Andrea Forsterová - Zdeněk Pošíval: Přednosti náhodných setkání
Rubrika: Publicistika – Rozpravy ZP
|
| |
|
| |
 Mgr. ANDREA FORSTEROVÁ akademická malířka Narodila jsem se v Bratislavě, kam se maminka, dětská lékařka, přivdala z Brna, tatínek byl právník. Po něm jsem zdědila lásku k malířství a poezii. Když mi bylo deset let, přestěhovali jsme se po rozvodu rodičů do Brna. Tam jsem prožila vcelku klidné, až idylické mládí. Na vysokou školu AVU jsem odešla do Prahy, kde žiju dodnes. Měla jsem štěstí na dobré učitele, jak na ZUŠ -- Kříž, Skácel, tak na AVU – profesor Karel Souček. Po absolutoriu jsem se věnovala volné tvorbě, ale také litografii, grafickým návrhům apod. Také jsem učila na Střední průmyslové škole grafické v Hellichově ulici na Malé Straně. Následovalo období na volné noze, přes dvacet samostatných výstav doma i v zahraničí a spolupráce s architekty. Mrzí mě, že se nerealizovala stavba hospice v Českých Budějovicích od Vlada Miluniće. Tam totiž vyhrál výběrové řízení můj návrh monumentální vitráže Domovy (viz v obrazové příloze). Od roku 2004 jsem opět učila mj. i na Česko-italském gymnáziu, které nedávno ukončilo činnost. Na Masarykově univerzitě v Brně jsem letos dostudovala dvouleté doplňkové studium oboru arteterapie - jen tak pro radost. Šestým rokem vedu v Praze 1 kurzy malby a kresby pro dospělé. Před nedávnem skončila moje velká výstava v Galerii XXL v Lounech, kde jsem vystavovala třicet velkoformátových maleb. Moje malby jsou své, nikoho nepřipomínají, ani nekopírují, snad právě proto se málo prodávají. Lidi rádi kupují něco jim důvěrně známého, co už mnohokrát viděli. | |
| ZP •• Jaký je rozdíl mezi akademickým malířem, jenž absolvoval šestileté vysokoškolské studium na AVU (Akademie výtvarných umění) nebo na UMPRUMu (Vysoké umělecko- průmyslové škole), a výtvarníkem vzdělaným středoškolsky, jenž si ovšem také často říká »akademický malíř«? Středoškolsky vzdělaný výtvarník si může říkat malíř. Akademický malíř je vysokoškolský titul. Dnes byl nahrazený titulem MgA. Protože jsem se setkala s lidmi, kteří mému titulu z neznalosti věci nerozuměli, požádala jsem na AVU o vystavení titulu současného. Byl mi vystaven Mgr s vysvětlením, že to odpovídá předpisům týkajících se bývalých absolventů. Já nejsem žádný titul zvyklá používat. Přiznám se ale, že mě třeba zarazí, když vidím nějakého učitele, který učí na střední škole a napíše si - mimo školu - před jméno titul »Prof.«. To je přece výhradně vysokoškolský pedagogický titul: profesory na univerzitách a vysokých školách dokonce musí jmenovat prezident republiky. S dětmi Oliverem a Natálií v galerii před svými obrazy »Perský záliv« ZP •• V umělecké tvorbě se tituly nepoužívají ani neuvádějí, byť autorům právem patří. Jenomže český člověk si prostě potrpí na tituly a všelijaká lichotivá oslovování. Nejde tu jenom o středoškolské pedagogy, kteří velmi často sami sebe nazývají profesory, ale o neskutečné množství dalších klamavých titulování. V jakési eseji jsem zmínil, že když v restauraci pracuje kupříkladu deset číšníků nebo servírek, jejichž šéfem je tam logicky pouze jediný vrchní číšník, pak v českých hostinských je jako pan nebo paní vrchní oslovován každý. A tak v Česku naslouchající cizinec spatří v jediném podniku hned deset vrchních a právem z toho musí být jelen. Výtvarná díla, a nejde mi vyloženě o tzv. artefakty užitého umění, jsou samozřejmě i předmětem obchodu. Jinými slovy: autor díla je na jejich odbytu existenčně závislým. Lze z toho v dnešní době žít? Z historie víme, že mnohá díla