Domluvili jsme se a jednoho zimního odpoledne se ocitám v centru Prahy na Karlově náměstí. Teď ještě najít Ječnou číslo 12. Můj tatínek říká, že ulici Ječnou a Žitnou rozeznám podle toho, že „na Ječné ječí tramvaje.“ Trochu mi to nepasuje k představě, že hotel na tak rušné ulici by měl být oázou klidu a harmonie, ale uvidíme.

Mezi množstvím honosných cedulí na fasádách domů na mne přátelsky mrkne malý fialový neon s nápisem Penzion & Hostel ART HARMONY a zve mne průchodem dál. Stojím před vnitřním blokem zděných budov, hluk z ulice mizí s každým dalším krokem. Na zídce porostlé břečťanem posedává sýkorka, ve sněhu hopsá několik vrabců.

Stoupám do třetího patra domu, ze kterého dýchá minulost. Schodiště stále ještě nepřipomíná, že by se tady někde mělo skrývat cosi zvláštního. Za masivními dřevěnými dveřmi mne ale čeká překvapení. Chodba nalevo i napravo vypadá jako březová alej. Stromy s bílými kmeny nemají kořeny, ale listy na větvích si zachovávají svou barvu.

To už mne se širokým úsměvem a otevřenou náručí vítá majitel hostelu a jednatel společnosti osobně, Vláďa Vích: „Ty stromky tady budu pravidelně měnit, aby mohly vydávat co nejsilnější energii.“ Vláďa mne provází svým královstvím. Pokoje tu nemají čísla, ale jména jeho blízkých: Dita, Viktor, Filip, Janina, Kevin, Vivien, Daniel, Brandon, Ditah, Frederick, Michal.

Všude přírodní materiály a prvky. Poctivé dřevo, bambus, schůdky k dřevěným patrům s prostorem na spaní. Vzorně ustlané postele s veselým povlečením, nachystané osušky a ručníky. Útulné rohové sezení, stolky, křesla, měkké polštáře. A všude barvy, barvičky - harmonicky sladěné, příjemné, hřejivé. Světýlka, solné lampy, obrázky v rámečcích i ruční originální malůvky přímo na stěnách. Dřevěné dekorativní sochy, kamínky a spousta živých květin.

Každý pokoj je jiný. Myslí se tu na skupiny přátel, na rodiny i na děti. V jednom pokoji na mne vykoukne obrovská plyšová želva, ve druhém visí dětská houpačka, v dalším lze protáhnout tělo na dřevěných ribstolech, v jiném neodolám volání bambusových hudebních nástrojů a musím si zabrnkat… Uprostřed chodby je umístěna společná kuchyňka. Dřevěné lavice s vlněnými polštářky lákají k posezení. Je tu útulno, klid. Z každého koutu vyzařuje rodinná pohoda a pohostinná náruč majitelů. Pojem času se vytrácí…

Usedáme s Vláďou ke stolu, pijeme voňavý čaj a povídáme si.

Jak tě napadlo začít podnikat a ještě ke všemu v hotelové sféře?

Pořád jsem měl pocit, že bych mohl dělat něco prospěšného. Něco, čím bych dělal lidem radost, dělal je šťastnými. V tomhle domě, ve 2. patře, už nějaký čas s rodinou bydlíme (Vláďova manželka je zpěvačka a herečka Dita Hořínková – pozn. aut.).
Jednoho krásného dne přišel impuls, náhoda - nenáhoda, když se uvolnilo celé třetí patro nad naším bytem a další prostory. Napadlo mne vytvořit místo, které nebude jen na přespání. Místo pro setkávání, místo s domácí atmosférou, kde se lidé budou cítit dobře, kde se budou moci „zastavit“ ve spěchu současného hektického života. Takže penzion a hostel. Něco jsem měl našetřeno, nějaké prostředky jsem si vypůjčil - a pustil se do práce se svými dvěma kamarády - spolehlivými společníky. Mám zcela jasnou představu čeho chci dosáhnout.

Teď tu je celkem osm pokojů a čtyři apartmány, kapacita je 48 lůžek. Každý pokoj má samostatné sociální zařízení. V pokojích ještě udělám drobné úpravy, stejně tak i v koupelnách - jistě sis všimla, že všude je atypické vybavení i osvětlení. S majitelem domu jsem domluven, že zvelebím také vstup do domu a schodiště - zatím mohu návštěvníkům, kteří sem statečně vyšlapou těch 40 schodů, jen nabídnout zdarma welcome drink (úsměv). V penzionu rozšířím prostory a zvětším ubytovací kapacitu. Vybudujeme tady kulturně - společenské centrum, vytvoříme místo pro různé akce či koncerty. Vidím tu prodejní výstavy obrazů a fotografií, obchůdek s rukodělnými výrobky. Představ si, jak tady zní tichá esoterická hudba, voní zapálené tyčinky, lidé se tu potkávají, seznamují se…
Doba je uspěchaná. O to víc bych si přál, aby k nám hosté „utíkali kvůli zastavení se“ a zklidnění. Aby se tu mohli v klidu nadechnout, meditovat, rozjímat, načerpat energii, získat inspiraci. Ale taky třeba najít nové přátele.

