Olga Szymanská: Křížek - Boštík - PŘÁTELÉ

Rubrika: Publicistika – Doporučení

Galerie Zdeněk Sklenář představuje díla Jana Křížka a Václava Boštíka (do 11. 7. 2010) v příbuznosti rané fáze jejich tvorby, kdy se oba přátelé scházeli a řešili různé otázky.

Jan Křížek (1919 – 1985) patří k nejvýznamnějším a nejoriginálnějším českým výtvarným umělcům, usazeným ve Francii. Na ČVUT začal studovat v roce 1937, po roce přestoupil na Akademii výtvarných umění. Po absolvování sochařského ateliéru B. Kafky (1946) se vydal do Paříže. Podruhé sem odjel se svou ženou a plánem pobýt několik let. Návrat znemožnil komunistický převrat a tak se Francie stala jejich druhým domovem. V Paříži vystavoval, tak jako jiní autoři v novém Foyer de l´art brut. Kritik Ch. Esteienne mu uspořádal samostatnou výstavu v Galerii A´lEtoile Scellée (1956), další proběhla v galerii Craven (1959).
Roku 1962 se Křížkovi usadili na francouzském venkově v kraji Corréze, kde dožil. Věnoval se převážně včelám. J. Křížek tvořil plastiky, kresby, grafiky, olejomalby, keramiku. Jeho největší soubor prací vznikl na papíře: cyklus černobílých litografií z dílny pařížského litografa a typografa Jeana Ponse (1954).
V pokojíku pro služky, kde se ženou žil, zhotovoval z touhy po vnitřní nezávislosti série černobílých (1956) a barevných (1958 – 1961) linorytů. I stovky kreseb na například papírovém prostírání z čajovny, balících či dopisních papírech (po namočení užívaných znovu).
Dílo Jana Křížka je prodchnuté uměním sumerským, archaickým, řeckým, krétským, románským a předkolumbijským. Považoval je za vrchol umění, neboť v nich stále nacházel dokonalý soulad mezi hmotou a duchem, o nějž v tvorbě vždy usiloval.



Václav Boštík (1913 – 2005) studoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru W. Nowaka. Od poloviny padesátých let, kdy vládl socialistický realismus, přešel Boštík zcela k abstraktní tvorbě: prostřednictvím geometrických tvarů a hry světla v kombinaci barev řešil základní otázky lidské existence. Vystavoval neoficiálně, živil se restaurováním sgrafit na zámku v Litomyšli.
V šedesátých letech měl samostatnou výstavu v pražské Nové síni, později se podílel na programu Špálovy galerie. Inicioval založení skupiny UB 12, byl členem Umělecké besedy. Byť se výstavou na Staroměstské radnici (1989) na výtvarnou scénu oficielně vrátil, bylo paradoxem, že vystavoval především v mimopražských galeriích. Přesto byl na podkladě především zahraniční výstavy v Düsseldorfu označen za zcela výjimečného solitéra. Sledoval i tvorbu nejmladších autorů. Psal a publikoval O sobě a o umění.
Kvůli své výšce byl přáteli něžně nazýván „největším nejmenším českým umělcem“. Ovlivnil vztah ke světu mnohých lidí: „On formoval můj vztah k životu, byl mojí velkou lidskou oporou“ (galerista Zdeněk Sklenář). Každý, kdo se s plátny Václava Boštíka setkal v mnoha našich a zahraničních galeriích, potvrdí, že stejně jako jejich autor jsou i ony velmi pravdivé. V nich také „si zůstal věrný celý život“. Každé jeho dílo má energetické pole, vyzařuje kosmickou energii. Má duchovní náboj. Proto je celková tvorba Václava Hostíka velmi magická a neuvěřitelně silná.

Souvztažnost
Oba umělci se od dob studií přátelili. Galerista Zdeněk Sklenář se s tvorbou Jana Křížka seznámil počátkem devadesátých let díky právě Václavu Boštíkovi, který mu zprostředkoval kontakt na paní Jiřinu Křížkovou. A právě Galerie Zdeněk Sklenář představila jako první soukromá galerie koncem devadesátých let dílo Jana Křížka širší české veřejnosti. Po nedávné výstavě Jan Křížek, solitér na cestě za pravdou (NG) nyní Galerie ZS prezentuje díla obou umělců na výstavě Jan Křížek a Václav Boštík/Přátelé. Jejím velkým přínosem je porovnání jejich prací ze čtyřicátých, ale i z padesátých let a počátku let šedesátých, kdy Křížek tvorbu ukončil a věnoval se včelaření. Zahrnuje 50 prací J. Křížka a 25 prací V. Boštíka (ze soukromých sbírek v Čechách a z Regionální galerie v Limoges), z nichž většina je vystavena vůbec poprvé. Výstava je věnována památce nedávno zesnulé paní Jiřiny Křížkové. Součástí je film M. Řezníčka, zachycující život a dílo Jana Křížka především z vyprávění manželky Jiřiny.

Křížkův soulad mezi hmotou a duchem jeho horizontály od současnosti do dávné minulosti a Boštíkova kosmická síla a energie na vertikále od lidského k božskému se zkrátka protnuly – pro krásné přátelství.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 06. 2010.