Milan Turek: Kříže zdobí kraj rodný

Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...

Vůkol tu není nikde tajemných míst a krajina poblíž dědiny je průhledná, čistá, a snad není ani v lidské paměti, že by zde kdysi někde vládly nekalých živlů nebo snad nějakých temných sil skutky zlé. Strašidla a postavy čarodějné, osoby v duchy se proměňující či duchové, pronásledující oběti, jakoby se do dějin propadly a zůstaly navěky v minulosti, aby už jen ve známost přicházely skrze vyprávění stařenek.
Leckterý zlý čin či nespravedlnost v minulosti lidé přeměňovali v události spojené s duchy nebo neznámými silami přírody. Ať už tomu bylo jakkoliv, nová pokolení vytlačují dávné příběhy ze svého života a místo nich se usazují skutečné události vysvětlované bezprávím nebo přírodními zákonitostmi.
Své místo má i lidská zloba, čin plynoucí z nepěkných lidských vlastností, pomstychtivosti, závisti nebo nevraživosti. Vedle takto přirozeně vysvětlovaných skutků, příhod a lidských osudů zůstává život duchovní, který dává hlubokým rozjímáním a niterným soustředěním vzniknout novým představám.
Kdyby člověka ovládaly sebelépe vyspělé technické přístroje, nikdo nezabrání tomu, aby se nořily do hloubky citů a svou myslí intenzívně do myšlenek víry. Ona je také pramenem čistoty a nevinnosti většiny obyvatel. Lze zřít hříchy dnešní populace snad jen v zaklení? Jsou snad pekelným zatracením myšlenky, v nichž lze najít vyjádření pochybností v pravou víru. Měl by oheň věčný očistit nevěru člověka nešťastně v svátosti svázaného?
Nesváry, které by končily lidskými tragédiemi, zde nikdy neměly místo a neřestné lidské vlastnosti nenacházely úrodnou půdu. Každý hluboce věřící hledá lásku boží, aby ji vyjádřil ve vztahu ke svému bližnímu, hledá odpuštění a nevyvolává nenávist, nehledá pomstu. Vědí, že spravedlnost boží je ta nejvyšší, jen malověrní se ukájejí v krvelačnosti a hladu po lidském trestu.
Duch obyvatel, upínající se k lásce boží, ve víru nekonečného Boha, a projevy mysli až do hloubky každé částečky těla směřují k tomu, aby všude vyjádřily svůj obdiv, úctu k nejvyššímu. Vedle potřeb, které umožňují člověku žít, vytvářejí se potřeby duchovní, které člověka oblažují a vedou ho k životu nehmotnému, životu věčnému. Oprostit se od stálého lopocení za materielními hodnotami dává mnoha lidem najít ve svém životě jinou krásu, krásu duchovní. V tom pak nacházejí věřící uspokojení a dovedou vytvořit i jiné hodnoty, které neslouží k uspokojení jeho tělesných potřeb.
Krajinu tu všude kolem proto ověnčila lidská ruka znameními, která nejsou upomenutím na zločiny a tragédie. V lesích, na polích, kolem cest a silnic, ale i uprostřed dědiny vznikají po léta jako výraz lásky, víry a úcty k předkům. Jsou upomenutím nešťastných událostí, přírodních neštěstí nebo jen tak vyjádřením lásky a víry. Obrázky, sošky, kříže, kapličky, boží muka jakoby příslušely přírodě a zdobily ji ku cti a chvále boží.
U těch malých duchovních výtvorů usedá unavený rolník s krajícem chleba, pocestný, aby si odpočinul, scházejí se zde lidé po celodenní práci. Jindy sem najde cestu s kytičkou člověk, aby připomenul svého blízkého a vzpomenul na jeho život. Pod stromem u kříže nacházejí útočiště i milenci k první schůzce a neobratným objetím, nesmělým polibkům. O těchto skvostech duchovna v přírodě zpívá nejedna lidová píseň, k nim se utíkají v bolestech lidé pronásledovaní osudem.
Zbožné pozdvižení mysli a modlitbu u křížku nebo obrázku vykoná člověk, toužící po míru, klidu, pokání a božím odpuštění. Není neobvyklé, že do polí chodí procesí poutníků, aby prosili bytost nejvyšší o milost, požehnání a ochranu lidského rodu před strádáním. 

         

Místa samotná, jejich okolí i křížky, lidé udržují v čistotě a kráse, aniž by kdo přikazoval. Jen málokdy se najde někdo, kdo by ony výtvory lidské víry poškodil nebo krádeží znehodnotil. Jakoby sám Bůh chránil tyto objekty a hříšníka, který by dílo poškodil sám i potrestal. Nejedna příhoda se o takových událostech vypráví.
Úctu k těm památkám z minulosti, ale i těm nejmladším mají nejen dospělí, ale i mládež. Kytičku sem přinese často i malá ruka dítěte. Jen málokterý obrázek či kříž jsou vysoké umělecké ceny, jejich mravní hodnota je však nesmírná. Ony samy patří k přírodě, lidem, obci.
Kříže dřevěné, kamenné, železné i zděná muka, obrázky nebo jen reliéf na zdi jsou stejnou součástí života jako lidé, stromy, domy a zvířata. Jsou součástí života, přírody a víry. Neoplývají bizarností ani okázalostí, ale svou skromností stejně jako příroda krásu, lásku, naději a víru nabízejí. Lid Moravského Slovácka si váží těchto nádherných děl k oslavě Boha, chrání je a zvelebuje. 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 05. 07. 2010.