Prostředí města ani venkovské komunikace jim příliš naděje na cyklistiku nedávají, snad na tandemu, ale že by existoval způsob jízdy na kole zrakově postižených samostatně, se zdá nemožné. Může to být až neuvěřitelné, že lidé takto handicapovaní si mohou užívat cyklistiku podobně jako lidé zdraví. Přesvědčivě o tom hovoří mladá instruktorka ergocyclingu Lucie Lauermanová z Liberce. Studuje v Olomouci a zároveň projektuje a realizuje způsoby sportování handicapovaných občanů.

• Zabýváte se jako instruktorka neobvyklým druhem sportu, můžete ergocycling výstižně charakterizovat?
Lucie L.: Ergocycling je sada indoor cycling pohybových programů nové generace speciálně upravených, spojujících výhody skupinového tréninku jízdy na kole se zátěží, kterou řídí podle fyzické kondice počítač. Spojením hudby, videa, motivace v kolektivu a plně řízeného tréninku jsou programy Ergocycling zárukou jedinečného sportovního zážitku pro lidi každého věku a úrovně zdatnosti.

• Jsou ve vašem zájmu také jiné druhy sportování?
Lucie L.: Mám ráda pohyb všeho druhu přizpůsobený počasí a situaci, ale hlavně: lezení, lyže, snowboard, běžky, kolo, koníci, kanoiky, běhání, basket, volejbal a hlavně procházení se matičkou přírodou.



• Kde jste našla inspiraci pro takový druh sportu?
Lucie L.: Studuji v Olomouci dvě vysoké školy. Na rekreologii, kde naším posláním bude optimalizovat životní styl lidí, zabýváme se zdravím, pohybovou aktivitou. Moc mě baví a našla jsem v ní smysl života. V té druhé škole se věnuji aplikovaným pohybovým aktivitám, které jsou určeny handicapovaným lidem, s určitým tělesným postižením.

• Měla jste možnost najít někde prostor pro uplatnění svých představ?
Lucie L.: U paní profesorky Aleny Havlíkové, která provozuje ergocycling v prostorách hotelu Petra pod Ještědem v libereckém Hanychově pro školní mládež jako biochemii v akci, jsem poznala, že tento druh sportu může být vhodný a současně atraktivní pro lidi se zrakovým postižením.



• Odkud jste získala zájemce o v podstatě neznámý druh sportu?
Lucie L.: Ve městě jsem v kontaktu s Tyflocentrem, Tyfloservisem a s organizací Song. Liberec je jedním z nejvíce bariérových, proto pohyb pro občany se zrakovým handicapem je po všech komunikacích velice obtížný. Oni se nemohou sami vydat a jít jen tak někam sportovat.

• Kdy jste začala spolupracovat s majiteli hotelu?
Lucie L.: V minulém roce jsme udělali den otevřených dveří a zájemci už dnes chodí pravidelně. Jsou to stále jen malé skupinky, především lidé staršího věku, i když pro ně tyto aktivity nejsou úplně nejvhodnější. Jinak zájemce nerozlišujeme, může se přihlásit každý, avšak zátěž potom nastavujeme podle individuální kondice, schopností fyzického výkonu a tepová frekvence.

• Co mohou zrakově postižení očekávat ve vašich hodinách?
Lucie L.: Trochu zdravého pohybu, prokládaného úsměvem a potem, srandu, trochu povídání o zdravém životním stylu a hlavně dobrý pocit ze sebe samotného.

• Zrakově postižení do volného prostoru nemohou vyjíždět na kole, jakým způsobem jim simulujete jízdu krajinou?
Lucie L.: Výhodou je, že zátěž stanoví instruktor podle váhy člověka, měří tepovou frekvenci, která je jediným faktorem pro sledování výkonu v průběhu jízdy. Pro zrakově nevidomé spíše krajinu se snažíme nějak slovně vykreslit. Paní Janička – padesátiletá s totální slepotou jezdí nejraději jako po rovině, „Já si tady jedu lážo plážo a chci si to tady užít,“ říká. Před dvaceti léty viděla a jezdila na kole, je to krásná paní, sžitá se svým údělem. Na hodinu jízdy se těší, prostě se jen tak projede. Finská nevidomá dívenka Janne se do Liberce provdala, neumí česky, manžela Tomáše má také nevidomého a tak ergocycling je pro ně opravdovým zážitkem. Dovedou oba překonávat i obtížnější zatížení.



• Ovlivňujete nějakým způsobem pocit náročnosti či pohody při jízdě na kole?
Lucie L.: Podle věku, výkonnosti a omezení cvičenců je lektorem regulována rychlost, poměr jízdy v sedě a ve stoje a obměny polohy paží. Lektor pracuje s klienty v průběhu celé lekce nejen vedením hodiny, opravami nesprávné techniky, ale také motivací. Vypravujeme jim, pouštíme hudbu, chceme, aby si jízdu vychutnali, jako kdyby jeli skutečnou přírodou, i když ji nevidí.

• Využijete ergocycling pro zlepšení pohybovosti zrakově postižených jako studijní materiál?
Lucie L.: Ráda bych na toto téma zpracovala bakalářskou práci a hlavně bych chtěla získat podporu sponzorů, aby zrakově postižení neměli problémy s úhradou cvičení. Jejich finanční situace nebývá nejlepší a to by měla být druhá část mé práce.

• Bude instruktorská činnost náplní vaší budoucnosti po ukončení studia?
Lucie L.: Ráda bych se věnovala především sportování handicapovaných lidí. Organizovat jejich sportování a také aby bylo bez velkých nákladů.