Vlastivědných muzeí i všelijak lokálně zaměřených sbírek je po celé naší vlasti nesčetně. Bývají cílem návštěvníků lokalit, školních výprav, zájezdů a turistů za poznáním života našich předků i za poznáním současných řemesel, výtvarníků a lidových umělců. Nejsou to jen muzea ve velkých městech, lákavá jsou především malá muzea se specifickými sbírkami, zaujímajícími typickou originalitou. Svou výjimečností nad všemi těmi muzei, se zájmem světové veřejnosti a navíc obzvláště ženské populaci se těší Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Na severu naší republiky jsou místa sice historicky významnější, ale vzhledem k novodobému bleskovému ekonomickému a odbornému vzestupu města v devatenáctém století, se stalo malé město centrem sklářského a bižuterního průmyslu. Sousední Liberec svou politikou se zaměřoval na produkci tkanin, i když ani sklo nebylo zanedbatelným odvětvím. Podnes však Jablonec zůstává centrem sklářství, zatímco sláva textilního města „českého manšestru“ pomalu zaniká. Krize v určitých odvětvích ekonomiky a postihující celou Evropu se výrazným způsobem projevila u některých sklářských firem, zvláště s produkcí spotřebního zboží. V centru dění však stále zůstává celá řada firem, které produkují sklo a snaží se udržet tradici sklářské výroby. K morální podpoře sklářů svou odbornou a popularizační činností přispívá i jablonecké muzeum. Podobná situace provází i průmysl bižuterie, zde však se nejedná jen o sklo, ale i o další výtvarné techniky, jejichž význam sahá dál než jen do oblasti zkrášlování lidského těla. Bižuterní průmysl je schopen vytvářet i jemné výrobky pro strojírenskou výrobu, pro potřeby elektroniky a další oblastí je například lékařství. Udržet tradici skla, napomáhat jeho rozvoji přísluší četným institucím, mezi něž patří i muzea. Jejich poslání nelze hodnotit pouze jako výstavní a naučnou pro školáky, je to činnost stále zaznamenávající současnost a napomáhající na základě historických znalostí dalšímu rozvoji průmyslu a kultury.
Osvícenské snahy evropských myslitelů z osmnáctého století nabývaly v osmnáctém století široký rozlet a vznikaly nejrůznější vědecké spolky, historická společenství, sportovní sdružení. Vedle zájmových společenství byly vědecké společnosti zaměřeny na rozvoj ekonomiky a k tomu měly napomáhat i vzdělávací společnosti. Velkého rozmachu dosáhlo město Jablonec nad Nisou v druhé polovině devatenáctého století za starosty Josefa Pfeffera. Říšský poslanec byl označován za „otce města“, protože se mu v roce 1866 podařilo dosáhnout povýšení obce na město. Jedním z mnoha spolků, který v té době vzniknul, se jmenoval Industrieller Bildungsund Unterstützungsverein, vzdělávací a podpůrný spolek. Později byl přejmenován na Museumsund Gewerbeverein. Zakladatelé byli převážně sklářipasíři. Spolek měl poskytovat hmotnou pomoc členům v době pracovní neschopnosti, být vzdělavatelským a osvětovým zařízením. V sedmdesátých létech se spolek pokusil založit odbornou školu a muzeum. Ale již v roce 1868 věnovali skláři první exponáty pro připravované muzem. Spolek měl svými produkty i zastoupení na průmyslové výstavě v Liberci. V roce 1871 inicioval výstavu, kde se představili průmyslníci se 791 předměty, měly ukázat úspěchy místních výrobců. Cílem průmyslníků bylo vytvořit tzv. Permanente Ausstellung, snahy však končily na papíře, ale přece jen účast na vídeňské Světové výstavě měla posílit zájem o stálou výstavu průmyslu. Vyvrcholením spolkové činnost bylo založení Muzejní společnosti v roce 1889. Ani ten nebyl úspěšný a tak jablonečtí podnikatelé přispěli na stavbu libereckého muzea, které bylo otevřeno 1898. Inspirováni Libercem, jablonečtí podnikatelé pořádali několik výstav produktů ekonomiky a snad i navzdory Národopisné výstavě české. Uskutečnili výstavu šperků a okrasných předmětů a v roce 1900 výstavu prací místních umělců nazvanou Ausstellung von Arbeiten heimischer Künstler. Ke slavnostnímu otevření Stadtmuseum des Gablonzer Gewerbevereins v Jablonci nad Nisou došlo po rozsáhlé publikační a schůzovní činnosti muzejního spolku 25. března 1904 v budově Dívčí měšťanské školy. O muzeu referovali podnikatelé císaři Františku Josefovi I. při jeho návštěvě Jablonce. Dobře vedené a aktivní Muzeum mělo podporu bohatých mecenášů města a to i z Liberce.
