Publicistika – Rozpravy ZP

Ivana Šimánková - Zdeněk Pošíval: Dálková sdílení

Jednadvacáté století změnilo radikálně způsob komunikace. Pokud v nepříliš vzdálené době neměl člověk možnost přímého a potřebného osobního kontaktu, musel se spoléhat na zdlouhavou korespondenci prostřednictvím poštovní služby a kurýrů, nebo na neosobní dálnopisy, faxy či na nepříliš spolehlivé spojení telefonními dráty a kabely. Dnešní spojení lze operativně zajistit téměř okamžitě mobilním telefonem.

Ing.Miloslav Křížek - Zdeněk Pošíval: Ten, jenž nemá rád bezvětří

K nejkrásnějším vzpomínkám z dětství patří zšeřelá místnost, praskající oheň v kamnech a táta předčítající mi ty nejkrásnější dobrodružné knížky. V těchto chvílích jsem nebyl pouhým posluchačem, ale patnáctiletým kapitánem, korzárem, případně jsme se s Robinsonem snažili přežít na pustém ostrově. Vyvolalo to ve mně celoživotní touhu ta místa navštívit, případně zkusit zde žít.

Jana Kremanová - Zdeněk Pošíval: Déja vu

Studovala jsi Akademii výtvarných umění, ale netuším, cos preferovala: malbu nebo restaurátorství? Co pak v praxi převažovalo? | To nebylo otázkou mé vůle nebo chuti, ale důsledkem určité situace. Po roce 1968 jsem pochopitelně nevstoupila do KSČ a tím pádem neměla žádné výhody. Navíc můj manžel chtěl dělat jakýsi hochkumšt, a když pochopil, že to nejde, rezignoval a rozhodl se nedělat raději vůbec nic.

PhDr. Ladislav Langr - Zdeněk Pošíval: Co je pozitivní skepse

Byly doby, kdy jsem velmi úzce spolupracoval s divadelním ochotnickým hnutím; nejenom jako najímaný režisér, ale i jako lektor, člen výběrových komisí pro festivaly, odborný porotce a dokonce i jako recenzent festivalového Zápisníku na Jiráskově Hronově. A tam se v redakci jednou stalo, že mě k smrti vylekal nečekaný hlas neviditelného reportéra: cosi namlouval pro televizní komentář. Když jsem se vzpamatoval, začal jsem ho hledat.

Miloslav Klíma - Zdeněk Pošíval: Od mravenečka k magnificenci

Jsme spolužáci z Divadelní fakulty AMU*, ale o čtyři roky mladší Míla chodil jen o ročník níž a studoval dramaturgii. V mé absolventské inscenaci v DISKU dokonce statoval: připadá mi docela legrační, že dnes již vážený pan prorektor kmital tehdy po scéně při hře bratří Čapků Ze života hmyzu jako nemluvící mraveneček, nosil baňku jako rekvizitu a tvářil se odpovědně i srdnatě.

Miloš Robert Radosta - Z.Pošíval: Duše jednoho domu

Za našich mladých let byl sport nedílnou součástí našich her. Nebyl skoro žádní auta, mezi chodníky jsme hrávali s tenisákem tak zvané »jednodotky«, ani jízdě na kole nic nepřekáželo, bývala zamrzlá Vltava a dalo se bruslit až k jezu. Já si oblíbil lehkou atletiku a díky známostem jsem se přihlásil do Sportovní školy ÚDA a získal tam základy.

Ivan Doležal - Zdeněk Pošíval: Westerny, thrillery, Porta a my

Znovuobnovený Rodokaps získal novou podobu z toho důvodu, že od počátku nevznikal jako replika toho původního, prvorepublikového. Někdy v polovině ledna 1990 mi telefonoval Kapitán Kid, že za ním přišli dva mladí nadšenci, kteří za totality vydávali takový trampský samizdat, aby jim poradil a pomohl tento občasník začít vydávat oficiálně, protože by to už mohlo vyjít.

