldova. ZP •• Gottwaldovu říkám stále a prostě jenom »Zlín«. Dokonce i za dob komunismu tam byl na konečné vlakové stanici (nádraží) nápis GOTTWALDOV – ZLÍN. Střed města nikdy neztratil svůj původní název. Promiň mi tu drobnou odbočku. Mluvili jsme o tvé režii v pražském Divadle v Dlouhé. ![]() Jediné, co zbrzdilo trochu radost z práce, byl rozdíl v možnostech dílen divadla a nárocích, které byl Vladimír zvyklý klást na švédské divadelní dílny a na výrobu scény. Dnes, s odstupem času, si myslím, že všechno bylo trochu uspěchané z naší strany, byla to jakási euforie z možnosti pracovat opět v rodném jazyce a ve městě, ktere jsme oba milovali. ZP •• Žiješ vlastně v monarchii. Jak švédští občané chápou toto státní uspořádání? Je pro ně zanedbatelnou relikvií minulosti, anebo pro ně znamená a má hlubší význam? Švédi jsou zvláštní národ. Položíš-li tuto otázku někomu, koho potkáš na ulici, odpoví zcela určitě, že království je vlastně zastaralý systém. Ale v podstatě jsou Švédi hrdí na to, že jsou monarchie. Švédský monarcha nemá právo se k žádným politickým otázkám veřejně vyjadřovat, takže nikomu nevadí. Ale před několika lety po katastrofě tsunami v Thajsku, kde zahynula spousta Švédů, to byl švédský král, který dokázal promluvit ke svému národu zcela od srdce a upřímně, a projevil vřele svou soustrast. A celý národ ho za to miloval. ![]() Nevadila mi ani tak mentalita národa, jako to všechno ostatní. Architektura jiná, urbanistika měst jiná, parky plné tulipánů, ale byly prostě jiné... A nádherné a krásně udržované dálnice, tak nelidsky dlouhé; připadaly mi cizí, ty nesmírné vzdálenosti mezi městy (víš, že z Malmö je stejně daleko na sever Švédska jako z Malmö na Sicílii?) Byly mi nepochopitelné a jsou ![]() Ale jak pravil básník: »Život tě doběhne«. Přesně tak to cítím. Ve Švédsku se narodil náš syn Patrik, po čtyřech letech i dcera Veronika. S nimi jsem prožila jejich školní léta, jejich dospívání, jejich maturitu i jejich dospělý život. Moje máma zemřela ve Švédsku, je pohřbena zde. Můj manžel Vladimír též. Pro mne je domov tam, kde žijí mé děti a vnoučata. Dcera Veronika odešla ze Švédska do Prahy na studie, potom se vrátila do Stockholmu, kde pracovala jako media reportér pro švédskou vládu. Po sedmi létech práce se nakonec s manželem odstěhovala do Anglie. Tam se narodil můj vnuk Jan Jindřich; já byla u toho, když jsme ho vítali na svět. Náš syn Patrik žije ve Švédsku, jeho žena je Švédka, mají dvě krásné holky, které už jako maličké navštívily Prahu, a já si nedovedu představit život bez denního kontaktu s nimi. Kde je můj domov? Nevím. Jsem Češka narozená v Praze, žijící 40 let ve Švédsku. Můj osud je takový, a tak ho musím akceptovat. Mám pocit, že žiji v jakémsi mezičase a odmítám akceptovat, že něco je definitivní, i když vím, že je to definitivní, že se třeba nikdy do Česka nevrátím, i když nemůžu říct, že bych nemohla… Zvláštní pocit. ![]() Nevím, protože vlastně moc toho o České republice z posledních let nevím. Naposledy jsem byla v Praze v roce 2004, když měl Vladimír, můj manžel, výstavu obrazů v prostorách Novoměstské radnice, ale to bylo jen na pár dní. Každý den si přečtu na internetu Lidové noviny a iDnes, a na určité věci reaguji silněji, než na jiné. Ale to, co mě skutečně děsí, je příšerné ničení českého jazyka. Vždy jsem byla pyšná na to, že čeština je bohatý jazyk, kterým se dají vyjádřit nejrůznější nuance. Chápu, že každá doba přináší nová slova. Ale! Za každou cenu se cítit být mezinárodní a používat mezinárodní výrazy, pro které máme v češtině krásná česká slova! Proč? ![]() Na druhé straně však zanikají typicky česká slova, jako například »středisko«, místo něhož se už zcela ujalo »centrum«. A tohle etymologicky vysvětlit jinak než snobstvím opravdu neumím: možná je za tím ohleduplnost k obtížnosti cizinců vyslovit české slovo. Mnohé termíny se přebírají bez rozmýšlení, takže i nejeden redaktor používá třeba slovo „moderátor“, aniž zná přesný význam (sémantiku). A tak vznikají v tisku docela groteskní informace, z nichž se kupříkladu dozvíš, že „moderátorka počasí“ se právě rozvedla. Hlavně se bavím představou, kterak ta sličná děva moderuje to počasí: patrně urychluje plutí oblaků, vyhání déšť, zpomaluje vedra a honí