Před několika dny jsem slavil narozeniny. A při nich si mimoděk vzpomněl na povzdechnutí komika Josefa Fouska, který si v jedné své úvaze moudře povzdechl: „Rád bych věděl, kterej blbec vynalezl kalendář!“ Pochopitelně, že právě kalendář nám neúprosně, někdy až nelidsky, připomíná, jak nám ten čas běží. Pro mne je proto drobnou útěchou zjištění, že děti stárnou, narozdíl od nás, rychleji. Ale k těm mým narozkám! Kromě polibků, potřesů pravicí a značně nesrozumitelnému zdravotnímu huhlání, dostávám od příslušníků naší rodinné mafie pravidelně i dárky. Až dosud to obvykle bývala bonboniéra, nové břity do holícího strojku nebo barva do mé tiskárny. Letos jsem však dosáhl vrcholu! Rodina mého syna mi koupila jeden akr pozemku na Měsíci.Teď si jistě myslíte, že je to nějaký vtípek, nepodařený fór, či dokonce podvod. Nic takového! Skutečně mi byl předán certifikát od firmy, která ve většině států světa prodává legálně tyto lunární, tedy měsíční, pozemky. Ústředí firmy sídlí v USA, pobočku má i u nás v Praze. Povrch Měsíce má přesně zmapovaný, takže každému zákazníkovi označí na mapě červenou tečkou, kde se jeho pozemek nachází. Ten můj je v dolní části, pár set kilometrů od pólu. Odtud bude jistě krásný výhled na naši Zem. A zakoupená plocha není také zanedbatelná. Jeden akr má rozlohu skoro půl hektaru, přesně 4047 čtverečných metrů. Firma jej prodává jen za neuvěřitelných 999 Kč! Můžete si ale zakoupit i pozemek mnohonásobně větší. Prostě libovolný počet akrů. Mně postačí pro začátek ten jeden. I tak mám z tohoto originálního dárku krásný pocit. Ve dne! Jakmile ale večer ulehnu, v té ložnicové tmě nade mnou se mi honí podivné myšlenky. V posteli přemýšlím o závažných problémech, které musím co nejdříve vyřešit. Jsou to třeba: moje první návštěva lunárního pozemku, což jistě bude malý krok pro lidstvo, ale velký krok pro mne. Dále jeho pojištění proti krádeži. Nejsem si totiž tak jistý, že by k ní nemohlo dojít i tam nahoře. Třeba kradou i mimozemšťani! Klidně mohou mít přikázání Nepokradeš!, ne jako my, až na osmém místě, ale třeba už mezi prvními. A co nejdůležitější: musím vymyslet, jak účelně pozemek využiji! Přece ho nenechám jen tak na pospas pohledům zvědavých pozemských čumilů. Mám to! Na mé lunární parcele vyroste v co nejkratší době pětihvězdičkový hotel! Ten bude nabízet návštěvníkům maximální komfort za rozumné ceny. (Děti do pěti let pobyt zdarma.) Obsluhu hostů budou mít na starosti dívky, které se v minulých soutěžích různých Miss umístily na 4. až 12.místě. Dopravu zajistí firma Kosmolet s.r.o., nedostatek jídla budu řešit stavbou…
V té chvíli mi zakručelo v břiše. Nečekaně jsem dostal hlad. Tiše jsem vstal, abych neprobudil svou ženu a zamířil do kuchyně. Rozsvítil jsem, z lednice vytáhl tác se slušným zbytkem narozeninového dortu, ze zásuvky nůž, rozmáchl jsem se, abych si kousek ukrojil… a v té chvíli něco zadrželo moji ruku. Podnět k tomu mi dalo znovupřečtení číslovky z bílé cukrové pěny, kterou se zatím neodvážil nikdo pozřít. Její hodnota mě teprve až nyní pořádně zaskočila! Najednou jsem si uvědomil, že k tomu, abych všechny tyto úkoly splnil, potřeboval bych překonat celosvětový rekord v počtu příštích dožitých let. Stodeset? Stodvacet…? Tak to ne! Do ruky se mi nečekaně vrátila dřívější síla, zakrojil jsem si řádný kusanec dortu a už s prvním soustem jsem v něm objevil sladké řešení: svůj lunární pozemek někomu prodám. Jeho cena bude ovšem, díky přiloženým perspektivními plánům, přiměřeně větší. Řekněme takových 999.999 Kč. Možná, že se mi první zájemce přihlásí z řad čtenářů Pozitivních novin. Bude to nejspíš ten, kterého nevyděsí jeho pokročilý věk, ani verše Karla Havlíčka Borovského, jež si pamatuje od školních let:
“Blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se, kam co schová. Ráno vstane jako srnec, vypije si kafe hrnec…“
No, nebudu už KHB dál citovat. Nový zájemce o lunární parcelu se jistě brzy sám přesvědčí, že k snídani můžeme popíjet klidně i čaj! |