Dívám se ze svého bytu v Praze - Malešicích na 180 metrů vysoký komín nedaleké spalovny, která má čtyři ochozy a žebříky s ochranou. Ten komín je prý nejvyšší v celém našem hlavním městě. Psal jsem o ní již po listopadu 1989 v našem obvodním časopisu P 10, který jsme zde založili. V té době ovšem její výstavba, zahájená v září 1988, byla na mrtvém bodě, další zdržení nastalo nedořešením problémů kolem její privatizace a dalšího financování. Znovu se zde začalo stavět v roce 1996 a celkové náklady se vyšplhaly na 2,7 miliardy korun.

Myslím si, jak se bavím se sousedy a lidmi pozorujícími ten kouř, že by se o té spalovně mělo vědět trochu víc. Zvláště proto, že před lety (v roce 1998 zejména) tu ještě získávala své příznivce Občanská komise pro kontrolu malešické spalovny a dnes jakoby její činnost ustala. Nikomu z kolemjedoucích po zdejší magistrále neujde, jak sem denně přivážejí speciální nákladní automobily veškerý směsný komunální odpad z našich domácností z Prahy a jejího nejbližšího okolí.

Přesně jde o 250 nákladních automobilů den co den. Z nich se 80 % mění na teplo. Zajímal jsem se o některé další údaje a mám poznamenáno, že ve spalovně jsou celkem čtyři kotle, každý z nich může spálit za hodinu až 15 tun odpadů. Tím zároveň každý z kotlů vyrobí 36 tun páry o teplotě  235 °C a tlaku 1,37 MPa. Vyrábějí zde tolik tepla, kolik potřebuje Pražská teplárenská. To prakticky znamená, že čtyři kotle nejedou naplno. Dva vyrábějí teplo, jeden se vždy opravuje a jeden je připraven na spuštění. Pára jde potrubím do energetické sítě Pražské teplárenské společnosti. Ročně se zde spaluje 220 000 tun odpadu, současně vyprodukovanou škváru další odběratelská společnost recykluje a dodává stavebním firmám.

Dívám se na ten obrovský ohon, který vychází z toho komína a zdá se být čistý, nepáchnoucí. Podle údajů z roku 2007 spalovna vypustila do ovzduší 1 037 897 043 m³ spalin, které obsahují 245 173 tun CO₂, 2 398 kg SO₂, 152 tun NO_x 0,03 gramu dioxinů. Ve všech případech plní platné předpisy a dosáhli toho díky několika technologickým opatřením a značným investicím. Oprávněné požadavky ekologických organizací a občanů jsou tedy plněny.

Ale vývoj se ani poté nezastavil. Zkoušejí zde nové typy aktivního uhlí do mokré tzv. vypírky spalin. Ročně se tak spotřebuje 700 tun vápna a 60 tun aktivního uhlí. A právě nový typ uhlí dokáže selektovat i rtuť. Chystá se také výstavba modernějšího způsobu katalytické redukce, která sníží množství Nox (tj. oxidy dusíku) ve spalinách na 80 miligramů na metr krychlový. Chystají se na přísnější limity, jaké jsou třeba v sousedním Německu.

Odborníci malešické spalovny sledují celkový energetický vývoj v naší zemi a jednoznačně říkají, že teplo a elektrická energie je potřebná, tak proč si likvidovat přírodu těžbou nebo instalacemi rušivých zařízení, když můžeme efektivně využít odpady, které tak jako tak zase produkují jen lidé. Provoz je čistý, je z něj daleko méně emisí než z uhelných elektráren, stupeň recyklace produktu hoření je značný. Skládky neuznávají. Emise metanu, skleníkového plynu jsou v nich značné. Ale to už je na další téma někdy jindy…