Věci už se daly do pohybu, něco se v těchto prostorách děje. Návštěvníci se tu zklidňují, otevírají. Původně cizí lidé tady k sobě nacházejí cestičky, tykají si, společně si uvaří a pak spolu vyrazí třeba na výlet. Nebo tu vytvoří diskusní kroužky a povídá se dlouho do noci. Čas se pro ně zastaví, okolní svět nevnímají.

Ale jsou návštěvníci, kteří se neobejdou bez vymožeností techniky.

Ve společných prostorách najdou televizi s velkoplošnou obrazovkou a dva počítače s internetovým připojením, WiFi je v celém objektu, televizní přípojky i kabelový internet vedou do každého pokoje. Máme tu internetové rádio, telefon, lednici, pračku, sušičku, žehličku. Objekt je nekuřácký, ale pro nikotinové příznivce se kuřácký prostor také najde. Zatím nemáme bezbariérový vstup, ale plán na venkovní výtah se již rýsuje. Po dohodě je možné ubytování i se psem.  

Původně jsem se tě chtěla zeptat, co můžeš hostům nabídnout a v čem je tvůj penzion a hostel lepší než konkurence, ale ty vlastně odpovídáš dříve, než takovou otázku vůbec vyslovím.

Že by na nás už taky začalo působit tohle prostředí? (úsměv). Když jsem v únoru 2010, tedy před rokem, začínal, přemýšlel jsem, jak nejlépe označit tohle harmonické „doupě“. Je mi jasné, že lidé mají zafixovanou představu o hostelu jako o nouzové noclehárně, kde spí v jedné místnosti třeba deset lidí, jeden chrápe, druhý baští rybičky, mladí se chtějí pomazlit a staří mrskat karty…

Ale já chci nabízet jak služby na úrovni penzionu, tak i levné ubytování pro „batůžkáře“. Za patnáct euro, ale třeba i za dvanáct. To všechno v čistém a útulném prostředí. Ani v pětilůžkovém pokoji si hosté nepřekážejí. Každý si může najít svůj koutek soukromí – a když se bude chtít setkat se spolubydlícími, má k dispozici příjemné posezení. Hosté mají na výběr - mohou si objednat celý pokoj, nebo třeba jen jedno lůžko.

Tři sta korun za kvalitní ubytování v centru Prahy? To je za hubičku…
Takže další moje připravená otázka na cenu a možnosti ubytování je zbytečná. Ty mi tedy dáváš zabrat. Zůstanu u přízemních dotazů – co s hladovým hostem?

Jeden pokoj má samostatnou kuchyňku, další společná vybavená kuchyňka se nachází v „potkávacím centru“. Hostům můžeme pomocí donáškové služby objednat jídlo až do pokoje. V blízkém okolí je dostatek kvalitních restauračních zařízení. S těmi, které jsem osobně vyzkoušel a které mohu doporučit, mám domluveny pro naše hosty slevy. Někde dostanou i extra větší porce a nakonec drink zdarma dle přání – stačí, aby se prokázali tímhle originálním dřevěným přívěškem k pokojovému klíči, že jsou u nás ubytováni.
Návštěvníkům rád osobně doporučím, kam na výlet po Praze nebo třeba i do okolí Prahy. Nabízí se takřka neomezené možnosti - architektonické památky, kultura, romantická zákoutí na piknik, pořádný kus krásné přírody v pražských parcích a zahradách, ale třeba i squash, stolní tenis nebo umělá lezecká stěna nedaleko odtud. Podle zájmu zajistím hostům i netradiční program – nejen například průvodcovské služby nebo vstupenky na kulturní akce, ale třeba výlety do přírody v okolí Prahy, pronájem kol a automobilů, vyjížďky na koních, plavbu na kanoích, sportovní střelbu…
Na druhou stranu, lidé chtějí poznat pulsující život Prahy. Na Václavské náměstí lze od nás dojít pěšky za pár minut - ovšem, pokud si hosté cestou neudělají občerstvovací pivní zastávky v doporučených hospůdkách… (smích)
„Tankovat“ se dá také energie. Osobně dávám přednost Vyšehradu, Malé Straně, Prokopskému údolí, nebo se vydávám na Petřín, do Riegrových sadů. Silně energetická místa jsou samozřejmě také na Pražském hradě.

Zase odpověď na otázku, kterou jsem ještě nevyslovila. Chtěla jsem se zeptat na zajímavé tipy v okolí hotelu a tvá oblíbená místa v Praze. Vůbec je to s tebou takový rozhovor naruby. Vzpomeneš si na svého prvního návštěvníka, na nějaké zajímavé hosty?

