Jaromír Matoušek: Fotografové války 1914–1918

Rubrika: Publicistika – Doporučení

Žádná země na světě se nemůže pochlubit tím, že by vlastnila fotografický archiv z 1. světové války. Je pravda, že se najdou v rodinách jednotlivé fotografie dědečků ve vojenských uniformách pózujících ve fotografických ateliérech, aby získali na památku obrázek, který by pak rozesílali svým drahým rodičům, děvčatům a kamarádům. Ti je pak ukazovali dál, dalším lidem, kteří dotyčného znají, nebo bohužel též znali. Ve válce se především střílí a kde se střílí, tam umírají lidé…


A právě tyto fotografie byly a zůstaly často jedinou památkou na dědečka, který padl někde daleko od domova, od svých drahých, ke kterým se už nikdy nevrátil. Rodin, které byly takto postiženy, bylo hodně. Bylo jich hodně i u nás. Máme-li možnost prohlédnout si tyto fotografie, zkušenost je obyčejně stejná – z černobílého obrázku na nás hledí mladý, silný a zdravý muž. Je pln elánu, optimismu a chuti do života. V jeho obličeji čteme touhu vyjádřit vztah k lidem, kterým obrázek posílá. Lidé na obrázcích jsou mladí, mající život před sebou. Mnohým to ale dopřáno nebude…


Pro nás, kteří jsme nebyli na světě a nezažili útrapy vojáků z této války jsou tyto fotografie, které nám přibližují, co vojáci dělali, co prožívali a jak si často krátili chvíle před bojem, velmi cenné.

Na počátku strastiplné cesty za vybudováním fotografického archivu z 1. světové války bylo obrovské nadšení našeho předního fotografa Jaroslava Kučery.

Dva roky soustavné práce. Sháněl fotografie, skleněné desky, které pak třídil a seřazoval. Dopisoval si s lidmi, žádal o dokumenty z té doby. Práce to byla zdlouhavá. Ale pro Jaroslava Kučeru to nebyla první práce tohoto druhu.


Na konci shromažďování materiálů měl Jaroslav Kučera pohromadě úctyhodné množství fotografií a negativů. Bylo jich přes tři tisíce od dvanácti autorů. Po dlouhém zvažování nakonec vybral přes dvě stě fotek od čtyř autorů. Byli to tito autoři: GUSTAV BROŽ, JAN MYŠIČKA, JENDA RAJMAN A KAREL NEUBERT. Tyto odvážné muže můžeme považovat za zakladatele dokumentární fotografie. Byli to především vojáci. Když byla bitva, museli odkládat svůj velký a těžký dřevěný aparát na desky a zúčastnit se bojů. Nebyli to fotografičtí profíci, byli to amatéři, kteří si do války vzali svůj fotoaparát a zanechali pro nás a pro další generace svědectví o tom, jak se v 1. světové válce bojovalo a žilo.

Jaroslavu Kučerovi se podařilo shromáždit fotografie zákopů, polního špitálu, polní kuchyně, ubikací. Budeme přítomni i polní mše svaté před bojem, uvidíme i operace hlavy, tehdy neobvyklé, uvidíme zajímavá děla velké ráže, zabíjačku, křest dítěte a mnoho dalšího a zajímavého.


Nutno dodat, že před Jaroslavem Kučerou byl ještě jeden úkol, řekl bych ten nejpracnější. Skleněné desky a negativy byly od doby 1. světové války značně poničené a poškrábané. Podle jeho vyjádření tam byly i plísně. Každou desku musel vyretušovat a opravit. Když jsem se ho ptal, jak dlouho mu to trvalo, dát do pořádku víc jak dvě stě desek, odvětil: „Dva roky!“

Řekněme si ještě něco o jednotlivých fotografech.

GUSTAV BROŽ

Víme, že se narodil roku 1892, datum úmrtí je neznámé. Fotografoval především na východní frontě ve vesničkách Brongelówka, Podhajce, Zahajce, Horozanka, Lešniky, vše na území Ukrajiny. V polovině roku 1916 dezertoval do Ruska. Zachoval se jeho rozsáhlý soubor negativů, mapujících podrobně obyčejný válečný život. Najdeme tu záběry skupiny pucfleků, kteří posluhovali vyšším důstojníkům, kteří nám připomínají život a zážitky Josefa Švejka. Zajímavé jsou obrázky z kojení domorodého dítěte s přihlížejícími vojáky v pozadí, společné spaní vojáků s místními děvčaty, či očkování rusínského obyvatelstva proti tyfu.

