Manželka pana Neprakty Daniela Pavlatová mi nedávno rozhořčeně napsala v reakci na právě vydanou pomlouvačnou knihu i těsně následující článek Petry Šustrové v Lidových novinách: „Jiří Winter – Neprakta nikdy NEPODEPSAL Antichartu. Ani nic jiného, za co by se musel stydět. V seznamech se objevilo více lidí, kteří nepodepsali, a přece se tam jejich podpis "nějak ocitl". Jak to? Myslím, že komunisté byli až na výjimky bandou lhářů a propaganda pro ně byla prvořadá. Lži a podvody je nijak netrápily. Netrápily v celých dějinách mnohé, je taky ne. Nepsala bych tak rozhořčeně, ale došlo dokonce na přirovnání k fašistům. Je děsivé, a zejména právě u mého manžela, který byl za války odsouzen za  protifašistický odboj a vyvraždili mu celou rodinu - kromě maminky. Ta jediná přežila. Sám Neprakta pak byl odsouzen nejprve k trestu smrti, načež sice soudce trest zmírnil na deset let, ale jen že se k přelíčení nedostavil jeden svědek a soudce nechtěl odkládat rozsudek, který v praxi znamenal víc než smrt (a on to věděl). Jak to? Deset let v „lágru“ nešlo přežít. Nikdy NIKDO to nepřežil! A za komunistů? Jiří, můj dnešní muž, který stále pracuje, kreslí, se choval slušně, také kreslil, nikomu neškodil a neúčasnil se žádných špinavostí. Nenapomáhal tedy režimu.“

Pomlouvačnou knihu vydalo nakladatelství REVOLVER REVUE a manželka kreslíře, který je (mimochodem) díky své plodnosti v  Guinessově knize rekordů, se obrátila na svou advokátku dr. Kožíškovou. Ne však jen v záležitostech právních, nýbrž taky obecně lidských. A oč vlastně jde?

To je otázka! Především… Námětářem valné většiny vtipů byl Miloslav Švandrlík, těch podepsaných jenom Neprakta pak Jiřího první námětář Bedřich Kopecný. „Neprakta“, jak známo, bylo míněno žertovně a jako název firmy na protest proti praktickým (či „praktickým“) názvům jako Obuna, Masna atp. z počátku padesátých let.

Dobrá, tak tedy Švandrlík, ale také jeho životopis je přece obecně znám a  označovat někoho takového za „služebníka režimu“ je až nepochopitelně absurdní. Kniha Háro je, pravda, určena mladým, kteří dobu totality už nezažili a nemají tedy možnost vlastního posouzení pravdivosti zde uvedených informací.

Pokud snad současná redakce Revolver Revue totalitu také nezažila a jméno Miloslava Švandrlíka jí nic neříká, připojme i několik dalších vět na  vysvětlení, a proč ne rovnou z úst manželky pana Neprakty!:

„Miloslav Švandrlík,“ připomíná nám, „měl kvůli knize Černí baroni (a neznám jinou tolik přepisovanou či jinak množenou a stále kolující a natolik oblíbenou zakázanou knihu z doby totality) MNOHO A MNOHO let zcela zakázanou spisovatelskou činnost a stále byl monitorován příslušnými orgány státní moci. Jediným Švandrlíkovým skromným zdrojem příjmů tak zůstalo právě psaní námětů ke vtipům a - později, když se situace poněkud uklidnila, krátké povídky v Dikobrazu, což však také byla jediná tiskovina, kde se směl občas objevit (tedy po oné PAUZE).

„Nevrátila byste se však ještě k prvnímu námětáři Bedřichu Kopecnému?“