Nedělní chvilky s poezií pro vás připravuje herec, esejista a poeta
Vladimír T.Gottwald.
Máte-li zájem představit svou poezii v Pozitivních novinách, pošlete své básně včetně vlastního portrétu, krátkého medailonku o Vás a v ideálním případě i s ilustrací (fotkou, obrázkem nebo obálkou Vaší sbírky) na e-mail: vladimir054@gmail.com.
Děkujeme.

Michal Pokorný

„Pocházím z Prahy a celý život bydlím ve Vršovicích. Teprve nedávno jsem vystudoval hospodářskou politiku a logistiku na VŠE a jeden rok jsem k tomu učil na obchodní akademii.

Snad mám tak trochu renesanční povahu, protože mne kromě ekonomie baví přírodní vědy, ale i malířství, psaní, cestování, sport a v poslední době mne zaujalo sestavování rodokmenu.

Už od dětství mě zajímají zvířata, především ta neznámá, exotická i dávno vyhynulá. Proto se často objevují i na mých obrazech. Měl jsem zatím jen dvě výstavy, tu první v České společnosti pro duševní zdraví a druhou ve vinárně U svaté Anežky. Ale nejspíš bych nikdy žádnou výstavu neměl, nebýt paní Elišky Peroutkové, které se zalíbily mé obrázky. Snažím se také psát, ať už poezii či prózu, připadá mi však, že je těžší sepsat zajímavý příběh než namalovat krásný obraz.“

 Psáno v dešti

Nosím s sebou deštník blázna
v těle mém je duše jenom náznak
pod deštníkem v dešti lží
pravda se těžko udrží

Ve světě kapek se slza ztratí
člověku život se steskem krátí
hodiny ztichly únavou
mé verše časem uplavou

Život zkrášlený bezmocí
nezná naději
nemá cíl
a snad proto raději
časoprostor opustil

Tajné přání

Dej růže stranou
ať neuvadnou
napiš sonet májový
ať se to nikdo nedoví
raduj se ze slunce
a rozkvetlých strání
řekni ze srdce
tajné přání
povím ti za to
jak jsi krásná
tohoto časného rána

   

ilustrace © Michal Pokorný

 Po červené stezkou svého osudu

Tak jdu turistickou stezkou svého osudu
Po červené
Netrápím se tím, odkud a kam jdu
jen po červené
Kráčím cestou lemovanou stromy
je zataženo
však mě to netrápí
Nikde nic a jen ty stromy
sedí a hrají na klavíry
Hrají šumění větru
hrají hromy
smutně se přitom dívají
a mě je krásně
Jdu po červené
melancholickou krajinou
doprovázen klavíry
které už hrají
jenom pro mě
jen proto, že jdu
Po červené

 Koncert noci

Kterou strunou asi začne dnešní noc hrát
až se diváci usadí a zhasne se
jenže se dávno nechodí na koncerty

Nejsi se mnou, ale měla bys být
zdáš se mi v obrazech a všechno je tak snové
noc už se vkrádá do oken
snad je to tím

Vše už jsem dopil
sám a se zavřeným sešitem
melodie skončí a diváci možná trochu zatleskají

Někde nad hlavou se vlní sny
zdáš se mi taková, jakou tě chci
úsměv a oči, které si chtějí hrát
a snad i té dnešní noci zatleskáš
v mých snech

 
DO(o)UŠKA  „Četl jsem si verše Michala Pokorného, a notnou chvíli si říkal, čím to je, že na mne tak působí, když jejich autor vesměs volí jenom tak jednoduchá řešení. A už jsem na to přišel: je to tím, že Michal vesměs volí jednoduchá řešení. – V té jednoduchosti je síla a upřímnost. A to bych si měl častěji uvědomovat i já. Děkuji, Michale! “  pterodaktyl

http://v-t-gottwald.webnode.cz  |  http://vladimirt.gottwald.blog.idnes.cz