vítr. Dovolíš-li, budeme i trochu přízemní. Zajímá mě švédské kulinářství. Velmi dobře si pamatuji, jak se tvůj manžel Vladimír vracel z Prahy do Švédska, vezl si s sebou láhev vodky a byl z toho silně nervózní už na Wilsonově nádraží. Je tam vskutku tak přísná prohibice? ![]() Dříve si privátní osoba směla převézt přes hranice do Švédska 1 litr alkoholu a 2 litry vína. Jestliže jsi převážel víc než litr a měl tu smůlu, že tě celníci chytili, pak jednoduše alkohol zabavili a před tvýma očima vylili. Dnes si už můžeš přivézt pití, kolik chceš (pro privátní spotřebu, ale důvodem mohou být i rodinné oslavy sedmdesátin dědečka za účasti 50 lidí). Systém bolaget v 70 letech byl otevřen od pondělka do pátku, přestože ostatní obchody měly otevřeno i v sobotu. Dnes je otevřeno šest dní v týdnu, existují samoobsluhy. Jednoduše ve Švédsku se pije stejně jako v Česku. Rozdíl je pouze v tom, že si musíš pospíšit v sobotu do tří, aby ti nezavřeli, a též myslet i na to, abys měl i na neděli. Oficiální vysvětlení k důvodu státního monopolu vína a lihovin jsou důvody zdravotní. Stát má zodpovědnost ![]() V 30 letech začala ve Švédsku velmi aktivně probíhat sociální reforma, budoval se tzv. Folkhemet (domov lidu). Je to reforma spojená se zvýšeným standardem bydlení, zajištěním sociálního pojištění, zdravotní kontroly, možnost studií pro děti ze všech sociálních skupin. Byli to především sociální demokraté, kteří se tohoto projektu ujali, i když název Folkhemet existoval již od roku 1890. Původně to bylo místo, kde chudí měli přístup k literatuře a k tiskovinám. Folkhemet je jeden ze základních pojmů ve struktuře švédské společnosti a každý Švéd ho zná. Dnes se tato etiketa moc nepoužívá, misto toho je běžným a často používaným výrazem v ústech každého švédského politika slovo: "svensk välfärd" (švédský blahobyt). ZP •• Švédskou kuchyni znám jenom z pražského obchodního domu IKEA. Převládají tam kuličky z mletého masa se smetanovou omáčkou a brusinkami, ochutnal jsem i plátky losího masa se salátem a to je tak všechno. Rovněž jsem slyšel, že ve Švédsku se slaví jakýsi týden raků, což je živočich, který v českých potocích a řekách v podstatě vyhynul. Pověz mi něco o švédské gastronomii, jak sis na ní zvykala a jak vaříš doma? ![]() Ryby a nejen losos v různých formách a podobách (uzené nebo naložené plátky na chlebíčky), losos v kusech na smažení nebo pečení, losos uzený vcelku, nebo půlka lososa, lososové karbanátky, ale i treska, rybí prsty, sledě obalované, smažené, naložené, platýze atd. Dále ryby naložené, které absolutně musí být na stole na Vánoce, Velikonoce a Midssommar (švédský národní svátek, pro Švédy stejně důležitý jako Vánoce), ![]() Hodně se jedí sýry, které se kupují ve velkých kusech, tak 500 gramů. Klasická švédská kuchyně tzv. husmanskost (prostá domácí strava), kam masové kuličky definitivně patří, se dnes vedle různých italských jídel, které se ve Švédsku prodávají na každém rohu, považuje za něco extra kvalitního. Kromě již zmíněných masových kuliček je to hrachová polévka a palačinky, zelný puding plněný mletým hovězím, královský steak, námořnické bifteky (ze sekaného masa) a hodně zeleniny. Švédský chleba je tmavý, ale sladký. Do těsta se přidává sirup, takže ![]() Krom toho jedí Švédi hodně chléb tvrdý jako německý knäcke, je zde mnoho druhů. Hlavní substancí švédské snídaně jest tzv. filmjölk, jakési husté kyselé mléko, které se jí buď čisté anebo s ovocem, medem atd. V mléčných produktech - hlavně různých druzích jogurtů a mlék - mají Švédi velký výběr. Ani já po tolika letech všechny druhy neznám. U nás doma se vařilo napůl švédsky, napůl česky. A tak se spousta Švédů naučila jíst a milovat jahodové knedlíky, smažený květák, plněné papriky a samozřejmě řízky a bramborový salát. Pojídat raky není jenom tak. Kolem toho je celá ceremonie. Je to svátek pro celou rodinu. V určitý den, kdy začíná sezóna jezení raků, se všichni sjedou, a prostě se hoduje. Včetně velice důležité ingredience - šnapsu. ![]() Existuje jediný švédský pokrm, který jsem okusila pouze jednou a víckrát ne, je to blodpuding, jakýsi puding připravený z krve. Málokdo ze Švédů to má rád, takže si aspoň nemusím dělat výčitky. Potom existuje ještě jiná švédská specialita, která