jsou ceněna až post mortum tvůrce a hmotný užitek z nich mají už jen dědicové nebo aukční galerie. Na tuto otázku lze odpovědět jednoduše - z obrazů dnes nelze žít, protože lidé si dnes koupí spíše buď nežijícího autora jako investici, anebo kýč od žijícího autora, popřípadě reprodukci v obchodním domě IKEA. Záleží také na tom, jestli tím malíř živí jenom sebe nebo i rodinu. Anebo má-li partnera, který ho finančně jistí a ten druhý potom není závislý na pravidelném příjmu. Dříve se určité procento rozpočtu stavební realizace investovala do uměleckého díla, od toho už dnes stavebníci a architekti bohužel také upouštějí, přitom interiér s uměním je mnohem osobitější. Navrhovala jsem také některé monumentální obrazy anebo vitráže. Vitráže ZP •• Vaše obrazy se mi líbí: nemíním však hovořit o pouhé líbivosti. Jde mi o to, že vaše díla sdělují jakési téma, jímž mě oslovují, což je jiná estetická hodnota než pouhý pocit libosti z dekorativnosti. Jak byste lépe definovala smysl tematiky akademického malířství? Děkuji, to mě moc těší. Smysl malířství - to slůvko »akademické« bych radši vynechala - spočívá podle mne ve sdělení pravdy; ne vždy se ta pravda musí každému líbit. Třeba hodně lidí – laiků - akceptuje malířství tak asi do období impresionismu. To byl směr kolem roku 1860, tedy před 150 lety. Hledal jistě taky svou pravdu, ale v zobrazení hry světla a stínů, světelných reflexů a atmosféry. A tak jako se každý vědní obor zabývá jinou problematikou, tak i každé období nebo i malíř řeší jiný problém a hledá k tomu své prostředky. Problémem někdy je, že do vědy se neodborník neodváží mluvit, kdežto do umění ano. ZP •• Vím, že se věnujete i pedagogické činnosti. Jak se vlastně vyučuje malířství na zájmové úrovni? Kam míří vaši absolventi? Upřímně řečeno, já si z výuky kreslení ze základní školy vůbec nic nevybavuji: na vysoké umělecké škole jsem sice absolvoval přednášky z dějin výtvarného umění, taktéž přednášky z dějin módy a v praktické scénografii jsme se učili, jak vyjádřit scénicky téma dramatu v jevištním prostoru. O edukaci k samotné malbě nevím nic. V mých kurzech se většinou lidi chtějí naučit základy: realistickou kresbu, malířské techniky. Začínáme tedy úplně od píky, aby to každý mohl zvládnout a pochopit. Dávám jim ale i kreativní úkoly, kde nemají žádný model a musí vygenerovat něco sami ze sebe. Někdy si nevěří a výsledkem bývají mile překvapeni, zvedne jim to sebehodnocení a utvrdí je to v pocitu vlastní svobody. Někteří studenti se připravují na talentové zkoušky na střední nebo vysokou školu, často architekturu, těm přizpůsobuji program podle toho, co se od nich na přijímačkách bude požadovat. Ve volné tvorbě platí, že člověk hledá sám sebe, vše co namaluje je svým způsobem autoportrét i abstrakce. Na gymnáziu jsem učila i maturitní semináře dějin umění - celý vývoj od pravěku až po 20. století. Dějiny umění jsou zajímavá disciplína, ve které se člověk dozvídá pořád nové informace a uvědomuje si vzájemné souvislosti. Ale i ve výtvarné výchově žáci vytvořili mnohdy překvapivě zajímavé věci, ne všechny to zajímalo, ale při pozitivní motivaci se i těm bez zájmu podařilo vytvořit moc osobité věci. ZP •• Součástí naší rozpravy je i zde řada zveřejněných snímků a reprodukcí vašich děl. Můžete mi pro jistou názornost prozradit, jak k vám přichází inspirace? Je to snad náhlá potřeba podělit se o nějakou akutní (aktuální) myšlenku, jak si vyložit svět či významotvorný jev? Anebo jde o příval intenzivního nutkání vyjádřit určitou emoci? Možná jde o obojí v nějakém