Bohaté sbírky se rozšiřovaly a lákaly podnikatele i návštěvníky. Mezi expozicemi jsou zmiňovány i dvě skříně s ornamenty z domu jizerského Fausta Kittela. Údajně se předváděla i historická díla ze sedmnáctého století, která byla vyrobena v místních sklárnách. Muzeum se stalo oficiálním městským muzeem s názvem Stadtmuseum, sbírky umístěny do nové budovy a bylo uspořádáno několik dalších výstav. První světová válka činnost spolku utlumila. Muzejní spolek ve dvacátých létech opět pořádal řadu výstav, z nichž významnou byla Glas und Schmuck. Následující léta znamenala téměř konec muzejní činnosti a výstavnictví. Těsně po druhé světové válce se Městské muzeum stalo spíše vlastivědným muzeem a jeho činnost řídilo Národní technické muzeum, sklářství bylo jen malou součástí sbírek. Politicky a mocensky bylo důležitější po znárodnění v roce 1948 dolování uhlí a výroba oceli pro zbrojní průmysl. Mladá komunistická společnost potřebovala zajistit svou bezpečnost a současně zabezpečit předpolí mocenského útvaru, jímž se stala Varšavská smlouva. Celkový úpadek sklářství a bižuterie byl také způsoben odsunem německých občanů a vysídlením pohraničí. Celá města i vesnice se v Sudetech vyprázdnila a tím skončila i éra sklářství. Pro stát byly v jeho ekonomice důležité valutové obchody, uhlí a ocel však zahraniční obchod příliš nezvyšovaly. Ukázalo se, že sklářská a bižuterní výroba může přispět k růstu národního důchodu vývozem výrobků, které svým hmotným objemem byly naprosto zanedbatelné, svou hodnotou však daleko předčily ostatní výrobní produkci. Výhodné pro rozvoj tradičních produktů se ukazovaly i logistické podmínky. V určitém období sklo a bižuterie vytvářela devizové příjmy převyšující řadu odvětví. K dalšímu vývoji skla napomohl nejen zájem umělců, ale i úspěchy, které byly dosaženy na světových výstavách a to především v Bruselu.
Významným krokem v roce 1959 bylo uskutečnění první celostátní výstavy bižuterie v Jablonci. V Liberci už byly známé Liberecké výstavní trhy, kam přijíždělo statisíce návštěvníků. Textilácká velmoc byla spíše zaměřena na současnou výrobu a prodej nedostatkového zboží. Paralelně v Jablonci probíhaly v témž termínu mezinárodní výstavy bižuterie, kde samotné muzeum, už pod názvem Muzeum skla a bižuterie bylo součástí výstav. Návštěvníci, kteří přijeli do Liberce často spojovali svůj výlet s návštěvou Jablonce.
