Egon Wiener: Stalo se u nás doma

Rubrika: Publicistika – Komentáře

Naši předkové, žijící před 370 lety v Liberci nebo v Jablonci, také nebyli jen samí andělé. Posuďte sami. Všechno to vzalo počátek po prohrané bitvě na „Bílé hoře“. Mladý Redern vsadil na nesprávného koně, a tudíž prohrál. Prohrál všechno, veškerý svůj majetek v Čechách i městečko Liberec, od jehož rozvoje si tolik sliboval. Uprostřed tržiště nechal postavit slušnou renesanční radnici, kostelík už nebyl ze dřeva, pustil se i do stavby zámku. To vše mělo skončit s odchodem Redernů a všech, kteří vyznávali luteránské náboženství. Neskončilo. Nový liberecký pán, pán nad tělem i duší svých poddaných, rozhodl o prioritách. Tisíc vojenských uniforem týdně a rekatolizace. Po česku. Šup zpátky do lůna církve římsko-katolické. A protože to myslel skutečně vážně, značná část občanů Liberce a širokého okolí uprchla do blízkého zahraničí, kde mimo jiné povznesla tamní soukenickou výrobu.

Albrecht z Valdštejna byl důsledný a brzy z Jičína dorazil ferman i jistý farář Andreas Stomaeus, který si nijak nezadal s knížetem sedícím v Jičíně a v Praze, pokud zrovna nebojoval jinde. Tak tenhle farář se pochlubil obecenstvu při kázání, že vybral už přes 2000 zlatých. A to neměl dělat… K odchodu do exilu se připravovalo i několik členů libereckých rodin včetně rodiny pekaře Daniela Keila. S majetkem exulantů to chodí vždy stejně, je zabaven a kdejaký úředník radnice, tehdy i církve, se obohatil. No a tihle adepti exulantství se rozhodli, že náhradou za svůj zabavený majetek si vezmou penízky faráře, který se s nimi tak naivně pochlubil.

Peníze byly uloženy v domě malíře A. Fritsche, který, jak jsem pochopil, zrovna maloval v Jičíně. (Proč byly deponovány právě u něho, o tom městská kronika mlčí). Dojednáno, dokonáno. Faráře dovlekli do Fritschova domu (15. 11. 1631), kde na něm násilím vymohli celou částku 2000 zlatých. Průšvih byl ten, že farář přitom vymáhání vypustil duši. Zloději, a teď už i vrazi, uprchli do blízké Žitavy.

Co se dělo v Jičíně, když se Albrecht o tom všem dozvěděl, stálo za to. Vydal rozkaz pobít všechny občany Liberce (!) a město srovnat se zemí. K tomu vydal písemný ferman a k vykonání rozkazu záhy stála před libereckým zámkem skupina, oddíl chorvatské jízdy, odhodlaný splnit rozkaz svého chlebodárce a zaměstnavatele. Když tu se onu jobovu zprávu dozvěděl malíř Fritsche, jak víme, zrovna malující v Jičíně, odvážně se vypraví k Albrechtovi a exekuci mu úspěšně rozmlouvá. Uf!

Vladštejn souhlasil, ale město potrestal ekonomicky. Odebral mu právo vařit pivo, zabavil mlýn a pět svobodných statků. Majetek spiklenců, zlodějů a vrahů zabavil a prodal. Peníze zaslal pražskému arcibiskupovi, který by tak jako tak farářovy úspory zdědil.

Stejně si ale myslím, že celé to přimlouvání malíře Fritsche před 370 lety nemělo tu správnou váhu. Větší váhu měly vojenské kalhoty a haleny pro Valdštejnovy vojáky, které tehdejší kluci trhali na bojištích celé Evropy. Jak jinak si i vysvětit další Valdštejnovy investice v Liberci, třeba výstavbu i tzv. Nového města.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 04. 2011.