metaforickém vztahu. Na tuto otázku se odpovídá dost těžko… Do umění člověk vloží své vnímání světa, své radosti i žaly. A někdy sám žasne, co to vlastně namaloval! Ale vážně. Překvapí mě spíš lidé, které mé obrazy nějak osloví, maluji si je tak trochu dost pro sebe… ZP •• Výtvarným disciplinám se věnuje hodně žen: nejsou vzácností ani v disciplinách architektury, ani v olejomalbě, to znamená i v oblastech, které bývaly doménami mužů. Přesto mám pocit, že na aukcích mistrů stále převažují mužští autoři. V povědomí lidí uvízla a existují jména slavných malířů, nikoliv malířek. Jak si to vykládáte? Myslím si, že v dnešní tvorbě se to trochu zlepšuje, ale v Čechách jsou dost zaběhnutá stará schémata dělení role mužů a žen. Navíc ženy se nikam netlačí, na rozdíl od mužů jsou víc v klidu a už tím, že většinou mají děti, které vychovávají, mají pocit, že něco vytvořily. ZP •• Jaká témata máte nejraději? A jaké techniky pro ně volíte jako nejvhodnější? Témata se mi proměňují s dobou, nejsem nijak monotematický malíř. Bylo období krátce po škole laděné do figurální malby, později se víc měnilo směrem k abstraktnímu zobrazení všeobecných jevů - vesmíru, domova, lidských vztahů a mnoha jiných. Nejčastěji maluji olejem, anebo akrylem na plátně, z grafických technik jsem se dostala nejčastěji k litografii. ZP •• Prozradíte mi své malířské vzory? Koho z mistrů jednak minulosti a jednak naší současnosti nejvíce obdivujete? Koho z českých, koho ze zahraničních (světových)? Přiznám se, že nemám žádné vzory. Ze starého umění miluju egyptské období tzv. »el-amarnské revoluce« z dob faraona Achnatona, anebo ranou renesanci, vůbec mám ráda spíše čistý projev malířů, jako jsou například Derain, Matisse, Da Silva, Clavé a mnoho jiných. Dobrých českých malířů je také řada. Nedávno proběhla v městské knihovně výstava mapující českou malbu od třicátých do padesátých let 20. století. Uváděla se tam spousta známých i neznámých výborných malířů. ZP •• Pojďme trochu fantazírovat: představte si, že máte nějakou dost vysokou finanční částku nazbyt a umanete si koupit obraz. Který a od koho byste ráda viděla viset dílo na stěně svého obydlí? Tak fantazírovat, to mě baví, fantazírovat je doslova zdravé a povznášející. Z takové té expresivnější tvorby by se mi jistě líbil Bacon nebo Načeradský a z té kontemplativnější třeba Šíma nebo Sopko. ZP •• Ve vašich katalozích se lze dočíst o poměrně neznámé činnosti, totiž, že se pravidelně zúčastňujete »workshopů«: můžete vysvětlit, oč se vlastně jedná a jak to probíhá? Ono slovo »workshop« v překladu znamená »dílna«. Dnes se toto slovo používá pro třeba celodenní nebo několikadenní věnování se určitému druhu činnosti, (v mém případě výtvarné), se skupinou kolegů anebo žáků. Vodní svět (akryl na plátně,160x120cm) ZP •• Každý člověk má své skryté sny. Neptám se vás na ty nejtajnější, zveřejněním by ztratily svou tajuplnost, ale zajímají mě takové, k nimž se můžete přiznat. Všechny své životní sny jsem si víceméně splnila: dostat se z brněnského gymnázia na Akademii výtvarných umění na studium malby. Mezi 220 uchazeči brali 15 a já tvrdě pracovala, denně jsem docházela do ZUŠ, ale na AVU jsem se dostala až druhý rok. Přála jsem si kromě malování také se vdát a mít dítě. Vdala jsem se dvakrát: mám dvě povedené a slušné děti. Hodně jsem toho procestovala. Jediné, co se mi zatím nesplnilo: mít chrta. Když se zeptáte, proč, tak opravdu nevím. Prostě mě fascinuje asi jako chlapa Ferarri. Stejně na něj nemám čas. Tak třeba někdy... ZP •• Dovolte mi pár otázek, jimiž