Od roku 1961 nabývá činnost muzea charakter vědecký. Historická bádání, publikační činnost, systematické mapování produkce dalo Muzeu ve společenském životě vážnější úlohu. Naplňování politických idejí nebylo na zábranu rozvoje vědecké práce, v této době vyniká svými pracemi ředitel Stanislav Urban a organizačně Václav Lukáš. Muzeum rozšiřuje svou působnost na východ do Harrachova a Českého ráje, na západ až do Kamenického Šenova. Spravuje také Památník sklářství v Jizerských horách. Nebývalý rozmach muzea zahrnuje nejen rozšiřování sbírek a vědecká práce, ale i mezinárodní aktivity. Politicky poplatné Síň družby a Síň pokrokových tradic a socialistické přítomnosti včetně tendenčních výstav patřily k společenskému koloritu sedmdesátých let. Za vedení Lubomíra Škorpíka muzeum zakládá pracoviště konzervátorské a výtvarné, kam bylo zařazeno i oddělení výtvarné a nových dějin. Výstavy a odborná činnost muzea se v osmdesátých létech podřizuje politice komunistické strany, k oslavám Gottwalda, založení KSČ apod. Vědecká práce však v muzeu neutuchala.
Po sametové revoluci do funkce ředitele nastupuje Antonín Langhamer, který převažující své snahy zaměřuje na uchování muzea a jeho působení, přičemž nejdůležitějším úkolem bylo dosažení ekonomického zabezpečení instituce. V roce 1991 se daří připravit výstavu deseti generací sklářů, návštěvníky byl rakouský spolkový kancléř Franz Vranitzky a předseda české vlády Petr Pithart. V roce 1997 nastupuje na místo ředitele Jaroslava Slabá, která se hned od začátku vedle kmenového obsahu působení zaměřila na spolupráci s veřejností a především na děti. Uskutečnily se sklářské poutě v Kristiánově, v muzeu Den památek, byla předisponována expozice bižuterie. Z nejvýznamnějších výstav lze uvést Schránky vůní na přelomu tisíciletí. Získání státní dotace, díky čemuž bylo muzeum zcela přestavěno na moderní palác skvostů, umožnilo otevření nových síní, nových expozic. Budovu otevřel slavnostní vernisáží prezident republiky 23. září 2004 prezident Václav Klaus.
Večerní atmosféra při příležitosti Noci muzeí byla neobvyklým časem pro krásný rozhovor a příjemné chvíle vzpomínání, confiteorní chvíle s drobnou nenápadnou ženou. Jaroslava Slabá vede muzeum již třináct let a zasloužila se o vybudování nových prostor, řídí muzejní činnost ve všech jejích odvětvích. O cestě k ředitelství muzea vypráví až dojemně. |
• Kde byly vaše první kořeny k cestě do světa sklářství?
Pro mne asi nejdůležitější bylo láskyplné rodinné zázemí v dětství. Rodiče mi poskytovali volnost, ale zároveň vedli k zodpovědnosti. V malém městečku Šluknovského výběžku děti měly štěstí, že se mohly setkat s vynikajícími pedagogy manželi Vlkovými. Byli obětavými vedoucími turistického oddílu v duchu tenkrát zakázaného skautingu. Prochodili jsme s nimi Česko-Saské Švýcarsko, Okolní skály jsme znali nazpaměť, setkávali jsme se se zajímavými lidmi a mnohým z nás turistika zůstala koníčkem na celý život. Na střední škole, kam jsem dojížděla do Rumburku denně dvě hodiny vláčkem, už mnoho času na volnočasové aktivity nezbývalo. Po škole mne lákalo učitelství, jeho svázané osnovy výuky odradily mé snahy studovat pedagogiku a raději jsem zvolila České vysoké učení technické obor strojírenství. Tehdejší už moderněji směřované předměty mi umožnily uplatnit se ve výpočetní technice i v technologickém vývoji bižuterního průmyslu. Vyzkoušela jsem i soukromé podnikání s výrobou bižuterie.
• Nemusely to být jen profesní důvody k tomu, abyste vstoupila do hry o ředitele tak významné instituce s mezinárodní prestiží, vedl vás k tomu ještě nějaký jiný důvod?
