Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb Od embrya po sklerózu (65)
Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...
|
Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (65) |
O návštěvách pražských tanečních i poslechových kaváren už také víte, ale koncem padesátých let jsme velmi fandili novému Studiu 5 Luďka Hulana a Karla Velebného, které hrávalo v kavárně starého Zimního stadionu na Štvanici a dokonce zde pořádalo poznávací soutěže a různé hudební kvízy pro posluchače. Z té doby si dodnes pamatuji nádhernou skladbu Django, rekviem za báječného levorukého kytaristu Reinhardta. Přítel emigrant mi pak po čtyřiceti letech přivezl z Ameriky jiné nahrávky tohoto – s dovolením – cikána, na kterých hraje s jiným velikánem – jazzovým houslistou Grappellim. Nezapomenutelné byly tehdejší jam sessions, kdy přicházeli i muzikanti od Vlacha a různě se při svých sólech hecovali. Vzpomínám na „duel“ trumpetistů Jiřího Jelínka a Richarda Kubertnáta. „Ríša“ improvizoval na tehdejší západní hity, ve kterých měl u Vlacha trumpetová sóla Jiří, a ten mu geniálně odpověděl improvizací na téma Ťomnoje noči. To byl naopak „sovětský hit“ Kubernáta, jakási úlitba hudebním cenzorům! ![]() Jméno Hammer mě ale navádí k přeskoku na další zajímavý střípek. Myslím, že to bylo na jaře v roce 1968, na přesnosti nezáleží, ale každopádně jsme měli ještě naše první autíčko - malého ojetého Fiátka – Jagsta. A protože tehdy se ještě dalo po Praze dosti pohodlně jezdit a dokonce i parkovat, jezdil jsem na natáčení počasí do televize ve Vladislavce autem a téměř vždy jsem zaparkoval poblíž vrátnice. Jednou to však nevyšlo, našel jsem volné místo o kousek blíže k Lazarské, a bohužel jsem zaparkováním trochu bránil vjezdu do jednoho domu. Když jsem asi po hodině přišel ke svému autu, našel jsem za stěračem lísteček s velmi slušnou zprávou, abych až odjedu zavolal na uvedené číslo, aby mohl níže podepsaný zajet do své garáže ve dvoře. Podepsán – Jan Hammer! Hanba mě málem fackovala, ihned jsem letěl zpět do vrátnice televize a zavolal na uvedené číslo. Vzala to jeho manželka paní Vlasta Průchová a s klidem „gentlemanky“ prohlásila, že děkuje a někam do bytu křikla: „Honzo, můžeš to auto přeparkovat!“ Kdybych mohl, omlouval bych se ještě nyní! Možná by bylo třeba připomenout, že Jan Hammer starší byl výtečný kardiochirurg, kontrabasista a vibrafonista a jeho žena Vlasta Průchová, ve své době a dlouhá léta naše nejlepší jazzová zpěvačka. ![]() Crossbyho Irskou ukolébavku z filmu Farář u svatého Dominika u nás skvěle nazpíval, samozřejmě anglicky, i sochař Václav Irmanov, kterého si více lidí asi pamatuje z Vláčilovy Holubice, a na kterého pak navazoval Rudolf Cortéz. A tím se dostáváme na domácí půdu. Z našich některých už trochu zapomenutých muzikantů jsem slyšel na vlastní uši třeba další výborné trumpeťáky – Kloce, Preise a Hniličku, saxofonisty a klarinetisty Krautgartnera, Honzáka, Havlíka, Konopáska – opět neplést s naším hokejistou – trombonisty Rašku a Pulce, pianisty Bauera a Verbergera či Viklického, Rokla a už zmiňovaného Růžičku, kytaristu Tomka, basisty Krále, Pilara a Gondolána či bubeníky Posledního, Domináka, Kysilku a Žižku staršího i mladšího. Ze starých zpěváků a zpěvaček tak říkajíc „můžu“, nebo bohužel spíše „mohl jsem“ – Inku Zemánkovou, Jiřinu Salačovou a Arnošta Kafku, které znám díky válečným klavírním albům svého bratra. Zmiňovat se tom, co pro naši generaci znamenali oba semaforští Jiří a nástup dalších hudebních „Divadélek“, které si velké „D“ stoprocentně zasluhují, by bylo zbytečné. A opět nezbývá, než se omluvit Chladilovi, Hálovi, Matuškovi, Gottovi a Neckářovi a dále zpěvačkám Hegerové, Olmerové, Pilarové, Kubišové a mé jmenovkyni Heleně, která to na svá pokročilejší kolena bohužel společensky moc nezvládá, se omlouvám, že je nechávám v tomto výčtu až na samém konci. A ty současné protagonisty samozřejmě nezatracuji, ale zcela benevolentně je ponechávám mladším generacím. Tak nyní vidím, že jsem tento závěr hudebních střípků pořádně odflákl, takže raději skončím. ♦♦♦ Pokračování příště... Další díly najdete zde |
OHLASY NA ČLÁNEK |
Milý pane Vondráčku, ač je mezi námi nějaký (ale neveliký) věkový rozdíl, svým vyznáním muzikantům jako byste kopíroval moje pocity a můj vkus - počínaje Studiem 5, až třeba po filmy Dvě děvčátka a námořník, Z deště pod okap, Zasněžená romance...no prostě, co jméno, co název filmu anebo název orchestru, to nádhera, která i mně dělala a vlastně dělá dodnes život radostnějším! Děkuji Vám za Vaše vzpomínky! Však Vám je časem budu také oplácet, pokud už se tak někdy v minulosti nestalo. Srdečně Vás zdraví a na další Vaše Střípky paměti se těší |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 08. 2011.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
![]() |
Ondřej Suchý |
![]() |
Dáša Cortésová |
![]() |
Ivan Rössler |
![]() |
Ivan Kraus |
![]() |
Karel Šíp |
![]() |
Jaroslav Vízner |
![]() |
Stanislav Motl |
![]() |
Jiří Menzel |