se nazývá surströmming, naložený sleď v plechovce, který se nechá ležet tak dlouho, až zkvasí, a v přesné datum se slavnostně plechovky otvírají a tyto zkvašené ryby se jedí. Neměla jsem nikdy možnost to okusit, protože nás přátelé varovali otevřít takovou plechovku v bytě. Kromě toho musí stát vedle plechovky připravený šnaps, aby byla možnost rychle sousto zapít. ZP •• Mezi návštěvníky Prahy a vůbec Čech i Moravy nevidím často Švédy. Jak tráví Švédové dovolenou? Co je jejich oblíbenou destinací? Většina Švédů tráví dovolenou v teplých krajích. Švédská mentalita je flok mentality (mentalita stáda, smečky): kam jeden, tam všichni. V 70-tých letech byla módním místem Mallorca, všichni tam byli. Nikoliv ale rodina Puhony, my jsme projezdili autem celou Evropu a každé Vánoce, když byly děti malé, jsme jezdili do rakouských Alp. Asi jako kompenzaci za to, že nemůžeme domů. Nyní je to Thajsko: rodiny s dětmi si berou volno z práce až na dva měsíce a jezdí se do Thajska. Samozřejmě existují Švédi, kteří se zajímají o umění a kulturu. A ti jezdí do Prahy. U příležitosti vernisáže obrazů Vladimíra v Českém centru za mnou přišlo několik Švédů, kteří mi vyprávěli o tom, kolikrát navštívili Prahu a jak nádherné je to město; město plné kulturních památek. Chce-li Švéd trochu exkluzivně nakupovat, jede do Londýna. Též, aby zhlédl známý muzikál. Švédy moc nezajímá Paříž, možná i proto, že málokdo mluví francouzsky. Švédi milují lyže, takže zimní prázdniny tráví na severu Švédska. Kromě toho téměř každá švédská rodina vlastní sommarställe (letni sídlo), většinou u vody, a tak je přirozené, že se hodně volného času tráví tam. ZP •• Ještě bych rád zabrousil do tvých osobních lásek: prozraď svého nejoblíbenějšího dramatika, prozaika, poetu, malíře, skladatele. V posledních letech se vracím zpět k českým autorům Hrabal a Kundera a zajímá mě historie českého národa. Například jsem nedávno vytáhla z naší obrovské knihovny Vančurovy Obrazy z dějin národa českého. Jak nádherný jazyk, ne zrovna lehký, a trvalo mi chvíli, než jsem se prokousala prvními stránkami. Ale je to fascinující vyprávění. Jako další kniha je na řadě Císař ![]() ZP •• Zaujalo mě, že Vladimír Půhoný působil na jedné ze škol se slavným filmovým režisérem Bergmanem. Potkala ses na škole s některou z hereckých filmových švédských legend? Také vyučují herectví?
ZP •• Jaké jsou tvé nejbližší pracovní i osobní plány? V současně době připravujeme na škole upravenou verzi Shakespearovy Bouře jako závěrečnou produkci žáků. Je to spolupráce mezi učitelem Fyzického divadla, mnou a učitelem hlasové výchovy. Kromě toho připravujeme s mým kolegou ze školy workshop (seminář) na téma: Mening herce z pohledu fyzického a psychologického divadla. Co se týká mého osobního života, nemohu si přát nemožné, a tak mé plány se točí kolem vnuček a mých dětí. Ale možná, že se letos podívám na pár dní do Prahy, slibuji si to již velmi dlouho. A určitě pojedu přes ![]() ZP •• Spolužačko Jindro Rathová, rád bych ti na závěr touto cestou poděkoval za dnešní rozprávění, ale také vyjádřil vřelý dík i paní Jitce Vykopalové ze Stockholmu za její laskavou snahu a pomoc při obnovení ztraceného kontaktu s Jindrou Puhony. Foto © Jitka Vykopalová, osobní archivy a zdroj internet | |
Příště: NOSTALGICKÝ ŠPACÍR O Jindřichu Hronovi, zemědělci a kronikáři vesničky na Českomoravské vysočině, ale hlavně pak o tom, jak se dříve žilo na českém venkově a jak to tam vypadalo před nepříliš vzdálenou minulostí. | |
Dosud uveřejněné | ![]() |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 04. 2010.
Další články autora
- Milan Bowery Hofmann - Zdeněk Pošíval: Potlach s Čechoameričanem
- Marta Pospíchalová - Zdeněk Pošíval: Jak se žije manekýnám
- Jindra Puhony Rathová - Zdeněk Pošíval: Co víc jsem si mohla přát?
- Jaroslav Pachner - Zdeněk Pošíval: Kanadský fyzik & jaderné elektrárny
- Rut Kolínská - Zdeněk Pošíval: Žena Evropy
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
![]() |
Jan Vodňanský |
![]() |
Ondřej Suchý |
![]() |
Milan Lasica |
![]() |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
![]() |
Jan Krůta |
![]() |
Dáša Cortésová |
![]() |
Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. |
![]() |
Ivan Kraus |