V osmdesátých létech jsem vedla stejně staré kluky a děvčata jako byly moje děti v turistickém oddílu a spolupracovali jsme s tehdejším národním podnikem Bižuterie. Mým dalším koníčkem byla kultura, navštěvovala jsem výstavy, seznamovala se s výtvarnými díly našich i zahraničních umělců. Proto jsem se po oslovení, abych se přihlásila do výběrového řízení o místo ředitele Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, neváhala.
• Čím jste jako ředitelka v muzeu začínala? Mohla jsem si splnit svůj životní sen, začít s realizací neobvyklých přístupů práce s dětmi. Začala jsem do muzea zvát žáky a děti i z mateřských škol na setkání se sklářskými umělci. Ve výstavních sálech tvořili na základě inspirace z vystavovaných děl své vlastní invence na papír a tvořili svá vlastní díla. Dnes je samozřejmostí, že připravujeme výstavy s interaktivní tvorbou pro návštěvníky a že připravujeme muzejní programy pro širokou veřejnost.
• Ve starých budovách jste neměla moc lehké podmínky po stránce výstavnické technologie, které období pro vás bylo nejobtížnější?
Naše muzeum vlastní tři budovy, Secesní, hlavní v centru, Galerii Belveder a Památník v Kristiánově. V prvních létech rekonstrukcí, kdy nebylo jasné, zdali se vše povede, získámeli všechny potřebné prostředky, zda najdeme architekta pro vytvoření expozice, bylo mi při pohledu na rozbourané holé stěny opravdu horko. Na podzim roku 2004 jsme otevřeli s panem prezidentem Václavem Klausem muzeum s novou filosofií. Získali jsme pro muzeum cenu Gloria musealis, za fyzickou a duchovní přeměnu.
• Vedle odborné práce muzea je důležitá přízeň veřejnosti, mohla byste uvést významnější akce, organizované v době vaší správy?
Nejzajímavějšími akcemi z pohledu muzejníka byly kupříkladu výstava akademického sochaře Bohumila Eliáše, historická Schránky vůní s možností si přivonět i k parfémům, které se používaly v jednotlivých historických obdobích. Výstav Oděv a jeho doplněk opakující se dnes jako Mezinárodní trienále. Pro oblast severních Čech je významný historičkou Janou Novou realizovaný cyklus Otcové města Jablonce. Výstavy jsou prezentovány vždy i v zahraničí. Veřejností dobře přijímané jsou akce Vánoce, Velikonoce a oblíbená je Mariánská pouť v Jizerských horách v Kristiánově.
• Pro váš život je nutná existenční podpora státu a spolupráce s nejrůznějšími institucemi, nevznikají v současné krizi problémy?
Zřizovatelem Muzea je Ministerstvo kultury, máme svou Strategickou rozvojovou vizi na období 2007 – 2013, zaměřující se na rozvoj spolupráce s veřejností, médii, ekonomickými subjekty a dalšími partnery. Naše projekty jsou zveřejněny na www.msbjablonec.cz. Z poslední doby jde o rozsáhlejší projekt záchrany vzorkoven a nástrojů pro odlévání a lisování bižuterních kovových polotovarů a komponentů.
• Chystáte pro budoucnost překvapení návštěvníkům?
Především plníme vize, které jsme si stanovili do roku 2013, kde kromě připravovaných výstav, publikací, konferencí a muzejních programů chystáme i zatraktivnění stálých expozic o elektronického Dětského průvodce barevností a linií tvarů vybraných předmětů, pro dospělé návštěvníky elektronického průvodce dějinami umění. Pro dětského návštěvníka orientujeme expozici v budově Belvedéru, překvapení chystáme v Jizerských horách v památníku sklářství….. Ale něco také musíme ponechat pro čtenáře a našeho návštěvníka jako překvapení v nejbližší době.
|