Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (5)
Rubrika: Publicistika – Doporučení
Milí Magdalenové a Dobromilové, začal by asi dnešní povídání můj přítel Karel Helmich, o jehož úmrtí jsme v Pozitivních novinách psali v rubrice Na okraj 6. června 2010, a měl by na mysli především mužskou populaci a ještě z ní tu část, která se ráda plete do vaření.  Podle některých zjištění mužských „kuchyňků“ narůstá čím dále víc, čím více se derou (právem) do politiky a veřejného života ženy, tudíž také manželky. Ne všechny mají čas uplatňovat doma při vaření poněkud složitější recepty české kuchyně, natožpak ještě ty, které tak věrně doporučovala Magdalena Dobromila Rettigová (1785-1845) a jejíž Domácí kuchařka vyšla poprvé v roce 1826. Čili téměř dvě století už se opakovaně objevuje její nové vydání, anebo se naše současné autorky na ni odvolávají, citují z ní, uvádějí ji v seznamu doporučené či použité literatury. Mezi nejoblíbenější a typicky česká jídla skutečně patří svíčková, ať již tradiční, nebo dietní, vegetariánská, a la Stroganoff, luxusní či jednoduše - „ta od maminky“. O ní je ten dnešní Helmichův recept. Také u Helmichů, asi jako u nás doma, máme v kuchyni nejméně jeden metr různých „kuchařek“, ty slouží pouze pro inspiraci těm, kteří rádi rozvíjejí svou fantazii nad kuchyňským stolem, pod pokličkou či v troubě. K nim patřil - jak už jste asi z předchozích pokračování poznali – náš Karel. Podle něj už dávno jsou pryč ty doby, kdy naše babičky a maminky připravovaly svíčkovou s prošpikovaným hovězím, naloženým se zeleninou do octového nálevu a odpočívajícího několik dnů v chladu sklepa či ledničky. A při podávání musela být použita ještě kopa šlehačky nebo smetany. To pak naši dědečkové či ještě také naši otcové odcházeli v lepším případě po obědě na gauč, nebo druhý den k lékaři s kolikou. Takže dnešní recept: |
| Utajená svíčková se snítkou lauru, žlučníkům lahodící Neboli svíčková rovněž chutná, chutnající i labužníkům, přesto však dietní. Kilo jakéhokoli okořeněného masa naložíte spolu se žampiony do ochuceného oleje a necháte v lednici asi den. Můžete použít netučné vepřové, drůbeží nebo „panenku“. Poté vše vložíte (bez cibule) do remosky a dusíte až do změknutí masa. V hrnci s masoxem uvaříte kostičky celeru s mrkví a snítkou bobkového listu, novým kořením a zakápnete worcesterem. (Omlouvám se, můj počítač s nastavenými českými pravidly mi naposledy opravil text, takže jste někam měli zamíchat hned celý „orchestr“. Omlouvám se všem, nejen těm, kteří mne volali a esemeskovali či posílali e-maily.) Krátce povaříte a jakmile je zelenina též hotová, přidáte dva netučné jogurty, zakysanou smetanu a šťávu z citronu. Vše rozmixujete. Omáčku přelijete do remosky, kde se pěkně spojí s masem, žampiony a jejich šťávou. Můžete vše obarvit trochou šafránu. Nu – a takový pokrm se už může ochucovat podle libosti a nazývat ho jménem labužníka Stroganoffa nebo podle Brillat-Savarina, významné postavy francouzské gastronomie, jeho brilantní kuchařka vyšla poprvé v roce 1825, tedy o rok dříve než „kuchařka“ naší paní Dobromily. Jsme opět u francouzské kuchyně, protože nikdy neuškodí ji sem zamíchat včetně slavných kuchtíků, jak o tom rád vykládal Karel. Pozoruhodný byl kuchařský inovátor La Varenne (celým jménem Francois Pierre de la Varenne), žil v 17. století a byl tak proslulý svými jemnými pokrmy a zejména kouzly se zeleninou, že ho tehdejší mocipán jmenoval královským ministrem. Natolik si ho oblíbil. Ke svíčkové se hodí kromě českých knedlíků zejména rýže nebo těstoviny. Pít lze cokoliv, vznešenější je bílé víno z moravských vinic. Potěšit můžete rozkoše hostů, ale i své mraženou kávou „s utajeným zlem“. To si připravíte silnou sladkou kávu a necháte ji v lednici do oběda druhého dne. Kávovou usazeninu přecedíte, naplníte sklenice asi do poloviny, přidáte kus polárkového dortu. Zalijete koňakem (ale třeba i hanáckou vodkou) a dovršíte šlehačkou a posypete granulkami neboli „Grankem“. Do sklenky takto naplněné, zapíchnete brčko, protože jinak se může kávomil s obíleným nosem cítit trapně. S doprovodnou literaturou zůstaňme ve Francii. Honoré de Balzac (1799 – 1850) byl znalcem dobrého jídla téměř ve všech svých románech. Hudební lahůdkou může být „Moře“ od dalšího Francouze Achille Claudia Debussyho (1862-1918). To by potom chtělo jako předkrm ústřice, ty si mohou dovolit bohatší důchodci, ale „Moře“ každý. Všem potom společně – dobrou chuť! |
ilustrace © Karel Helmich
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 07. 2010.
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ivan Kraus |
 |
Milan Markovič |
 |
Jitka Molavcová |
 |
Ivan Rössler |
 |
Milan Lasica |
 |
Jan Krůta |
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Jan Vodňanský |