bych rád doplnil portrét vaší osobnosti. Jste sice už dvojnásobnou maminkou, ale vedle dospělé dcery dosud vychováváte dvanáctiletého syna. Jste na děti myslím sama. Vaříte doma? Pečete cukroví? Vánočku? Jak si představujete optimální štědrovečerní večeři? Vařím ráda, je to tvořivá činnost, ale přiznám se, že hlavně o víkendech, během týdne na to nemám moc čas a když, tak jen rychlejší jídla. Cukroví nám pekla maminka, ale bohužel už rodiče nemám, tak se s tím vypořádávám sama. Moc rádi děláme se synem kuličky s višní uprostřed, perníčky (objevila jsem, že v IKEA prodávají hotové velmi dobré těsto), medvědí pracky a podobné. Zatím jsem nepekla kokosky, ty kupuju od známé. Vánočku jsem upekla kdysi dávno, když jsem mamince chtěla dokázat, že to taky umím. Ale zabere to moc času, takže ji kupujeme na Letné ve výborné pekárně. Optimální štědrovečerní večeři si přestavuji v kruhu rodinném a to zcela klasicky: ryba, bramborový salát, jen kapra jsme nahradili podkůvkami z amura, kterého kupujeme při výlovu rybníku u nás na chalupě a schováme do mrazáku na Vánoce. Žena (litografie) Epizody (litografie) ZP •• Co vám vlastně říkají Vánoce? Čím jsem starší, tím víc mě Vánoce dojímají. Znamenají pro mě zastavení se v tom běhu, setkání s blízkými, sounáležitost s rodinou. A taky radost ze setkání s přáteli. Obdivuji Prahu, slavnostní vánoční náladu, vůni stromečku, vyzdobená okna. A přála bych si, aby nikdo o Vánocích nebyl opuštěný a nešťastný. ZP •• V dnešních Rozpravách jsem úmyslně zvolil poměrně široký výběr ukázek vaší tvorby, jež zasahuje nejenom různé žánry, kupříkladu vitráže jsou prostě úžasné, ale předvádějí širší rozsah obrazové tematiky i jednotlivých údobí. Poněkud jsme pominuli vaše architektonické interiérové zaměření, ale z obrazové tvorby je vskutku z čeho vybírat: některá díla jsou velmi silná a vzrušující. Kupříkladu Vodní svět mě oslovuje velmi citelně. Anebo obrazy Přelet nad Evropou či Město v noci se prezentují nečekanou nápaditostí a originalitou. Takhle bych mohl pokračovat, ale ponechávám na čtenáři, aby se zadíval do dalších ukázek bez mých komentářů. Mám jen prostý dotaz: kdybych si chtěl zakoupit od vás obraz jako vánoční dar pro někoho blízkého, třeba i jenom některou z litografií, jež jsou až neuvěřitelně cenově výhodné, co bych pro to měl učinit? No určitě mi to říct, v ateliéru mám obrazů i grafických listů dost. ZP •• Nejde přece jen o mne, já dokonce vím, v kterém domě bydlíte, ale je třeba upřesnit čtenářům, jak se lze s vámi kontaktovat nebo se dozvědět ještě mnohem víc, jak o vaší práci, tak i o vašich kurzech: forsterova@seznam.cz www.arch.cz/forsterova ZP •• Na závěr mi dovolte mou oblíbenou otázku krásným ženám: jaké máte ráda květiny? Květiny mám ráda jako každá žena, ať už jsou to frézie, které rozvoní celý byt, luční květiny, které v květnu a červnu avizují příchod prázdnin, anebo růže, které nějakým zázrakem pořád kvetou na naší chalupě navzdory mé minimální péči. ZP •• Dovolte, Andreo, abych potěšil vaše oko alespoň obrázkem vašeho tajného přání, poděkoval za dnešní rozprávění a popřál vám i dětem klidné a krásné Vánoce! | |
| Malá obrazová galerie z díla Andrey Forsterové
| |
| Příště: TVRDOŠÍJNÝ HLEDAČ BÍLÝCH MÍST | |
| Dosud uveřejněné | |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 12. 2010.
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Blanka Kubešová |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Josef Fousek |
 |
Ivan Kraus |
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |
 |
Milan Markovič |