PhDr. Eva Mišíková - Zdeněk Pošíval: Tvořit znamená zabíjet smrt

Narodila se v Káhiře a část dětství prožila s rodiči v cizině. Vystudovala FFUK - obor překladatelství - francouzština, ruština. V letech 1980–90 působila v hudebních a divadelních skupinách spíše »podzemního« charakteru (např. Noc pod ubrusem, Dybbuk, Hudba Praha, Skuhrohra), později jako redaktorka (Český rozhlas - literární vysílání, deník Metropolitan a Telegraf). Po roce 1990 organizovala české kulturní festivaly ve Francii a tamtéž se zúčastnila i jazykových a pracovních stáží.

Marek Pošíval - Zdeněk Pošíval: Svatba staršího syna

Nebývá zvykem dělat »interview« s vlastním potomkem, jenomže v Rozpravách jde o zcela jinou formu povídání a nezastírám, že mi dalo dost práce a námahu onen rozdíl synovi v Kanadě vysvětlit tak, aby na neobvyklý způsob komunikace přistoupil. A také se dá namítnout, že otevírat témata patřící do rodinného důvěrného kontextu není takříkajíc »košer«, přesto věřím, že mnohé z toho, co bylo vysloveno, přesahuje intimní či soukromé zájmy.

Pavel Kovářík - Zdeněk Pošíval: Muž nejedné dovednosti

Nedávno jsme se potkali po mnoha létech a mě udivilo, že na rozdíl ode mne příliš nezestárl a pořád vypadá stejně, byť se mi přiznal, že s chutí pije irskou whiskey, ze sportů pěstuje jednou týdně bowling, při němž si dokonce i zakouří. Když to vyprávěl, kýchal a kašlal, kapesník z ruky nepustil. Trpí prý jarní alergií. Zavalil mě sice pohřebními řečičkami, ale zdálo se mi, že jinak kypí zdravím.

Jindřich Hron - Zdeněk Pošíval: Nostalgický špacír

Dnes bych rád představil člověka, který vyryl nejednu brázdu do žírné půdy nejenom na poli, neboť zanechává pozitivní vrypy do paměti lidí. Převzal po svém otci potřebu sepisování zápisků ze života rodné obce a její historie. Říkává se tomu kronika. On z nepatřičné skromnosti odmítá své dílo zrovna takhle nazývat, ale jak se říká, co je psáno, to je dáno. Na Rozpravy přišly ohlasy také z ciziny: byly zaslané ze švédského Stockholmu, z kanadských měst Toronta, Ottawy a též z Bostonu i New Yorku v USA. I z Bratislavy, když už je řeč o zahraničí.

Jaroslav Pachner - Zdeněk Pošíval: Kanadský fyzik & jaderné elektrárny

V září roku 1968 odešel do Kanady, kde na University of British Columbia ve Vancouveru získal doktorát (PhD) v oboru plasma/termojaderné fyziky. Pracoval v řadě význačných organizací, včetně slavných Chalk River Nuclear Laboratories, (kde byl například první jaderný reaktor mimo území USA), v jaderné divizi elektrárenské společnosti Ontario Hydro, u Kanadského jaderného dozoru, a v OSN/MAAE (Mezinárodní agentuře pro atomovou energii OSN) a posléze i na Ministerstvu zahraničí Kanady.

Jaroslav Čvančara - Zdeněk Pošíval: Dvě řádky stop

Dnešní název je jednou z repertoáru písní countryové skupiny TAXMENI, protože mi pasuje k převažujícím tématům rozprávění s dnešním hostem. Poznal jsem ho jako šéfa zmíněného hudebně vokální tělesa ještě v době, kdy se muselo nuceně přejmenovat na Krajánky: soudruhům bývalo proti srsti pojmenování názvem, jenž zněl cizokrajně. Po roce 1989 jsme chvíli spolupracovali, skupina se zúčastnila veliké jihočeské akce, nazvané WESTERN PARADE VOLYNĚ 1993.

Vlady Bernaskova - Zdeněk Pošíval: Animo mé kamarádky z Modeny

Ten obrázek napravo namalovala a věnovala mi kamarádka, jež dojíždí do Česka z italského města Modena, kde žije natrvalo, byť pochází se Starého Města pražského. V Praze občas navštěvuje svého bratra, jenž se zase vrátil z dlouhodobého pobytu v americkém městě Chicago, a donedávna sem hlavně jezdila za dneska již nebohou maminkou.

strana 1 / 5

Další strana »