Proto jsem začátek srpna trávila ve Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm na Mezinárodním festivalu slovenského folklóru v České republice Jánošíkov dukát.

Po úvodu jako by Z malovanej truhlice vyskočila kolekce Živých krojů ve fotografii. Poté se z Roztančeného námestia lila městem Rieka radosti, aby ve známém skanzenu z Živej klenotnice rozehrála na Fujaročky vlny melodií Od Taiter až k Šumave všem Hostiam milým. A aby pásma jako Poĺana, Poĺana…či Hrajte mi, husličky zpestřilo Stretnutie Jánošíkov zo Slovenska, Moravy, Čech aj zo sveta (příslušníků toho jména)i Majstrovstvo valašského kráĺovstvá v mútení masla Od buka do buka (vesele i vážně o zbojníkoch a Jánošíkovi). Hrálo, zpívalo a tančilo se do kuropění. Teprve druhý den představily jubilující soubory to nejlepší Z rodného kraja. Při oslavách 85. výročí založení skanzenu jsem si tu uvědomila, že mám již za sebou mezinárodní setkání souborů z Evropy a Asie Pražské folklorní dny a že po návratu do Prahy uvidím folklórní soubory z celého světa, Asie a Austrálie na Pražském jarmarku i s výstavou Metamorfózy ĺudového umenia na Slovensku. Ale v „mém“ kraji mě teprve čekal večer ve Frýdlantu nad Ostravicí s e zdejší bravurní cimbálovou muzikou Kotci, související s ojedinělým koncertem Ivy Bittové ještě v Praze: dřívější primáš p. Štěpán Kotek hrál s otcem Ivy a její uměleckou dráhu dobře zná. Kotci hráli písně různých oblastí mezi úvodní „Beskyde, Beskyde, gdo po tobě idě, od Lysej zbojnici, od Frydku biřici…“ a závěrečnou „S panem bohem, idu od Vas, neubližil sem žadnemu z vas…“

 

VINCENC SOCHA (1903 Štramberk – 1970 Frýdek-Místek) prožil život ve Lhotce pod Ondřejníkem. Byl zde řídícím učitelem, zde se oženil, postavil dům a vychoval děti. Byl příkladem vzácného kantora a vlastence.

Od roku 1950 však fáral v Ostravě na dole Hlubina, kde onemocněl těžkou plicní chorobou. Proto přešel na Hukvaldy jako lesní dělník. Za okupace podporoval rodiny zatčených a uvězněných spoluobčanů. Socha byl hluboce věřícím člověkem: především kvůli víře mu jeho kulturní a občanské snahy byly ztěžovány. Roku 1936 založil ve Lhotce národopisný soubor Pilky. Jako uznávaný sběratel a národopisec se věnoval záchraně mizejících hodnot. Hlavně u mládeže se snažil rozvíjet vztah k lidovému umění. Autorsky a režisérsky vytvořil pořady a scény, například Valašská svatba, Dožínky, Kácení máje, Zrušení roboty, Pod májem, Dožatá. Dále divadelní hry Krajánkova nevěsta, Vánoční dar (pohádka), Pán hor, Radostné mládí, Srdce z pouti. Psal odborné články, například Leoš Janáček a Národopisná výstava v Praze (1895), Lidové písně ze Lhotky, Písně Anežky Šenkové z Měrkovic, Poutníci v našem kraji a mnoho jiných. Rozsahem a rozmanitostí neuvěřitelný je však jeho soubor zaznamenaných lidových písní (1200!) a tanců (160!) i jejich variant – z oblasti Kozlovic, Lhotky, Kunčic pod Ondřejníkem, Čeladné, Frýdlantu nad Ostravicí a dalších obcí. Vlastním nákladem vydal díl první (30 tanců). Připravil druhý (60) a třetí (62), které sice vyšly po jeho smrti, ale soubory je využívají dodnes. Z jeho rozsáhlé sbírky lidových písní vydala obec Lhotka tři sešity i sborník Vincenc Socha – život a dílo k 25. výročí jeho úmrtí.Poděkováním V. Sochovi i jeho rodině je pamětní deska na zdejším Obecním domě.

Folklórních festivalů a programů v kraji pod Lysou horou a Ondřejníku je dost. Ale SOCHOVY NÁROPISNÉ SLAVNOSTI ve Lhotce k poctě Vincence Sochy jsou jedinečné.

Do zdejšího amfiteátru – symbolické, že v blízkosti základní školy a domu V. Sochy – jsou každoročně zvány soubory z regionu, z jiných krajů a hosté ze Slovenska.

Na 16. ročníku Sochových národopisných slavností 2010 vystupovaly dětské soubory Valášek (Kozlovice), Malý Grúnik (Ostravice), Holúbek s muzikou Vrobelci (Ostrava), Trnečka (Zlín) a Bysterec (Mnichová Lehota). Z dospělých Valašský Vojvoda (Kozlovice), Grúnik (Ostravice) s cimbálovou muzikou Vojtek (Ostrava), Ondřejnica (Stará Ves nad Ondřejnicí), Ostravica (Frýdek-Místek), cimbálová muzika Jana Pustky (Kozlovice), Mladá Haná (Velká Bystřice), Nadšenci (Trenčín) a domácí Pilky (Lhotka).

Po proslovu zástupců obce a hostů se soubory představily ve společném programu Od jara ež do zimy. V oddílu Jaro předvedli např. Vynášení Mařeny či Kraslice, v Létu Letni hry na louce či Dožínky aj., v Podzimu Krmaš i Tlačení zeli ad., Mikulášskou obchůzku, Hru na Masopust aj. v oddílu Zima. Jen co vydechli při Muzikantském okénku c. m. Jana Pustky a jubilující Ostravica a Valašský Vojvoda předvedli, jak to vypadá, Dyž Lach potká Valacha, při závěrečném vstupu Mladé Hané a Nadšenců se nadšení jejich i diváků násobilo. Po oficiální části zábava pokračovala při muzice a výtečném krajovém pohoštění. Na závěr zapálili šohajové vatru, přes níž vysoko skákali.

Sochovy národopisné slavnosti kvůli své tradici, pohostinnosti a srdečnosti mohou vždy vítat vzácné hosty. Především syny V. Sochy Stanislava a Vincence. Dále Jana Rokytu s jeho syny (všichni mistři na cimbál) i další odborníky. Františku Pituchovou (o níž jsme psali). Marii a Pavla Dužích (iniciátory a spolutvůrce filmu O starých Starých Hamrech, krásné propagátory regionu). Lašského krále Zdeňu Viluše I. Chrabrého (Zdeňka Z. Krulikovského) se členy jeho dvora. Mnohé milovníky kraje a folklóru. Média nevyjímaje. Přijíždějí muzikanti, zpěváci a tanečníci souborů, kteří zrovna nevystupují, ale mají čas a hlavně chuť setkat se a spolu „dobře sa měť.“