Gustav Brož, důstojník rakousko-uherské armády, byl výborným fotografem. Na svou první výstavu čekal 90 let.

JAN MYŠIČKA

Narodil se roku 1888 a zemřel v roce 1973. Bojoval v Haliči na ruské frontě. Dostal se na italskou frontu a byl nasazen i v Maďarsku. Za války se oženil s Annou Nepeřenou, byl dvakrát raněn. Negativy poskytl Josef Bohuňovský, který je před třiceti lety dostal od dcery Jana Myšičky, paní Mohelské. Fotografický archiv čítá víc než tisíc negativů. Najdeme na nich poklidně ztvárněný život vojáků čekajících ve frontě na žold, na polední jídlo, sáňkující vojáky s děvčaty…

Musíme ovšem obdivovat nadhled tohoto fotografa, který ačkoliv byl dvakrát zraněn a na kterého také dopadaly hrůzy války, dovedl vzít svůj aparát, oprostit se od všeho kolem a ztvárnit i tu druhou stranu života vojáků- tu lidskou.

JENDA RAJMAN

Narodil se roku 1892, zemřel v roce 1965. Celou válku prožil v polní nemocnici jako úředník v Podmelci, dnes je to Slovinsko. V nemocnici sloužil se svým starším bratrem Joskou. O jeho prožitcích z války mnoho nevíme, jen něco málo z textů pohlednic, které poslal domů. Sám Jenda Rajman doma o válce moc nemluvil. Zůstaly jen fotografie, které vlastní dědic Pavel Hančar. Ty jsou cenné nejen historicky, ale i tím, že máme velkou možnost s autorem se podívat do vojenského špitálu. Na fotografiích vidíme použití rentgenu lebky zraněného vojáka, operace v polních podmínkách jak to dovolovala válečná situace, exhumaci mrtvoly na hřbitově, kolony vojenských sanitek připravených přivážet další tisíce raněných. S pohnutím si prohlížíme záběr italských mrtvol vojáků na hřbitovních márách opuštěných italskými vojáky, kteří utekli a jejich pohřbívání zůstalo na vojácích rakousko-uherské armády.


KAREL NEUBERT

Narozen 1894 a zemřel v roce 1973. V létech 1915–1917 válčil u vesnice Velyki Mosty na Ukrajině. Byl oblíben u generality jako fotograf a část války fotil vysoké důstojníky a jejich rodiny. Po Janu Neubertovi zůstalo několik set negativů, bohužel hodně poškozených. Proto je na výstavě jen dvacet fotografií vysoké umělecké a dokumentární hodnoty, bohužel bez udání místa a času. Jsou to válečné fotografie snímané fotoaparátem Nettel 10 x 15. Musíme dnes obdivovat, co všechno dokázal Karel Neubert s tímto těžkým a velkým aparátem vyfotit. Za špatných světelných podmínek a „z ruky“ dovedl ztvárnit výjev odcházejících vojáků v tmavých kapucích mizejících v mlze a v hlubokém sněhu do válečné bitvy…

A co říci na závěr?

Žádná země se nemůže pochlubit tím, že by vlastnila fotografický archív z 1. světové války. Nám se to díky Jaroslavu Kučerovi podařilo. A to je pozitivní zpráva. Díky mu za to!

Informace o výstavě Fotografové války (1914–1918)

Pořadatel: Správa Pražského hradu
Autor výstavy: Jaroslav Kučera
Výstava končí: 4. září 2011

Otevřeno v Tereziánském křídle Starého královského paláce na Pražském hradě denně od 10:00 do 18:00 hodin.
Kudy se tam dostanete: vstup na výstavu je ze III. nádvoří (přes tzv. Býčí schodiště)
Vstupné: základní 80 Kč; snížené 50 Kč; rodinné 160 Kč

foto: Jaromír Matoušek

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 07. 2011.