Jan Hora: Sběratel dobrodružství (11) Na rozbouřeném moři

Rubrika: Literatura – Na pokračování

Sběratel dobrodružství

Tím sběratelem jsem já, milý čtenáři, ale neboj se. Nebudu tě unavovat vyprávěním, co jsem všechno zažil a kde všude jsem byl. Sbírám dobrodružství velice poklidným a v podstatě pohodlným způsobem. Napínavé příběhy nacházím ve starých cestopisných knížkách a časopisech. Obyčejně stačí přejít z kuchyně do pokoje k mé knihovně. Když se někdy rozjedu vlakem do jiného města, abych vyhledal antikvariát v nějaké zapadlé ulici, jedná se už vlastně o velkou objevitelskou výpravu. O napětí a romantiku, ale i o zklamání, nemám při tom nouzi. Občas najdu zajímavý příběh také v denním tisku.

Má sbírka dokazuje, že se na světě pořád něco úžasného děje, že divoké příběhy plné exotiky, vzrušení a obdivuhodných lidských výkonů jsou skutečností a ne pouhými výmysly spisovatelů. Dobrodružné příhody se odehrávaly a stále odehrávají a vnímavému čtenáři stačí, když si nalistuje stránku a otevře srdce.

Na rozbouřeném moři

Dne 17. dubna 1930 vyplul Grace Harwar z australského přístavu Wallaroo s nákladem pšenice. Cílem plavby byla Anglie. Kapitán Svensson velel dvanáctičlenné posádce, což bylo na pětistěžník docela málo. Kromě toho pouze polovina mužů se mohla počítat mezi opravdové námořníky, ti ostatní byli spíše nadšenci s touhou po dobrodružství. Jedním takovým byl mladý australský žurnalista Walker. Přál si prodělat plavbu na staré plachetnici, aby nasbíral zkušenosti pro napsání filmového scénáře k dobrodružnému filmu.

Plavba Grace Hardwaru byla od samého začátku smolná. Krátce po vyplutí se rozpoutala bouře a kapitán Svensson nabral kurs Cookovým průlivem, ačkoliv obvyklá cesta kolem jižních břehů Nového Zélandu byla kratší. Pětistěžník přeplul Tichý oceán až k mysu Hornovu za padesát sedm dní. Jindy absolvoval stejnou vzdálenost za pouhý měsíc. V oblasti mezi cípem Jižní Ameriky a Ohňovou zemí bylo počasí velmi neklidné, ale možná, že by se loď rychlejší plavbou vyhnula další strašné bouři. Uprostřed řádění živlů bylo třeba za prudkého větru pracovat v plachtoví. Horní plachta srazila žurnalistu Walkera mezi ráhnoví, kde zůstal podivně zaklesnutý nehybně trčet. Námořníci mu spěchali na pomoc, vysvobodili ho z pevného sevření a dopravili ho dolů na palubu. Celou dobu doufali, že je Walker pouze v bezvědomí, protože na jeho těle nebyla vidět žádná poranění. Mladý plavčík byl ale mrtvý, zlomil si při pádu vaz. Když ho pohřbívali do zpěněných vln, loď se pořád zmítala v bouři a hukot vichřice přehlušoval slova modlitby. Námořníci shromáždění při obřadu na zádi se museli držet provazů, aby je vlny nesmetly do moře.

Konečně za sebou nechali mys Horn. Unavené plavce z pětistěžníku Grace Hardwaru však nepřivítal Atlantský oceán s vlídností. Sotva si stačili vydechnout, rozpoutala se ještě zuřivější bouře než ta minulá. Snažili se zklidnit vlny poléváním olejem, ale nemělo to valného účinku. Vichřice nadělala na palubě i v plachtoví značné škody. Jeden z finských plavčíků spadl při opravných pracích do moře. Námořníci za ním hned hodili záchranný kruh, ale lodi pod napnutými plachtami trvalo dlouho, než se zpomalila. Kapitán Svensson nařídil, aby stočili kurs a vrátili se o kus zpátky. Nešťastného plavčíka z paluby marně vyhlíželi. Spustili záchranný člun a šest dobrovolníků se odvážně vydalo napospas mohutným vlnám. Šlo o čas, k dešti se přidalo krupobití a blížil se večer. Vyhlíželi svého druha a snažili se překřičet hukot bouře a burácení rozběsněného oceánu. Vysoké vlny bránily v rozhledu. Když už skoro nevěřili v úspěch, objevili plavčíka napůl utopeného a bezvládně visícího v záchranném kruhu. Námořníci ho vytáhli k sobě do člunu a rozhlíželi se po pětistěžníku. Grace Harwar jim v bouři zmizel! Snažili se plout původním směrem. Kolen člunu se zvedaly obrovské vodní masy s pěnivými hřebeny. Setmělo se a hrozivou temnotou pronikaly jen občas klikaté blesky. Muži ve člunu už ztráceli naději. Náhle spatřili v dešťové cloně mihotavá světla z plachetnice. Obtížným manévrováním přirazili k boku lodi. Byli zachráněni. Muž, který spadl přes palubu, se dlouho nemohl vzpamatovat a byl schopen služby až po několika týdnech.

Bouře zahnala Grace Harwar na sever od obvyklé trasy. Počasí se konečně uklidnilo. Byli na cestě už tři měsíce a docházely zásoby potravin. Solené maso se zkazilo, měli jen rýži a brambory. Kapitán Svensson chtěl požádat nějakou loď o potraviny, ale plavili se daleko od mořských cest a obzor oceánu neporušila silueta žádného plavidla. Teprve měsíc po přeplutí rovníku potkali anglický parník Orangeleaf. Vyslali signál, že mají nouzi o jídlo. Námořníci se vydali ve člunu k parníku pro kýžený proviant, ale byli nešťastnou plavbou a mizernou stravou tak zesláblí, že nebyli schopní návratu. Orangeleaf vzal tedy člun do vleku a přitáhl ho do bezprostřední blízkosti pětistěžníku. Když na palubě parníku zaslechli mohutné hurá, bylo jim jasné, že se vyčerpaní plavci z plachetnice dočkali.

Námořníci Z Grace Hardwaru se konečně zbavili útrap z hladu. Zdálo se, že další plavba bude už klidná, ale moře si vyžádalo ještě jednu oběť. Museli odevzdat vlnám tělo devatenáctiletého plavčíka, který si u břehů Jižní Ameriky uhnal bahenní zimnici a nepřežil neustále se opakující záchvaty. Dne 3. září 1930, po smolné plavbě trvající 138 dní, přistála plachetnice Grace Harwar v Queenstownu na irském pobřeží.

Píše a kreslí Jan Hora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 01. 2012.