Z kraje pod Troskami

Opravdu si také myslíte, že nejtajuplnějším kraj v Česku je kraj „trosečníků“, kraj kolem Turnova – Trosky? Já si myslím, že tajemnější je hora Blaník, Černé jezero na Šumavě, černé i podle jména, všude tam, kde se střelka kompasu může zbláznit. Tam, kde cítíme energii, kde podle pověstí je něco, co nás straší, tam, kde je v hradních útrobách hladomorna o několika patrech, odkud dodnes vane chlad a hnilobný zápach zetlelých lidských těl...
To vše bych hledal někde v okolí hory Říp, na starých hřbitovech, na odlehlých kopcích, kde odedávna hořely hranice s nešťastníky nařčenými z čarodějnictví. Většina národa si ale myslí, že nejtajuplnější jsou Trosky...
Turnov a jeho okolí má příchuť, která sládne v ústech, tak, jako třeba městečko zkoušené povodní roku 2010, Chrastava. Tam, pokud přijdu a nadechnu se, cítím staletí. Dech, který osvěžil mé plíce, který mě postavil na nohy. Turnov, jak jsem někde vyčetl, měl nejkrásnější park v celých severních Čechách. Celých 32 hektarů táhnoucích se nad údolím Jizery. Prapodivný kraj, do kterého Jizera vstupuje jako herec velkých rolí velkolepým antreé, branou mezi Suchými skalami a Pantheonem. Jako z pravěku, kdy se kraj halil pralesem listnatých stromů. Proslulý životem včelařů, lovců ryb a ptáků.
Tam někde, uprostřed těch bájných cest si Charváti pletli vlasy do copů a své hliněné nádobí zdobili vlnkou, tančili své vilné tance, pili medovinu a pivo, co sami navařili. Ze země povstal jejich dům a postavili si ve zdejším kraji horního Pojizeří krásné dřevěné stavby. Štítem do zahrádky a přes ni k návsi. Po návsi to bylo jako po zápraží, projít kolem oken hlavní světnice k síni. A dveře... Z dobrého dřeva, s klikou kovanou černým, co řemeslu rozumí.
Celý statek byl obehnán povalovým plotem, z něhož vedly do návsi vrata, která zářila výzdobou jak mladá nevěsta. To zas branka do polí byla docela malá, zděná, krytá šindelovou stříškou, v jejímž středu se zvedá věžička, často se zvonečkem, kterým se volalo k obědu na ty, kteří pracovali na poli.
Těch krásných vsí od Trosek přes Turnov k Sychrovu! Od rodných Hrdoňovic, Sobotky po Hodkovice a dál, pod Ještěd směrem na Machnín... Té krajině vládne, jako by nikdy nebylo jinak, zjev hradu prazvláštní krásy, hrad Trosky. Jak z mokrého dna oceánu povstalý korálový útes. Čedičová vyvřelina, žalující dvěma prsty k nebi na lidi, kteří kraj znásilnili. Kdysi učený pán, jezuita Bohuslav Balbín blahé paměti, napsal o tomto kraji i vědecké pojednání v knize Miscellanea. S obdivem a vzletným slovem pobavil a okrášlil tajuplné Trosky a bloudění horami na Hrubé Skále. Ani Antonín Marek nepřál klidu lidem pod Troskami a rozkošatil jeho pověsti.
Turnovská krajina byla vybásněna a její skráň ozdobena vavřínem se skvěla v jednom z oněch plagiátů zvláštní doby, která dala život Rukopisům. Rukopis královédvorský – bitva pod Hrubou Skálou – Beneš Hermanov. Čistá poezie otců národního bytí – Slávy dcera – J. Kollár. Zadal si a prstíčkem hrábnul i střízlivý Humbold, slovo ztratila i naše Karolína Světlá – O krejčíkovic Anežce. Sváťa Čech, básník z našich čítanek se nechal inspirovat tím, co viděl a slyšel na letním bytě v Rovensku. Ke svému rodnému kraji se spontánně přihlásil i mistr z Husi – Bohdan Kaminský.
(Vlastním jménem Karel Bušek. Protože jsem o něm a o Huse nedávno psal, jen lehce oživím vaši paměť. Husa, toť podzámčí velkolepého Sychrova, sídla vévodů a knížat z rodu Rohanů. Husu, stejně jako řemeslo řezbářské, proslavil Petr Bušek, který se tu usadil a počal tvořit v roce 1856. Měl syny Dominika, Karla, Konstantina a Ladislava. Karel se plně oddal múze).
To Kaminský zahalil Trosky a jeho okolí pláštěm romantiky a tajuplna. Zřejmě i proto Trosky zůstaly v čele peletonu závodu o nejtajuplnější místo.
Tam kdesi se počal zápas o Trosky. Ne o zlato, ukryté poklady. Šlo, jako vždy, o slávu objevitele, který si Trosky zadal do programu a obětoval jim pak vše, celý svůj život. Takových bylo i víc: Pekař, Smolík, prof. Drahoňovský, Šprachtr, rodina Mánesů, A. Dvořák a mnozí další. Sečteno a podtrženo, ti všichni a jejich koryfejové a následníci všehomíra svými díly zahalili Trosky a kraj pod nimi do snů a pokladů.
Není co dodat. Trosky to prostě musely vyhrát. Není tajuplnějšího místa v Čechách…? 