Prvními hosty byl mladý pár ze Švýcarska. Byli krásně zamilovaní a toulali se nejraději romantickými uličkami staré Prahy.
Kromě Čechů jsou v návštěvní knize zapsáni hosté z Anglie, Francie, Brazílie, Mexika, Austrálie, Aljašky, Číny, Japonska, Nového Zélandu… Skupina Španělů sem přijela kvůli fotbalovému zápasu. Jeden spisovatel, sympatický starší Francouz přímo z Paříže, tu napsal celou knížku. Jezdí k nám i domorodci - Pražáci, aby si tu odpočinuli od každodenního spěchu. Často tu bývají i herci nebo muzikanti. Např. mladý Miro Šmajda (finalista Superstar, pozn. aut.) si u nás pravidelně „dobíjí svoje baterky“. Říká, že tu nachází klid, pohodu a inspiraci – už tady složil několik „songů“.
Lidé se sem rádi vracejí, často přijíždějí na osobní doporučení.
Vzpomínám na svého bulharského kamaráda, tenkrát byl na tom psychicky dost zle. Když byl u mne na návštěvě, potkal se „náhodou“ s jedním z hostů hotelu (úsměv), rozvedenou paní z francouzské Bretaně. Spřátelili se, začali se navštěvovat, oba se rozzářili – a už bydlí v Bretani společně, on si tam našel práci, starají se o jejího desetiletého syna. Možná brzy pošlou svatební oznámení – to by byl happyend!

Prozradíš něco ze soukromého života? Tam určitě bude hlavní pramen, odkud čerpáš energii a inspiraci.

Moje první manželství bylo velmi brzké a skončilo rozvodem. Z něj mám skvělou dceru Janinu, které bude zanedlouho 26 let. Cestu k sobě jsme dlouho hledali, ale v současné době jsou naše vztahy výborné.   
Druhé manželství, zpočátku velmi romantické, se změnilo tak, že by to byl námět na oskarový film. Kramerová versus Kramer je proti tomu procházka růžovou zahradou (posmutnělý úsměv). 18letý syn Kevin a 14letá Vivien bydlí se svou matkou v  Německu až na francouzské hranici. Neviděl jsem je přes veškerou mou snahu už šest let. Rád bych se s nimi vídal, stýská se mi po nich… Ale na všem špatném je vždycky něco pozitivního, něco, co právě od takových zlomů zase naopak začíná!
Po svém návratu do Prahy jsem se seznámil se svou nynější ženou, zpěvačkou a herečkou Ditou Hořínkovou. Je to čistá a ušlechtilá duše. Nepřeháním, když řeknu, že je líbezná, spanilá a půvabná. Tyhle výrazy se už moc „nenosí“, ale ona opravdu taková je, i uvnitř. Rád poslouchám její zpěv, miluji i Ditinu živelnost. Vychováváme spolu dva úžasné a nadané syny, naše štěstíčka. 

…a vaše rodinné souznění se snažíš přenést i do prostor pro hosty. A daří se ti to. Ve stejném stylu máš zařízený i byt - sladěné barvy, přírodní materiály, filozofie jing-jang a feng-shui. Jak se dá skloubit život zpěvačky-matky a hoteliéra-otce? Jak v rodině naplňuješ filozofii penzionu „zastavení v každodenním spěchu“?

Snažíme se oba ze všech sil. Lituji, že na sebe momentálně nemáme více času. Celé dny trávím při dostavbě hotelu. Spím jen pár hodin. Vymýšlím, kreslím návrhy, dělám samozřejmě i sám řemeslné práce. Jinak to nejde. Brigádně zaměstnávám několik řemeslníků, ale je třeba důsledná kontrola, hlídat pečlivost a kvalitu prací. Dita pořádá různé koncerty a akce, staršího Filipa vozíme na kurzy a zájmové kroužky, jedenapůlletý Viktor by nás oba měl nejradši celé dny jen pro sebe. Ještěže máme tak obětavé babičky… Věřím, že jde jen o přechodné období. Až tu svou „společnou káru“ roztlačíme, pofrčí dál už skoro sama (úsměv).

Zrovna včera jsem četla, že k harmonickému životu stačí tři základní body: Řekněte si, co je důležité. Uvědomte si, jak jste šťastní. Dělejte věci, které vás baví. Co ty na to?

    

+  +  +

Během našeho příjemného povídání stačil Vláďa dvakrát poradit řemeslníkům, dát instrukce slečně v recepci, postarat se o malého pohodáře Viktora, přijmout objednávku na ubytování a ještě se mi omlouvat za přerušování rozhovoru. Ani trochu mi to nevadilo. Vstřebávala jsem rodinnou atmosféru a cítila se náramně.

Rozloučili jsme se a já spěchala večerními ulicemi domů. Náhle asi tak metr ode mne žuchnul na chodník velký kus ztěžklého sněhu. Asi spadl ze střechy vysokého domu, kolem kterého jsem procházela. Měla jsem „z nebe“ štěstí. Co se týká andělů, mám jasno. Opravdu existují…

Kontakt:

Pension & Hostel ARTHARMONY, s.r.o.
Ječná 509/12, 120 00 Praha 2