Velmož, Jan II. z Donína

Pokud chcete poslat dopis skvělému pánu, Janu II. z Donína, pak ani neshánějte poštovní směrovací číslo. Jan II. z Donína přezdívaný Halíř, na své tvrzi v Machníně, už nesedí. Nesedí tam už hodně dlouho, takže se už ani moc dobře nedá najít místo, kam by si malý velmož pověsil poštovní schránku a kam by mu machnínská pobočka České pošty doručila psaní. Tvrz, na které sídlil, po něm též přezdívaná Halířova tvrz, zanikla už za husitských válek, v době prohrané bitvy U Machnína známé topením zajatých husitů v Nise a jejich upalováním v téhle sympatické obci pod Ještědem, na půlnoční straně od Prahy.
To, v čem Jan II. z Donína žil, nebylo větší než šedesát metrů dlouhý a třicet metrů široký ovál. Žádný mimořádný luxus, mramor, vykládané koupelny a hluboké vany. Se synem Jakubem, když se psal rok osmdesátý, jsme našli to, co odhodili o deset let dříve archeologové: zbytky keramiky, ohořelé cosi, snad i něco od železa. Nic víc a vše tak z 15. - 16. století. Sparťanské vybavení domácnosti.
Pokud tu budete a začnete se shánět po tom, co zbylo po Janu II. z Donína či lépe z jeho tvrze v Machníně u nádraží, spíše si všimněte, co vše vám brání v nálezech. Tovární haly, navezená ornice a stromové nálety. Přesto se nedejte odradit a hledejte tvrz z roku 1353. Někde tu musí být. Nad hřištěm. Naproti nádraží. Když nic, tak nic, ale běžte dál, podél trati navštívit podobný relikt, zříceninu. Hrad, který po letech snad už ví, komu patří, Hamrštejn, odkud vládli hamižní aristokrati Liberci a jeho okolí.
To už je hezkých pár let, ale vlak tam zastavuje. Sice tak jeden z deseti, co kolem projíždějí, ale... Obě dvě tvrze sloužily jako strážní, jenže dnes už z nich není strážit co. Svět se posunul do měst, co nejblíž k obchodům s čímkoli.
Nechme spát oběti husitských válek i ty, co strážili Jana II. z Donína, včetně pana purkrabího Dachse z Hamrštějna. Ať tiše spí a zpytují svědomí. Má to i své výhody. Pošťák se za nimi nemusí trmácet do kopce na Hamrštejn ani do výkopů Halířovy tvrze.
I tak si myslím, že byste měli přijet do téhle středně velké obce. Machnín vás uvítá. Obec, která neví, zda je víc vesnicí nebo třicátou třetí částí Liberce.